Máme nejlepší stadion v Česku, poháry jsou snem každého, říká Richard Jukl

S hradeckým fotbalem jste za poslední tři dekády ušel nesmírně dlouhou a trnitou cestu, vybavíte si, kdy začala?
Vybavuji si to naprosto přesně. Ta trnitá cesta začala 29. září 1991, kdy jsem nastoupil poprvé za Hradec Králové na půdě Dunajské Stredy. S krátkými přestávkami v Českých Budějovicích, Drnovicích a v Rakousku jsem od té doby až doteď téměř pupeční šňůrou spjatý s hradeckým fotbalem.

Jaký je váš největší zážitek spojený se starým Malšákem z doby vaší aktivní hráčské kariéry?
Asi je to hned první ligový gól, který jsem dal týden po svém debutu v domácím zápase proti Interu Bratislava. Pamatuju se, že v té době chodilo ještě v Hradci na fotbal opravdu hodně lidí, a že to byl pro mě nepředstavitelný emoční zážitek, když jsem hned po týdenním působení v týmu dal svůj první ligový gól. Dodnes je to pro mě nezapomenutelná vzpomínka.

Co považujete za největší úspěch, kterého jste v Hradci jako hráč dosáhl?
Určitě je to vítězství v českém poháru v roce 1995. Měli jsme tehdy skvělou partu. Byť to ještě na podzim vypadalo, že sestoupíme z ligy, tak jsme se nakonec v pohodě zachránili a ještě jsme vyhráli pohár.

Ve vedení klubu jste od roku 2004, byla pro vás už tehdy klíčovým projektem stavba nového stadionu?
Určitě ne. Já jsem tehdy nastoupil do pozice sportovního ředitele s tím, že se nechci starat o chod klubu. Chtěl jsem se věnovat vyloženě pouze sportu. Situace se bohužel vyvinula tak, že během roku odešel z klubu tehdejší majitel Jan Voda. Pro mě to byla tehdy obrovská škola života. Klub měl existenční problémy, neměli jsme peníze, nic nefungovalo a my se snažili o to, aby město klub zachránilo. To se nakonec v létě roku 2005 naštěstí stalo a od té doby je klub v majetku města.

Vzpomněl byste si, kolik různých projektů nového stadionu jste měl za posledních 19 let na stole? A byl nějaký, který vás opravdu zaujal?
Těch projektů bylo asi pět. Už když jsem v roce 2004 nastoupil, tak mi tehdejší majitel pan Voda ukazoval, že má územní rozhodnutí na stadion, který měl mít kapacitu 16 tisíc diváků. Mělo jít o čistě fotbalový stadion bez běžecké dráhy. Byl to první projekt, o kterém jsem si myslel, že by se mohl zrealizovat, bohužel se to ale stejně jako u těch následujících nikdy nestalo. Ať už se to někomu líbí nebo nelíbí, nejlepší projekt byl za mě ten se společností ECE, jehož součástí mělo být i obchodní centrum. Stadion byl nádherný, měl mít zatahovací střechu, na svou dobu nebyl až tak drahý a půlku nákladů by zaplatila firma ECE, která zde chtěla postavit i to obchodní centrum.

Nakonec se podařilo zrealizovat návrh, za kterým stojí tým kolem hradeckého architekta Tomáš Vymetálka. Tušil jste od začátku, že je to ten pravý projekt, který se podaří dovést až do úspěšné realizace?
Já jsem ze začátku věřil každému projektu, že se ho podaří dotáhnout. V tomto případě mě ale později čím dál víc přesvědčovalo to, že za tím projektem stojí Hradečáci, kteří to dělají to srdcem. Ať už to byl architekt Tomáš Vymetálek se svým týmem, projektant Robert Prix se svým týmem nebo konsorcium stavebních firem, které mělo ve svých řadách stavbyvedoucí, kteří pochází z Hradce Králové.

Jak důležitý je pro vás osobně fakt, že na novém stadionu zůstala zachována lízátka?
Obrovsky. Lízátka jsou dominantou celého Hradce a myslím si, že jejich pozice ve městě se s novým stadionem ještě umocnila. Jsem strašně rád, že tahle dominanta nám zůstala.

