MMA není sport pro duté hlavy, říká bojovník Patrik Kincl

V listopadu médii, a především sociálními sítěmi, prolétl váš spor s běžcem Jakubem Holušou. On se nechvalně vyjádřil na adresu MMA, vy jste na něj reagoval. Jak se na konflikt zpětně díváte?
Byla to podle mě čistě jen žárlivost. MMA momentálně ubírá pozornost jiným sportům, ale za to my nemůžeme. Nikdo nám nedal nic zadarmo, nejsme zaměstnaní nikde po střediscích a většina z nás nedostává měsíční platy. Celou tu cestu jsme si museli vyšlapat sami. Teď je taková moderní doba sociálních sítí a my víme, že tam musíme umět fungovat, abychom prodávali lístky, byli lákaví pro sponzory a třeba vyprodali O2 arenu.

Domlouvali jste i na společném tréninku. Jak se to vyvinulo dál?
Jakub řeší nějaké zdravotní problémy s kyčlí, takže trénink asi nevyjde, ale jsme v kontaktu. On je úspěšný sportovec, reprezentant a olympionik, myslím, že ten sport nezná, a proto o něm tak mluví.

Jak vy naopak vnímáte atletiku?
Já atletiku žeru, sám ji v tréninku používám. Když za mnou přijde rodič s dítětem, které chce zkusit MMA, tak řeknu, ať začnou atletikou, plaváním nebo gymnastikou. To je nejlepší průprava.

Takže to není tak, že děti přijdou na MMA a hned se mlátí do hlavy?
Nějaké údery do hlavy přicházejí až úplně nakonec. Začíná se s atletickou a gymnastickou přípravou, pak se teprve učí specifické prvky bojového umění. Větší problém jsou v tomto ohledu podle mě filmy nebo počítačové hry. Důležité je vést děti ke sportu, a pokud je zrovna táhne MMA, tak proč ne. Je potřeba přijít na trénink a pak si teprve udělat názor.

Zvedá se zájem dětí o tento bojový sport?
MMA je hodně fotogenické, děti to lajkují na sociálních sítí, ale ta realita je pak trošku jiná, je to velká dřina. My těžíme z toho, že v naší All Sports Academy máme super partu lidí. Není to jen o tom, že bychom se řezali do krve, jak psal Holuša, ale jsme kámoši a všichni to s tím sportem myslíme vážně, což je správný motor i pro ostatní.

Jak jste se k MMA dostal vy?
Postupem času jsem k němu došel. Jako malý jsem začínal s judem v Hradci Králové, trénoval mě i pan Petřikov. Pak jsem skončil a hledal něco jiného. Zkusil jsem thajský box, ale tam mi chyběla ta komplexnost, a tak jsem se dostal k MMA.

Čím vám tak učarovalo?
Rozhodně tou všestranností, je to nejkomplexnější bojový sport ze všech. Spojuje, jak boj na zemi, který jsem uměl právě z juda, tak i box.

Poslední roky se jeho prestiž zvedá. Jak to ale bylo v době, kdy jste začínal?
To byla taková dřevní doba, kdy mi rodiče zakazovali na MMA chodit, protože tady kolovala různá videa plná faulů. Poté přišlo období, kdy jsem musel každému vysvětlovat, co to vůbec MMA je. Až jsme se dostali do fáze, kdy musím lidem vysvětlovat, že to není sport pro vymlácené duté hlavy, ale že pro profesionální kariéru je potřeba něco umět. Teď je MMA produkčně tam, kde jsem kdysi dávno doufal, že by mohlo být.

Říkáte, že vám rodiče MMA zakazovali. Čím jste je přesvědčil?
Brzo zjistili, že mě to naplňuje, drží mě to dál od průšvihů a hodně tomu obětuji. Místo, abych se jel o víkendu někam opít, tak jsem radši trénoval. Pak jsem začal jezdit i do zahraničí, takže bylo vidět, že to k něčemu směřuje.

Jak často trénujete?
Každý den mám dvoufázové tréninky. Když to sečtu, tak jsem v tělocvičně pět hodin denně.

Důležitá bude určitě i životospráva. Musíte se hodně omezovat?
Už asi osm let nepiji alkohol. Měl jsem takové smolné období, kdy jsem nasbíral čtyři porážky v řadě. V tu chvíli jsem si řekl, že to musím nějak rozseknout. Buď budu pokračovat v MMA a všechno přeházím, nebo se na to vykašlu. Rozhodl jsem se pro profesionální kariéru. Pamatuji si dobu, kdy jsem večírkoval do čtyř ráno. Druhý den jsem nemohl nic odtrénovat a celý týden byl špatný.

Co je teď cíl, za kterým jdete?
Všechno směřuji k titulu v KSW. Potřebuji se uzdravit, natrénovat a urvat to. Je tam šampion Roberto Soldič, se kterým jsem už měl jít, ale před zápasem jsem si vyhodil loket. O ten zápas ale mají nadále zájem, takže by měl v blízké době být.

Jaké jsou šance, že MMA zápasníka uživí?
Musíte být hodně dobrý, uživí se tím jen malé procento z nás.

V listopadu se v pražské O2 areně konal takzvaný Zápas století mezi Attilou Véghem a Karlosem Vémolou. Co jste na něj říkal?
Jednoznačně se to povedlo, vyprodali O₂ arenu a přivedli lidi, kteří se o MMA předtím nezajímali. Potěšil mě i výsledek, Attilovi jsem vítězství přál.

