Mladým hráčkám musíte dovolit dělat chyby, říká trenérka Lvic

V létě jste se po roce vrátila zpátky do Hradce. Loni jste odešla, jelikož vás vedení českého basketbalu chtělo u reprezentace na plný úvazek. Jak se to vlastně událo, že jste se mohla nakonec vrátit?

Je to přesně tak, jak říkáte. První rok v reprezentaci jsem ještě mohla trénovat klub a byli jsme domluvení, že po roce uvidíme. Federace poté přišla s tím, že si opravdu představují, abych byla na plný úvazek. Po pár měsících jsem dostala nabídku se od pana Jansty, že jestli to je vážně moje přání, tak že se můžu vrátit na lavičku Hradce, protože viděl, že jsem to v tom prvním roce zvládala. Jim to vlastně nijak neuškodí a mně se tím splnilo moje přání.

Jak náročné je skloubit obě funkce?

Určitě jsem na reprezentaci měla loni více času. Myslím tím jako opravdu sledovat každé utkání nejenom ligové, ale i Eurocup a Euroligu. Teď samozřejmě nemohu všechno vidět živě, spoustu zápasů si pustím ze záznamu. Rozdíl je vlastně jen v tom, že ne vždycky jsem na místě. I přes to, že toho času je méně, tak se mi daří sledovat všechny reprezentantky, které hrají v zahraničí. Určitě je to náročnější, protože musím stihnout větší penzum práce. Liga pro nás obvykle končí koncem dubna, reprezentační příprava začína někdy začátkem května, takže to na sebe dobře navazuje.

Jak vypadá váš běžný den? Přijdete domů a koukáte na basket?

Jsou dny, kdy to je náročnější. V úterý a ve středu, kdy jsou poháry, tak tak toho je hodně, protože spousta českých reprezentantek hraje nejenom Euroligu, ale i Eurocup. Těch utkání je mnoho a často jsou tam po jedné, takže toho teď bylo docela dost. Mně to ale nikdy nepřišlo, že to je nějaká povinnost. Vždy mě to bavilo, takže i když jsem nebyla reprezentační trenérka, tak jsem si ty zápasy stejně pouštěla. Zajímalo mě to už předtím, takže to nevnímám tak, že bych to dělala z donucení.

V létě ukončily kariéru dvě velmi zkušené hráčky, Klára Vojtíková a Kristýna Čuperková. Jak se dají takto zkušené hráčky nahradit?

Kdyby to bylo jen o těch dvou hráčkách, tak to bude poměrně jednodušší. Nám ale odešla prakticky celá základní sestava, takže v podstatě budujeme nový tým. Zkušené hráčky jsou potřeba, ale pokud jsou mladé hráčky opravdu talentované a mají před sebou budoucnost, tak si myslím, že čím rychleji je hodíte do vody, tím dřív se naučí brát odpovědnost na sebe. Nemohou se za nikoho schovat. Ale rozhodně by každý trenér chtěl mít alespoň třeba dvě nebo tři zkušenější hráčky. Podobnou situaci, jsem zažila, když jsem tu před 12 lety začala trénovat. Byl to mladý tým, který do roka začal sbírat úspěchy. V některých situacích můžete zkušené hráčky částečně postrádat, pokud ty mladé mají talent a rychle se zlepšují.

Odešly také Pamela Effangová a Kateřina Zeithammerová, které se dokázaly nastřílet spoustu bodů. Jak se tým popasoval s odchodem těchto dvou výrazných osobností posledních sezón?

Neřekla bych, že Pamela s Katkou jsou vůdčí osobnosti, ale odešly s nimi body, které se těžko nahrazují. Ani jedna z nich nebyla mentálním lídrem, takže v tomto ohledu se nahradit dají. Pokud seženete hráčku, která vám tu produktivitu vynahradí, tak to takový problém není.

Další hráčkou, která tým v létě opustila, je nadějná Charlotte Velichová. Co vedlo k tomu, že odešla do Chomutova, což je vaše přímá konkurence?

Charlotte je hráčka, která tu byla několik let, dostávala příležitosti i ve velmi mladém věku. Před nedávnem podepsala agenta a mně přijde velmi neetické, aby nám agent nabízel naši vlastní hráčku a určoval, jaké bude mít podmínky a ještě z toho měl provizi. Ty podmínky, které nám její agent nabízel, jsme nemohli akceptovat.