Během let, kdy Hradec marně čekal na nový stadion a opakovaně střídal působení v 1. a 2. lize, jste se často stával terčem kritiky hradeckých fanoušků. Je pro vás satisfakcí, že jste se ve funkci dočkal nového stadionu a s ním souvisejícího obrovského fotbalového boomu v Hradci?
Asi bych to úplně nenazýval satisfakcí, ale jsem hrozně šťastný, že se to povedlo a byl bych velmi rád, aby si lidé uvědomili, že ta cesta opravdu nebyla jednoduchá. Musím zpětně říct, že na starém Malšáku se reálně nedala dlouhodobě hrát první liga. Proto jsme také byli takovým jojo týmem a opakovaně jsme pendlovali mezi první a druhou ligou. Jsem přesvědčen, že nám ten stadion bral v každé sezoně 10 až 12 bodů. Viděli jsme to i v azylu v Mladé Boleslavi. Zápasy, které bychom na Malšovickém stadionu nevyhráli, jsme tam dokázali urvat. Při vyrovnanosti tabulky dělá těch 12 bodů opravdu strašně moc. Spíš než satisfakci nicméně beru otevření nového stadionu jako splnění svého profesního poslání. Jsem rád, že jsem vytrval a nenechal se odradit některými kritickými názory.

Věřil jste celých těch 19 let, že se otevření nového stadionu dočkáte?
Kdybych tomu nevěřil, tak tady nesedím. Věděl jsem, že fotbal v Hradci nemůže bez nového stadionu existovat, respektive nemůžeme být plnohodnotným prvoligovým klubem. To mě stále hnalo dopředu. Kdybych nevěřil, tak jsem to dávno zabalil.

Když budeme počítat i bourací práce, trvala stavba stadionu zhruba dva roky. Kdy vám během té doby bylo nejhůř?
Horší asi byly některé chvíle ještě předtím, než se konečně začalo stavět. Vzhledem k tomu, že jsem na té stavbě byl každý den a viděl jsem všechny procesy, tak jsem si během samotné stavby asi úplně nejhůř nepřipadal. Samozřejmě jsem ten poslední měsíc před prvním zápasem, kdy bylo to dokončení v ohrožení, nekousal úplně dobře. Pořád jsem ale věřil, že se to všechno stihne. Kdybychom museli hrát celý podzim v Plzni, bylo by to pro celý klub smrtící.

Loni na podzim jste řekl, že Hradec bude mít se Slavií nejlepší stadiony v Česku. Naplnila výsledná podoba stadionu vaše očekávání?
Nadmíru. Řekl bych, že ta očekávání dokonce překonala. Dneska se na mě možná budou zlobit slávisti, ale já budu uhájit to, že dnes už máme ten úplně nejlepší stadion v Česku.

Jaké pocity jste zažíval bezprostředně po prvním ligovém zápase na novém stadionu?
Byly to neskutečné emoce. Za normálních okolností by zprovoznění stadionu mělo trvat zhruba dva měsíce. Měli bychom si vyzkoušet zátěžové testy, funkční zkoušky a podobně. My na to neměli dva měsíce, ale dva dny. Když hodinu před zápasem nefungovala elektrika, bylo to ohromné drama. Takže když se vrátím k jedné z předchozích otázek, tak tohle asi byla ta chvíle, kdy mi bylo úplně nejhůř. Ještě 20 minut před zápasem jsem byl opravdu zralý na infarkt. Nakonec to ale mělo až pohádkový konec. Zápas se odehrál, my jsme vyhráli 5:1 a já viděl ze všech stran euforické úsměvy. Pro některé fanoušky to byl tak silný moment, že došlo i na slzy štěstí. Hlavně za ty fanoušky jsem strašně rád.

Hradec odehrál doma zatím tři zápasy. Přestože Budějovice, Zlín a Olomouc nepatří mezi nejatraktivnější soupeře v lize, přišlo v součtu téměř 27 tisíc lidí. Čekal jste až takový zájem?
Nebyl jsem úplně nadšený z losu, nicméně to si prostě vybrat nemůžete. Tušili jsme, že nějaký boom to otevření stadionu způsobí. Když jsme dali do prodeje vstupenky na první utkání, zmizely všechny za 90 minut. V tu chvíli jsem byl opravdu šťastný. Snažili jsme se dělat všechno pro to, abychom lidi na stadion nalákali a budeme to dělat i nadále. Doufám, že ten zájem co nejdéle vydrží, protože ten stadion si to bezpochyby zaslouží.

Můžete prozradit, kolik už je aktuálně prodaných permanentek?
Je to zhruba 3800 permanentek. Pro nás je to neskutečné číslo. Můj cíl byl tři tisíce, ten už je dávno překonaný. Obrovsky za to děkujeme fanouškům. Hodně si jich dokupovalo permice i po prvním zápase. Vzhledem k tomu, že kapacita pro domácí je nějakých 8800 míst, nemusí být vždy úplně jednoduché se na stadion bez permanentky dostat, lístků do prodeje nebude tolik.

Co je teď potřeba udělat pro to, aby zájem o hradecký fotbal neopadl?
Nejlepší marketing jsou výsledky na hřišti, takže určitě musíme dobře hrát a být úspěšní výsledkově. Další věcí je samotný marketing. Chceme, aby když lidé na stadion přijdou, aby je to bavilo, vychutnali si to a rádi se vraceli. Viděl jsem při prvních zápasech, že se nám i generačně mění složení publika. Byl jsem nadšený z toho, kolik tady bylo rodin s dětmi. To je ten směr, kterým se chceme ubírat.