Nepřekvapil vás průběh zápasu?
Attilovi jsem to přál, ale tolik jsem mu nevěřil, takže rozhodně překvapil. Je to sympaťák a sportovec, kterého znám celou svoji kariéru, v začátcích mě hodně motivoval. Dobře se připravil a sedlo mu to.

S Vémolou jste kdysi zápasil i vy a hovořilo se o odvetě. Bude?
To už je asi nereálné. Já mám smlouvu v KSW (Konfrontacja Sztuk Walki), což je největší organizace MMA v Evropě. Mé kroky směřují převážně do zahraničí.

Bojoval jste proti Rusům či Ukrajincům. Jak vypadá svět bojových sportů směrem na východ?
Podmínky jsou s těmi našimi nesrovnatelné. Popularita bojových sportů je tam historicky vysoká, takže mají podporu od státu. Když jsem zápasil v Čečensku a procházel ulicemi, tak tam byly vidět stopy po kulkách, ale jejich středisko se vyrovná těm americkým. Součástí je hotel a moderní tělocvična s klecí a žíněnkou. To u nás nikde není.

A co tedy na druhou stranu? Jaká je scéna v Americe?
Také úplně jiný svět, především konkurence je super, zázemí je někde jinde, ale jde o velký byznys. Přišel jsem do gymu a hned mi dali k podpisu revers, pak jsem zaplatil a teprve poté dostal rozvrh. V Evropě jsem něco takového nezažil. Tady je to takové víc přátelské, nikde jsem snad ani neplatil.

Někteří fanoušci říkají, že k MMA patří takzvaný trash talk, tedy nelichotivé poznámky na adresu soupeře. Jak se na tohle díváte?
Někomu se to líbí, někomu ne. Já nic takového nevyvolávám, ale zase na sebe nenechám veřejně plivat, spíše se bráním. Vycházím z juda, takže v sobě mám respekt k soupeři. Kromě nějaké výjimky svoje soupeře stoprocentně respektuji. Baví mě jít po lepších soupeřích nahoru, chci se s nimi porovnávat a dostat se na jejich místo.

Kam by se podle vás mohl tento sport do budoucna ubírat?
Hodně záleží na trenérech, aby vychovávali další zápasníky. Stejně jako v USA jsme začali od profesionálů a teprve poslední roky začíná vznikat amatérská scéna. Je potřeba začít budovat MMA od dětí a amatérů směrem nahoru.

Kromě toho, že sám aktivně zápasíte, máte také svou akademii. Jak vypadají vaše tréninky?
Tím, že je MMA komplexní sport, tak pracujeme na všech složkách, tedy zápasení neboli judu i postojových disciplínách. Sídlíme v Pepek gymu u Pepy Petrušky, který je bývalý skvělý reprezentant v taekwondu, má tam i kruhové tréninky a s ním pilujeme nohy. Jsme takový komplexní gym.

Máte nějaké svěřence, kteří by to po vašem vzoru mohli dotáhnout daleko?
Máme jich hodně. Velkou mladou nadějí je Venda Štěpán, se kterým jsem byl teď na mistrovství světa. Bohužel to nedopadlo podle představ, medaile necinkla, ale byla hodně blízko, Venda vypadl až s finalistou. To nás hodně zamrzelo, ale pořád má před sebou velkou budoucnost. Pak tam jsou i David Dvořák, Jakub Bahník, Lukáš Chotěnovský nebo Jarda „Jubox” Pokorný.

Nejen MMA, ale i ostatní bojové sporty propagujete ve svých podcastech. Jak vás to napadlo?
Hodně jsem je poslouchal už dávno, než tam naběhly blogerky a začaly nahrávat strašné nesmysly. Dřív nebylo moc podcastů, které by mě bavily, a svět bojových sportů lidi zajímá. Hrozně mě to chytlo. Kluky znám z tělocvičny, ale najednou zjistím, jací jsou doopravdy. Překvapilo mě, kolik to má zhlédnutí, takže už jedeme pravidelně i přes YouTube a chystáme také pořad na Východočeské televizi.

Jste hodně aktivní na sociálních sítích, zejména na Instagramu. Baví vás to?
Musel jsem se do nich nutit, ale naučil jsem se je využívat a začaly mě bavit. Komunikuji s fanoušky a dávám tam různé věci, co podle mě stojí za to, abych ukázal. Na druhou stranu tam nedávám nic moc ze soukromí, nechci o něj přijít.

Titulek prosincových Salonek říká, že Vánoce jsou boj. Máte to tak?
Vánoce mám hrozně rád, letos si je i kvůli zranění užiji. Loni jsem si musel hlídat váhu a rok předtím jsem měl zánět v noze, takže to bylo nepříjemné. Manželka je velká fanynka Harryho Pottera, takže zhlédneme všechny díly, hrozně se přejím, naberu 15 kilo a pak to budu muset shazovat. Mám rád tu pohodu, kdy člověk může vypnout. Naopak moc nemusím předvánoční stres, takže ten úplně odložím. Dárky pro ostatní jsem hodil na manželku a pro ni samozřejmě něco vymyslím.

David Záruba
david@salonkyhk.cz
Foto: archiv Jakuba Krofty a Ondřej Littera