Maturanti mají pré. On-line výuka je dovedla až ke zkoušce dospělosti

Holky, jaký pro vás byl tento převážně on-line školní rok? Dalo se připravit na maturitu?

Zoe: Pro mě byl ten maturitní rok dost pohodový. Já jsem docela klidný člověk, takže jsem nestresovala a tak nějak věděla, že to zvládnu. Takže nedokáži moc posoudit, jak to měli ostatní, kteří třeba tomu stresu propadli. Na maturitu se mi připravovalo dobře, protože normálně jezdím do školy přes celý Hradec, takže jsem ušetřila čas a měla jsem víc prostoru na přípravu.

Nelly: Pro mě to bylo určitě náročnější, než kdybychom chodili normálně do školy. Myslím si, že ne všechny studenty to donutilo učit se pořádně na předměty a na testy. U mě to bylo totiž přesně takhle, takže pro mě bylo pak těžší se připravit před maturitou. Ale učitelé se nám věnovali, pomohli nám se vším a hodiny se snažili uzpůsobit podle nás. Takže i když to bylo on-line, tak jsme zvládli všichni úspěšně odmaturovat. Často jsem slýchala výmluvy, že se při on-line výuce nelze připravit na maturitu, ale myslím si, že si tím studenti akorát omlouvali to, že jsou líní. 

Měla podle vás on-line výuka nějaké výhody?

Zoe: Jedna výhoda a zároveň i nevýhoda byl domácí komfort. Mohli jsme vstát těsně před začátkem vyučování, nemuseli nikam cestovat. Ale na druhou stranu já třeba neměla moc motivaci něco dělat, protože ti učitelé nás neviděli a pokud nás vyloženě nevyvolali, tak jsme nemuseli ani mluvit. 

Nelly:  Myslím si, že budu mluvit za všechny studenty, když řeknu, že velkou výhodou bylo to, že jsme se nemuseli tolik učit na testy, protože se dalo dobře podvádět. Na druhou stranu, jak už jsem řekla, pro mě to pak bylo o to horší. Musela jsem to dohánět před maturitou. A rozhodně velkou výhodou bylo i to, že jsme mohli jíst při hodinách. Určitě je ale mnohem těžší se v domácím prostředí přinutit něco dělat. 

Součástí maturitního ročníku je i maturitní ples, na který se všichni těší už od prvního ročníku. Vy jste o tuto parádu bohužel přišly. Chyběl vám ples? 

Zoe: Mě maturitní ples určitě chyběl. Teď už na to mám asi malinko jiný pohled. Ale těšila jsem se na něj už od prvního ročníku. Nejen u nás, ale na každé škole je to bráno jako velká událost a takové zakončení těch čtyř let na škole. 

Nelly: Mě taky hrozně chyběl. Byla to jediná věc, na kterou jsem se na střední škole těšila. Ale musím říct, že učitelé a paní ředitelka se nám to snažili nějak vynahradit, takže jsme teď na konci školního roku měli takový pomaturitní večírek. Takže tím se nám to aspoň trochu vykompenzovalo. 

Myslíte si, že se vám učitelé snažili maturitu nějak ulehčit? Že brali v potaz celou situaci a nebo že jste měly úplně stejné podmínky, jako každý ročník?

Zoe: Naši učitelé by se nám snažili určitě maximálně pomoci, i kdyby se nedělo to, co se dělo. Nevím, jak to měli ostatní maturanti, ale učitelé nám vždy poslali všechny materiály a ujišťovali se, že jsme připraveni. Jestli nám něco ulehčili, to nedokážu posoudit, ale myslím si, že podmínky byly stejné. Protože koneckonců nikoho nezajímá, že jste byli rok doma. Maturita je maturita. 

Nelly: Myslím si, že maturity probíhaly stejně jako každý rok a že nám učitelé nic neulehčili. Všichni od nás úspěšně odmaturovali a podle mě to bylo spíš tím, že jsme se na to všichni dobře a zodpovědně připtravili. 

Celou tu parádu se šerpováním a ukončením roku jste měly jinak, než všechny ostatní ročníky. Jak to probíhalo?

Zoe: Naše šerpování a takový ‘’ples’’ s rodinou, přáteli a samozřejmě všemi opatřeními, jsme měli udělané jako takový pomaturitní večírek. Ale podle mě to bylo super. Protože kolem plesu je spoustu starostí, stresu a zařizování a tady to bylo takové pohodové. 

Nelly: Bylo to super. Dostali jsme šerpu, připili jsme si, neměli jsme předtančení ani maturitní video, ale měli jsme pro rodiče připravený takový kvíz. Dávali jsme jim maturitní otázky, které jsme dostávali my. Měli jsme dokonce i tombolu, tanec s rodiči a pak už jsme měli spíš takovou párty. Myslím si, že můžu říct za celou třídu, že jsme si to opravdu užili a ten maturitní ples nám to vynahradilo. Lepší rozloučení se střední školou jsme si přát nemohli a máme určitě na co vzpomínat.

Tereza Karanská
tereza@salonkyhk.cz