Hradec získává v posledních měsících uznání napříč fotbalovou komunitou nejen díky výsledkům, ale i kvůli zlepšenému marketingu. Máte novou identitu, logo, goalsong, maskota, velké nadšení je mezi fanoušky i z nových dresů. Jak důležité je to pro rozvoj klubu?
Obrovsky. Ukazuje se, že je to věc, které vám pomáhá budovat ten klub jako takový. Dnes už to není jen o fotbale, ale i věcech okolo. Já jsem si před rokem sedl se specialisty na marketing a pochopil jsem, že je to nezbytná součást klubu. Pak už to bylo hlavně o tom, abychom sehnali kvalitní marketingový tým lidí. Chtěl bych touto cestou poděkovat celému tomu týmu okolo Aleše Havla a Soni Suché. To, co se jim povedlo, je z mého pohledu až neskutečné.

Pojďme ještě ke sportovním ambicím. Za dva roky v azylu v Boleslavi jste dosáhli na 6. a 8. místo v ligové tabulce. Nebojíte se, že možná až přemrštěná očekávání fanoušků s návratem pod lízátka budou hráčům svazovat nohy?
Bojím. Já se bojím každou sezonu a bojím se i před každým zápasem. Všichni víme, že jsme hráli až nad očekávání dobře. Kdyby měl člověk tu moc udržet kádr pohromadě, nebude ten strach takový, ale vidíte sami, že nám každý půlrok odejdou dva kvalitní hráči. Jsou různé okolnosti, za kterých je uvolnit musíte. Pak se samozřejmě těžko udržuje nastavená laťka. Doufám v to, že nějaké body nám přinese nový stadion, ale hlavně se teď musíme pokusit zkonsolidovat náš kádr.

S jakými cíli tedy jdete do letošní sezony?
Můj cíl je, abychom stadion kloudně rozběhli, multifunkčně ho využili a lidi sem rádi chodili. A co se týká sportovních cílů, chceme být úspěšní minimálně tak, jako v loňské sezoně. Tedy dostat se do prostřední skupiny.

Věříte, že se s novým stadionem Hradec může dlouhodobě etablovat ve Fortuna lize jako nadprůměrný tým s každoročními ambicemi na první polovinu tabulky?
Věřím, že ano. Když se budeme bavit o první polovině tabulky, tak takové ambice určitě máme. Vidím to sám i ekonomicky, že se začínáme zvedat. Máme partnerům co nabízet, ať už to jsou VIP prostory, skyboxy nebo reklamní plochy, to dřív nebylo. I díky zázemí jsme už dnes schopní atakovat horní polovinu tabulky.

Co je po dokončení stadionu váš další sen pro hradecký fotbal? Mohou to být i evropské poháry nebo jde pořád až o příliš odvážnou myšlenku?
Samozřejmě chceme být co nejvýš a poháry jsou snem každého hráče i funkcionáře. Kdyby se nám povedlo přivést do Hradce evropskou soutěž, byl by to neskutečný zážitek.

V Hradci by se už brzy měly představit i některé reprezentační výběry. Můžete prozradit, jaký je plán? A dočká se Hradec v budoucnu i mužské seniorské reprezentace?
Náš stadion splňuje kategorii UEFA 4 a jedním z cílů bylo i to, aby se zde mohli hrát i reprezentační utkání. Stadion ale samozřejmě musí projít nějakou zkouškou mezinárodního utkání o něco menšího významu. Už v listopadu bychom proto měli hostit přátelské utkání reprezentace do 21 let. Když se všechno podaří, máme příslib, že by se v Hradci měly odehrát některé zápasy seniorské reprezentace s těmi méně atraktivními soupeři.

Jelikož je FCHK i provozovatelem stadionu, zajímalo by mě, zda evidujete zájem o to, aby se na stadionu uskutečnily významné mimofotbalové akce? Dočkají se Hradečáci v dohledné době na stadionu třeba velkého koncertu?
Jednodušší pro nás budou eventové akce uvnitř stadionu ve VIP prostorách. Už na podzim tam chceme uskutečnit některé větší privátní akce. Co se týká koncertů, nějaký zájem už také evidujeme. Je tam ale trochu problém ohledně trávníku. Musíme počkat, jak to bude se záručními podmínkami a zvážit, zda můžeme hrací plochu zatížit jedním, dvěma nebo třeba třemi koncerty za rok. Myslím, že během prvního roku asi na velké koncerty nedojde, protože nechceme ten trávník ohrozit. Poté s tím ale stoprocentně počítáme.

Tomáš Kulhánek
tomas.kulhanek@salonkyhk.cz
Foto: Ondřej Littera