Museum v Praskačce odkazuje na um bednáře Jaroslava Tománka

Ke vstupu do areálu láká výrazný poutač včetně lavičky vytvořené z palety, kde lze posedět. To hlavní se však odehrává uvnitř. „Tak jako slunečnice každým dnem, otáčí se za sluncem, tak já stále hlavu svou, obracím jen za tebou,“ vítá návštěvníky známá píseň Slunečnice v podání Inky Zemánkové z legendárního filmu Hotel Modrá hvězda.

To už vstupujeme do epicentra bednářské dílny s hotovými výrobky různých velikostí a typů včetně historických dokumentů, předmětů a nářadí. Dozvídáme se, co má společné máslo s bednářstvím, jak se počítal objem sudů a kádí nebo čím se liší různé druhy hoblíků. V prostoru muzea nás přivítal jeho zakladatel Pavel Tománek, který je nejen nadšenec v tomto směru, ale také se rád účastní výletů na historických kolech.

Podle něj muzeum, které bylo otevřeno na začátku letošního roku, vzniklo vlastně v okamžiku, kdy Tománek získal voznici nebo-li lejtu, což je válcovitá dřevěná nádoba na podvozku s horním plnicím trychtýřem a zadní výpustí k navážení vody ze studně, případně na močůvku ke hnojení polí. Tento „kousek“ byl ale ve špatném technickém stavu. „Rozhodli jsme se, že jsme voznici opravit a tím vznikl nápad založit muzeum. Začaly se kupit další exponáty z půdy, ze sklepa, něco nám přinesli další lidé. Rok nebo dva to bylo spíše skladiště, ale postupem času vzniklo Museum bednářství,“ vzpomíná jeho zakladatel a potomek renomovaného bednáře Jaroslava, který přišel na svět v roce 1901 v Jihlavě.

Po absolvování pěti tříd obecné školy se vyučil bednářem v Přibyslavi. Na Hradecko za lepší prací se vydal v roce 1923, usadil se v Urbanicích, pracoval jako pomocný slévač v Hradci do doby, než ho urbanický starosta vyzval, aby si založil bednářskou živnost, k čemuž došlo v roce 1926. Pronajal si domek a začal ručně vyrábět bednářské zboží pro domácnosti a drobné zemědělce. S těmito výrobky jezdil pravidelně na trhy po celém kraji, aby si později zařídil dílnu s moderním strojním vybavením. To už vyráběl sudy, galvanizační a lázeňské vany, máselnice různých konstrukcí, a to ruční i motorové, lisy na ovoce, lednice a podobně. Vše si konstrukčně navrhoval sám a na některé výrobky se mu dokonce podařilo získat patent.

„Otevřením muzea jsem chtěl nejen připomenout význam mého předka, ale vyzdvihnout práci tehdejších dělníků – bednářů, protože v té době bylo toto řemeslo tvrdou dřinou,“ vysvětlil pravnuk Pavel s tím, že Jaroslav Tománek v místě, kde dnes muzeum sídlí, vybudoval rodinný dům a truhlářskou dílnu. „Když jsem chtěl otevřít muzeum, část rodiny byla překvapená a neměla vůli do toho jít. Byl jsem už ale rozhodnutý a pomáhal mně s tím můj děda, syn zakladatele, který si všechno pamatuje. Později byli všichni rádi, že zachovávám historii nejen našeho bednářství a začali mě podporovat,“ vrací se do nedávné minulosti Tománek.

A co v muzeu návštěvníci najdou? Zahrnuje nejen vlastní výrobky, ale také nářadí a nástroje. Celkem je v muzeu k vidění zhruba 150 exponátů. Je zde soubor máselnic včetně funkční elektrické máselnice z roku 1945, soudky, korbelky, troky, necky na koupání, dokumentace, životopis, rodný a výuční list tovaryšský i úmrtní pradědy Jaroslava Tománka. „Pro mě je unikátem muzea motorová máselnice, kterou jsem sehnal od sběratele z jižních Čech. Ta je opatřena štítkem výrobce, kterým byl můj praděda. Jsem na ni hrdý,“ prozradil Pavel.

Museum bednářství v Praskačce je skutečnou pastvou pro oči plnou historických artefaktů. Pavel Tománek s potěšením svou sbírku rozšiřuje a má vždy radost, když se mu někdo ozve, že pro něj do muzea něco má. „Budu samozřejmě rád, když se objeví další exponáty opatřené našim jménem. Nedávno se ozval pan Pešek z Plchu na Pardubicku, že vlastní máselnici, kterou jsem ještě neměl. Na ní byl štítek Bednářství Tománek Praskačka. Je to přesně ta, která se tady vyráběla v době mého pradědy a má pro mě velkou cenu. Před dvěma lety jsem jel na jižní Moravu, kde pán ve stodole objevil téměř identické troky, které jsme zrenovovali,“ vyjmenoval přírůstky zakladatel muzea.

I když je Museum bednářství otevřeno jen krátce, snaží se připravovat rozmanité akce pro veřejnost, rodiny a přátele. Pořádalo například Den otevřených vrat, jízdu historických kol na Hrádku u Nechanic a účastnilo se také Muzejní noci či Dnů evropského dědictví. Běžná otevírací doba pro veřejnost je každý pracovní den od 8 do 14.30 hodin, kdy může přijít kdokoli, projít si expozici sám, protože u exponátů jsou popisky, nebo lze udělat komentovanou prohlídku. Vstup je zdarma. „Návštěvnost muzea pozvolna stoupá. Pro mě je radost, když někdo přijde. Mým cílem je udržet ho v chodu. Měl bych velkou radost, kdyby se mně podařila sehnat dřevěná pračka, kterou vyráběl praděda. To je můj zatím nesplněný sen. Věřím ale, že si ho splním,“ dodal Pavel Tománek z Praskačky.

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: Ondřej Littera