Skvěle se v prvních zápasech nového ročníku prezentovala Eliška Hálová. Co říkáte na její vstup do sezóny a může v tom podle vás pokračovat?

Eliška Hálová, a například i Tereza Králová byly vytipovány s tím, že to jsou bodové hráčky. U Elišky se ještě bude muset hodně řešit, kolik si na sebe bere střel. Jestli to v některých chvílích není na úkor hráček, které jsou lépe postavené. Byla v týmu Slovanky, který hrál v nižších patrech tabulky, takže to brala hodně na sebe. Teď se dostala do týmu, kde je bodově schopných hráček víc. Ale já doufám, že to je jen otázka času, než se naučí míč více sdílet. Co si na ní cením je to, jaká je bojovnice. Sice ne vždy úplně správně přečte herní situaci, ale určitě i diváci vidí, že na hřišti vždy nechá vše.

Co se týče týmového ducha, posunulo se to během léta k lepšímu?

Co jsem mluvila s holkama, tak byly až nadšené, jak si sedly, takže já doufám, že jim to vydrží. Nemyslím si, že to je nějaká euforie, i hráčky, co tady jsou delší dobu tvrdí, že tak dobrý kolektiv tu už dlouho nebyl.

Jaké máte ambice pro tuto sezónu? Budete opět cílit na semifinále?

Vůbec není na místě, abych mluvila o konkrétních cílech. Prostě se budeme všichni snažit, aby se tým co nejdříve sehrál a předváděl takové výkony, které si od něj představuju a na které má. A já vždycky chci, aby předváděl výkony ještě o něco lepší, než na co má.

Tým jste velmi výrazně omladili. Je to záměr, hrát i v budoucnu s mladými basketbalistkami?

Byla to spíše náhoda. Dvě hráčky ukončily kariéru, protože už měly svůj věk a hlavně je trápila spousta zdravotních problémů. Pro Hradec odvedly skvělou práci a je pochopitelné, že už si dál nebudou ničit tělo, kor pokud už se samo často ozývá. Pamela Effangová tady byla osm sezón, možná devět sezón. Myslím si, že už měla odejít před rokem, potřebovala novou motivaci a také zažít něco nového, takže jsme s jejím odchodem tak nějak už dlouhodobě počítali. A Katku Zeithammerovou bychom rádi bývali udrželi, ale ta dostala nabídku ze Žabin Brno. Takže to byla spíše náhoda, ale to, že tu vychováváme kvalitní mladé hráčky a že jim dáváme šanci je dlouhodobé. Letos se to prostě sešlo, že máme tak mladý tým.

Vy sama jste během své aktivní kariéry byla rozehrávačkou. Cítíte, že můžete nejvíce pomoci právě jim, nebo jste se už během vaší trenérské kariéry naučila pracovat s hráčkami i na jiných pozicích?

Rozehrávačka musí vidět celé hřiště tým vlastně diriguje. Já jsem byla zvyklá právě hodně dirigovat podkošové hráčky, které někdy jsou v reakcích na dění pomalejší. V posledních letech se právě hodně zaměřuji na pivotky, které tu péči potřebují často větší. Rozehrávačkám umím asi víc poradit, zejména co se týče nějakých maličkostí, co jsem sama používala, nebo navnímala. Myslím, že v dnešní době jsou hráčky hodně nadrilované, ale chybí jim samostatné herní myšlení. To ale není jenom jejich chyba, musí se to do nich dostávat už odmalička.

S něčím podobným se potýkají i ostatní sporty, kde jsou na tom sice sportovci a sportovkyně výtečně fyzicky, ale poněkud jim schází ta představivost. Vnímáte to tedy jako nějakou systémovou chybu?

Ano, myslím si, že to je skutečně systémová chyba. Trenéři v mládeži jsou často velmi ambiciózní a mají nějakou svou představu, kterou hráčkám vnutí. Nenechají je se trošku volněji rozvíjet a víc nad hrou přemýšlet, jelikož jim neodpouští chyby. Podle mě je to právě o tom, aby jim dělat chyby bylo dovolené. Pokud jim pořád dokola jen vyčítáte, co kde pokazily, tak ztratí sebevědomí, přestanou být odvážné a vlastně tím i přestanou být kreativní.

