Magické podzemí Domu U Špuláků zavádí do starých časů

Sklepní interiéry s cihlovými zdmi a klenutými stropy v příjemných klimatických podmínkách nabízejí příchozím v nové expozici s notnou dávkou elegance krásu světa nejen historických kočárků, ale také panenek, pokojíčků, hraček, mechanických gramofonů, fonografů, polyfonů, hracích skříněk, předmětů denní potřeby, salonních kuriozit včetně autentických ukázek funkčních exponátů, jimiž jsou například chodící panenky, jež se dají natáhnout na klíček, aby poté tancovaly či zpívaly. To vše ze sbírky bez nadsázky vášnivých soukromých sběratelů Michala Klokočníka a jeho partnerky Vandy Rektorisové, jejichž exponáty s podzemním prostředím dokonale souznějí a vedou s ním pomyslný dialog. Pro návštěvníka je to podívaná na předměty pocházející z přelomu 19. a 20. století, z níž přechází zrak.

„Našimi profesemi bylo mnoho let úplně něco jiného, ale toto byl velký koníček, který se velmi rozrostl během covidové pandemie, kdy jsme začali sbírat věci, abychom je opravovali, restaurovali a zachraňovali pro další generace,“ řekl Salonkám přímo v útrobách expozice Klokočník, jehož doménou jsou už zmíněné mechanické gramofony, fonografy, fotoaparáty, projektory ve stylu Laterna Magika či francouzské figurální automaty… Sběratelka Vanda má naopak v oblibě kočárky, panenky a hračky. „Společným zájmem je pro nás také stylový starý nábytek. Naším snem bylo z těch věcí, které sbíráme a restaurujeme, vytvořit expozice, abychom se o tu naši společnou radost mohli podělit s ostatními,“ uvedla.

Krátce po covidové pandemii vystavovali v Regionálním muzeu v Chrudimi. Potom je oslovila ředitelka muzea, zda by část expozice představili na hradě Rychmburk u Skutče na Chrudimsku. To se stalo a jejich exponáty jsou umístěny v pěti sálech. Po nějakém čase vytvořili samostatnou výstavu, která byla na zámku v Hrochově Týnci, kde po celý minulý rok pořádali komentované prohlídky. Po ukončení této výstavy se letos na začátku roku rozhodli, že by její část přemístili do Hradce Králové, konkrétně do sklepních prostor Domu U Špuláků, kde by se jejich plně funkční exponáty různě prolínaly. Výstava ve spolupráci s městem a Destinační společností Hradecko potrvá minimálně do konce letošního roku a předměty se budou průběžně obměňovat.

„Chceme, aby galerie byla kontaktní a každý, kdo do ní přijde, mohl s námi expozici projít. My jim k jednotlivým exponátům poskytneme informace o jejich zrodu, historii a příběhu či prozradíme, komu původně patřily,“ vysvětlil sběratel. Mnoho z nich pochází přímo z Hradce Králové a regionu, ale také z evropských zemí, jako jsou Francie, Nizozemsko, Belgie nebo Itálie. V expozici jsou však také zastoupeny celosvětové skvosty a raritní předměty, které si podle Klokočníka zaslouží záchranu, uchování a vystavování. „Součástí výstavy jsou samozřejmě hodně staré speciality a máme také trochu přesah do retra, kterému jsme se dříve bránili, ale návštěvníky to oslovuje,“ sdělila Rektorisová.

V průběhu výstavy sběratelé kromě provozu galerie hodlají rovněž pořádat tematické večery, besedy, přednášky a zážitkové dny, aby návštěvníci měli příležitost vrátit se v čase třeba o sto padesát let zpátky. A jak ke své vášni přišli? Rektorisová nejdříve inklinovala k módě, ale při jedné veteránské akci ještě před covidem si koupila historický kočárek, který ji velmi zaujal, a pak už to šlo ráz na ráz. Ke kočárkům ještě připojila panenky a další doplňky. „Tehdy jsme naplnili dům až po okraj a vznikla potřeba se s našimi exponáty podělit s lidmi. Proto jsme začali pořádat výstavy. Většinu věcí z naší sbírky máme ve výstavních prostorách,“ poznamenala.

Michal našel základ sběratelství u svého dědy, který se věnoval filmařině a natáčel na šestnáctkové a osmičkové filmy. „Začal jsem sbírat projektory, staré promítačky a fotoaparáty. Na tuto filmovou a fotografickou techniku se nabalily mechanické gramofony,“ řekl s tím, že nepořizuje věci v top stavu, ale většinou stroje, které potřebují větší či menší opravy nebo restaurování. K jednotlivým exponátům přicházejí nejen na burzách, které milují a pravidelně na ně jezdí, ale jde i o nálezy z půd. Existuje také možnost koupit exponáty, které třeba nejsou kompletní a potřebují opravit, v aukčních domech. Získané věci se poté stanou nedílnou součástí sbírky.

Cena každého exponátu ve sbírce je různá. „Pro mě je ale nejcennější pocit, že ze staré nefunkční věci uděláme něco, co svojí vizáží a funkčností odpovídá stroji, přístroji nebo mechanice své doby. Z toho, co by pravděpodobně skončilo v propadlišti dějin nebo na sběrném dvoře, se snažíme vytvořit věc, aby měla nárok na další život a mohla se uchovat pro budoucnost. Těší nás, že se pak o tu vnitřní radost můžeme podělit s lidmi, kteří za námi přijdou na výstavu,“ nechal se slyšet Klokočník, který prožil velkou část života v Hradci Králové, zatímco jeho partnerka Vanda pochází z Chrudimska.

Oba sběratelé by v Hradci Králové rádi našli místo, kde by mohli mít jejich sbírkové předměty v trvalé expozici a lidé by se jejich prostřednictvím mohli seznamovat se starými časy. „Chtěli bychom je také seznamovat se způsoby restaurování exponátů. Vznikl by prostě kontaktní dům, kde by se mohly například pořádat secesní bály a který by městu slušel,“ shodli se sběratelé tělem i duší.

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: Hynek Šnajdar