Ministrovat při mši papeži Františkovi byl zážitek, na který nezapomenu

Od té doby ministroval na dalších 124 místech doma i v zahraničí, což je rekord, který byl nedávno po mši sloužené v pelhřimovském kostele sv. Bartoloměje, při níž Patrik rovněž ministroval, zapsán do České databanky rekordů tamní Agentury Dobrý den. „Měl jsem z toho velkou radost, rozzářené oči a bylo to super. V ruce jsem držel certifikát a řekl jsem si: Mám ho! Ten dobrý pocit mám dodnes,“ řekl Patrik, jehož na cestu ministranta přivedl tatínek Tomáš, který je zdravotník a často v této profesi asistuje při bohoslužbách.

„Když byl Patrik maličký, chodili jsme spolu na dětské mše. Tehdy jsem se ho zeptal, jestli by chtěl být ministrantem a on souhlasil. Pak šel poprvé k oltáři, kluci si ho vzali mezi sebe a začali s nimi ministrovat. Já jsem vyrůstal v tradiční křesťanské rodině a jako dítě jsem taky ministroval. Proto jsem k tomu Patrika přivedl, aby to také zkusil,“ uvedl otec. A co všechno se musel malý ministrant naučit, aby se mohl vydat na tuto cestu? „Musel jsem se naučit zvonit, pracovat s konvičkami a odnášet kalich. A taky všechno, co musí ministrant dělat při bohoslužbě. Tehdy na začátku to bylo docela těžké, dnes už ale všechno umím,“ sdělil Patrik, který je už v tomto směru zkušeným pomocníkem kněžích při bohoslužbách.

Za necelých šest let jako ministrant sloužil v místě narození Ježíše v Betlémě, ve všech čtyřech papežských bazilikách v Římě, nad hrobem Jana Lucemburského v katedrále Notre-Dame v Lucemburku, v katedrále sv. Patrika v irském Armathu, v německém městečku Rammstein, Bruselu, Ženevě a v Jeruzalémě ho nechali nést křížek v hlavním průvodu o Květné neděli před Velikonocemi. Třešničkou na dortu nepochybně bylo, když loni získal akreditaci na mši s papežem Františkem v Budapešti, kde byl jediným zahraničním ministrantem.

„Ministrovat při mši papeži Františkovi bylo skvělé, stál jsem od něj jen pár kroků. To byl pro mě velký zážitek, na který nikdy nezapomenu. Nejvíce se mně líbilo v bazilice Svatého Petra ve Vatikánu. Ten kostel je krásný a největší na světě. Mám fotografii, na kterou jsem s papežskou gardou,“ vrátil se do nedávné minulosti Patrik, který samozřejmě ministruje i v Čechách a na Moravě, například na většině významných poutních míst, jako jsou Velehrad, Stará Boleslav, Tetín, Hostýn, Svatá Hora nebo Číhošť a loni také při slavnostní mši v katedrále sv. Víta na Pražském hradě při příležitosti vystavení Korunovačních klenotů.

Podle tatínka Tomáše na větší akce, jichž se Patrik účastní, je potřeba akreditace a vše se domlouvá dva měsíce dopředu. „Když se naskytne možnost ministrovat v kostele, o který nám opravdu jde, zkusím se spojit s místním farním úřadem a formou mailu do žádosti napíši, že jsme poutníci z České republiky a můj syn Patrik už několik let ministruje. Do přílohy přidám nějakou fotografii a pak čekáme na odpověď. Ocenění v Pelhřimově má ​​kladnou odezvu mezi kněžími, kteří ho dávají za vzor ostatním ministrantům. Je to reklama na ministrování,“ poznamenal Tomáš Müller.

V zahraničí se postupuje tak, že v konkrétním místě, kde se má konat mše, přijdou do kostela, staví se v sakristii a otec nabídne Patrikovu službu. „Buď to dopadne nebo ne, každopádně za zeptání člověk nic nedá. Až na čtyři výjimky se to vždy povedlo.“ Program je v celém světě stejný. Ministranti se před ní scházejí, aby si ujasnili, co budou dělat. Při větších akcích postupy podle schopností přítomných ministrantů určuje ceremoniář. „Patrik má naučené postupy, dívá se na ruce kněze a přesně ví, co bude následovat. Pokud jde v cizině o komunikaci, částečně s ostatními ministranty a kněžími domluví anglicky,“ vysvětlil tatínek.

V současné době Patrik chodí do čtvrté třídy Církevní základní školy v Hradci Králové, věří v Boha a k životu v jeho rodině neodmyslitelně patří modlitba. „Modlíme se před jídlem, někdy večer a pravidelně při svátcích, jako jsou Velikonoce nebo Vánoce,“ nechal slyšet Patrik, jenž má s ministrování jen dobré pocity. O tom, že by se v budoucnu vydal na kněžskou cestu neuvažoval, protože je na to ještě příliš malý.

„Na to je opravdu hodně brzy, musí to v sobě najít a je to pro život zásadní rozhodnutí. Rozhodně tomu nebudu bránit, ale tlačit ho do toho určitě nebudu. Starší syn o teologické cestě přemýšlel. S panem biskupem měli rozhovor a on mu doporučil, aby si tento krok dobře promyslel. Během roku si to rozmyslel a na tuto cestu se nevydal. Díky tomu jsem už dvojnásobným dědečkem a Patrik je v deseti letech strýc,“ usmívá se Tomáš.

V letošním roce, pokud to situace dovolí, by měl Patrik v doprovodu svého tatínka vyrazit na mše do kostelů pobaltských republik Lotyšska, Estonska, Litvy a na jeden den také do finských Helsinek. „Spojili bychom to s návštěvami památek, jak to obvykle děláme,“ přiblížil Tomáš Müller, který prozradil, že si doma vedou deník, kam jsou zaznamenané mše, jichž se Patrik jako ministrant zúčastnil. Je tam datum, místo, komu je kostel zasvěcen, zda jde o Českou republiku nebo zahraničí a při jaké příležitosti se bohoslužba konala. Patrik však svůj volný čas netráví jen v kostele při bohoslužbách, ale má i jiné zájmy. „Poslouchám rockovou muziku, baví mě kapely jako Rammstein, Pražský výběr, Beatles. Hraji také na bicí, mám dvoje, jedny jsou elektrické. Zatím ale neplánuji založit kapelu.“

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: archiv Tomáše Müllera, Agentura Dobrý den