Jakým směrem by se český basketbal mohl rozvíjet, aby se opět dotáhl mezi světovou špičku?

Když jsem k národnímu týmu přišla, tak jsme se snažili především omladit kádr. Máme tu program LOH 2028, takže takže jsme stanovili věkovou hranici. Chtěli jsme po těch neúspěších udělat razantní řez a dívat se do budoucna. Paradoxně hned ten první rok jsme vlastně uspěly, a to nám vlastně na evropském šampionátu chybělo několik výrazných osobností. Beru to tak, že do toho hráčky musí se sebevědomím a s obrovským nasazením.

Kdy jste si uvědomila, že byste se chtěla stát trenérkou?

Přesně si ten moment vybavuji, je to jako by mě to praštilo. Prostě jsem stála v hale a řekla jsem si, že budu trenérka. Už nevím přesně, jestli to bylo proto, že jsem zrovna s něčím, co říkal trenér, nesouhlasila. Ale byla jsem si tím v tu chvíli úplně jistá. Začala jsem trénovat už v mládeži, poté vše urychlilo, když jsem se v 21 letech vážně zranila.

Co se vám stalo?

Praskly mi vazy v koleni. Měla jsem už předtím hodně špatnou chrupavku, a poté mi opakované záněty pokračovat v kariéře už nedovolily.

Pocházíte z Bruntálu, ale v Hradci jste už opravdu velmi dlouho. Jaký máte k městu vztah?

Přišla jsem sem už ve třetím ročníku střední školy a Hradec se mi okamžitě zalíbil. Založila jsem tu rodinu, vyrostly mi tu obě děti, takže mě to tu stále drží. A když mi přišly nějaké nabídky z jiných týmů, i když už děti byly odrostlé, tak jsem si řekla že už je na přesun pozdě. Jsem srostlá jak s týmem, tak konkrétně i s tou halou. Neuměla jsem si představit, že sem přijedu s jiným týmem hrát proti Hradci. To byl asi ten hlavní důvod, který mi bránil vzít nějakou nabídku z jiného týmu.

Sledujete i jiné hradecké sporty než basket?

Chodili jsme hodně na fotbal, jelikož syn hrál tady za Votroky, stejně jako jeho otec. Na fotbale jsme byli často, určitě častěji, než si přála dcera.

Předpokládám, že když mluvíte se synem, je hlavním tématem sport.

Matěj je prostě úplný blázen do všech sportů od svých tří let, takže sledoval od malička naprosto všechno. Doteď bych řekla, že má obrovský přehled. On byl v podstatě profesionální fotbalista, ale zastavilo ho stejné zranění jako mě. Má dvakrát přetržené vazy v koleni. Nyní studuje práva v Praze.

Vaše dcera také sportuje?

Do 13 let hrála basketbal, a pak si přetrhla vazy v koleni. Je to takové naše rodinné prokletí. Od malička byla neuvěřitelná tanečnice, byla několik let mistryní republiky v sólových kategoriích a v mažoretkách. Nedávno vyhrála mistrovství republiky na kruzích. Začala je dělat teprve v březnu a teď se kvalifikovala na mezinárodní soutěž.

Takže se během půl roku stala mistryní republiky?

Ano, mezi profesionály v její kategorii. Ono se něco podobného stalo i v mažoretkách. Jak si tehdy zranila to koleno, tak začala s mažoretkami ve 14 a v 15 už byla mistryní republiky.

A basket jí taky šel sám od sebe?

Tam to úplně tak nebylo. Viděli jsme, že byla pohybově šikovná, ale viděla jsem tam ještě právě ten umělecký talent. Ona je taková křehčí, takže ten basket pro ní úplně nebyl, ale i tak si myslím, že by ho na nějaké slušné úrovni byla schopná hrát. Ale už od malička jsme viděli, jak strašně krásně tancuje.

Takže jste jí v tom podpořili.

Ano, snažili jsme se ji v tom posouvat. Bylo vidět, že k tomu tanci má tu vášeň, kterou jsem u ní právě ve vztahu k basketu tolik necítila.

Matěj Holaň
matej.holan@salonkyhk.cz
Foto: hradeckelvice.cz