Malíř Švehla a sochařka Juklíčková ve Škroupovce vytvořili konstrukci území

Tuto událost uspořádal provozovatel galerie Klub konkretistů KK3 z Hradce Králové, který zahrnuje několik generací tvůrců pracujících s jazykem geometrie. A právě zde vystavené práce Filipa Švehly mají geometrický charakter a jeho dílo plné pestrých barev se do tohoto prostoru velmi hodí. Dominantou výstavy je nepochybně jeho rozměrný a barevně výrazný obraz, kterému autor dále neobvyklý název Bambule.

„Poslouchal jsem nějakou písničku, kde zvukomalba toho slova ladila k hravosti obrazu,“ vysvětlil. Obraz se konstrukčně skládá z deseti částí, přetváří se v objekt a je v něm zastoupen i architektonický prvek. Podle kurátorky výstavy Martiny Vítkové se v případě Švehly sice stále mluví o obrazech, ale klidně by se dalo mluvit o objektech. Malíř si vymezuje prostor rámem, avšak Švehla z této po staletí přijímané komfortní zóny libovolně vykračuje.

„Vchází ze dvou do tří rozměrů a umožňuje podobný pohyb i divákům. Jeho obrazy jsou fyzickými objekty, plátny nebo deskami, ale mohou být reliéfy, architekturami či blikající dráhou. Zdrojem jsou kresby zachycující dění ve městě energetickými tahy a geometrickými poli. V procesu jeho tvorby obrazům předcházejí také koláže z barevných papírů, kompozice s dynamickými proužky, čtverečky, obdélníčky. Měřítko je zásadní. Rozměrné obrazy jsou obsáhlým územím, ty komorní osobní zónou,“ uvedla kurátorka.

Jeden z obrazů v čele galerijního prostoru je jasným důkazem toho, že obraz může být skutečným objektem, který svobodně vystupuje do prostoru a diváci přijímají asociaci, že se dívají ze střechy vysokého domu nebo ptačí perspektivy na nějaké město. „ Filip promýšlí otevřenost území, uvažuje v horizontech náměstí, dvorů, čtvrtí a celých měst nahlížených převážně shora,“ potvrdila Vítková. Sochařka Juklíčková jde zdánlivě jinou cestou než malíř Švehla, nicméně propojení obou výrazových prostředků do sebe neskutečně zapadá.

Sochařka svými objekty uvažuje o abstrakci. Její sochy působí jako prázdná místa, jako schránka na něco konkrétního. Dalo by se také říci, že jsou to kresby v prostoru. „ Pracuje s reliéfy a objekty, otevřenými a uzavřenými formami, klecemi, věžemi, krabičkami. Používá papír, lepící pásku, sádru, cement. Vratké konstrukce klecí a věží jsou konstituovány z linií, které lze snadno považovat za kresbu. Linky vedou prostorem jako osudové čáry dlaní. Jedinečně a nevyhnutelně. Klece jsou malířskými objekty. Jakoby se zhmotnily z plátna,“ řekla kurátorka Martina Vítková. Divácká podívaná prostřednictvím výstavy Konstrukce území potrvá do 9. dubna.

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: Hynek Šnajdar