Mým cílem je, aby si děti a mladí lidé našli cestu k umění

Kde se dají vystopovat začátky tvého vztahu k umění?
Bylo to určitě v porevoluční době, kdy jsem se přestěhovala k tátovi Vladimíru Hetflejšovi do Prahy. On je srdcem divadelník, původem z Úpice. S ním žije oděvní návrhářka Helena Fejková, která si tam tehdy otevřela oděvní galerii. Nejdříve jsem směřovala k divadlu, zároveň jsem prošla taneční konzervatoří a prodávala u Heleny v galerii. Takže jsem k umění přirozeně přičichla.

Jsi trutnovská rodačka a absolvovala jsi tamní gymnázium. Jak vzpomínáš na tu dobu a na samotné město Trutnov?
Vzpomínám si, že jsme s tehdejším ředitelem gymnázia Josefem Strnadem, který nás učil dějepis a literaturu, vedli diskuze, zda bylo první výtvarné umění nebo tanec. (smích) V Trutnově jsem se také věnovala společenskému tanci a poezii. S odstupem času si uvědomuji, že město nevypadalo moc hezky, ale byla jsem ve věku, kdy si člověk i přesto najde tu romantiku. Na tu dobu často vzpomínám.

Co tě zavanulo do Hradce Králové? Kdy to bylo?
Když jsem byla v Praze, objevily se zdravotní problémy a já jsem si řekla, že musím jít do menšího města. Přijela jsem do Hradce, kde jsem pracovala v knihkupectví, a úplně přirozeně jsem se hned seznámila s lidmi kolem Divadla Drak a Klicperova divadla. Bylo to v devadesátých letech a už jsem ve městě zůstala.

S tímto městem mám s tebou spojené výtvarné umění, což je další disciplína, které se především organizačně aktivně věnuješ. Proč?
V Hradci Králové jsem se seznámila s Martinem Špičkou a Štěpánem Málkem a založili jsme neziskovou organizaci CON.FRONT.ART. Začali jsme dělat rozmanité výtvarné aktivity, pořádat malé výstavy a sympozia. A samozřejmě při založení Východočeské sekce Klubu konkretistů mě toto směřování nejen pohltilo, ale i zaměstnalo. Protože jsem organizační typ, věnovala jsem se psaní grantů a zařizovala další s tím související věci.

Přestože sama nejsi výtvarník, jak vizuální umění vnímáš?
Intuitivně. Podíl na tom má už zmíněná oděvní návrhářka Helena Fejková, která tvořila oděvy ze lnu i hedvábí v jednoduchých a čistých tvarech. A v galerii prodávala šperky, grafiky a keramiku. Čistý tvar a přírodní materiály jsou mi blízké dodnes.

Stála jsi u zrodu už legendárního hradeckého Klubu konkretistů KK3. Co je jeho smyslem, z čeho vychází a koho sdružuje?
Původní Klub konkretistů vznikl v roce 1967 v Praze. U jeho zrodu byli nejen teoretik Arsén Pohribný, výtvarníci Tomáš Rajlich, Radoslav Kratina, ale i hradecký sochař, malíř a grafik Jiří Hilmar. Tehdy se rozhodli vymezit proti tomu, co bylo pro české výtvarníky nejběžnější, a to určitá poetika, příroda nebo figurální tvorba. Pro Československo to byl trochu nový výtvarný směr soustředěný na geometrickou tvorbu, která pro diváka neznamená nic jiného než to, co vidí, a není nutné za těmito díly nic jiného hledat. Samotná Východočeská sekce Klubu konkretistů KK3 byla v roce 2007 založena teoretičkou Martinou Vítkovou, mnou a sochařem Štěpánem Málkem a pokračuje dodnes.

Zpět ale k tvým četným aktivitám. Pořádala jsi výstavy v Galerii AMB ve Sboru kněze Ambrože, výtvarná sympozia ARTIENALE, festivaly Nábřeží umělců, výstavy Konkrétní podzim, jsi koordinátorkou Klubu konkretistů KK3, provozovatelkou Galerie Škroupovka a ART patra na Magistrátu. Co všechno v této souvislosti leží na tvých bedrech?
Veškerá organizační činnost, psaní srozumitelných projektů, tvoření propagačních materiálů k jednotlivým výstavám, komunikace s umělci, grafikem, teoretiky, veřejností a institucemi, dále mít povědomí o různých grantech, sehnat peníze na činnost a provoz, mít také přehled o dění v současném umění, což není úplně jednoduché. Je toho skutečně hodně.

Zastavme se na chvíli u hradecké Galerie Škroupovka. Kdy a za jakým účelem vznikla?Když jsme odešli z Galerie AMB ve Sboru kněze Ambrože, hledali jsem nějaký prostor k výstavám. Na Odboru majetku hradeckého magistrátu mi nabídli městský prostor s velkými okny v přízemí budovy ve Škroupově ulici. Právě tam vznikla naše Galerie Škroupovka, která je v provozu už třetím rokem.

Podle jakého klíče se vybírají vystavující umělci?
V galerii pořádáme různé, žánrově pestré výstavy, nejen ty zaměřené na konkrétní umění, abychom diváky „neumlátili“ geometrií. Samozřejmě členové Klubu konkretistů KK3 by uvítali, kdybychom pořádali více konkretistické výstavy, to ale nejde. Nehrajeme si na to, že suplujeme městskou galerii, ale tu Hradec Králové nemá a ve městě chybí. Proto se do Škroupovky snažíme dostat současné nejen české umění ve všech jeho podobách, o kterém jsme já i kurátorka Martina Vítková, s níž spolupracuji nejvíce, přesvědčeny, že je kvalitní, diváci by jej mohli ocenit a zároveň by mohlo posunout jejich vnímání.

Otevřít v dnešní době galerii asi není moc jednoduché. Jak se jí vede, jaký zájem je o výstavy a kam bude směřovat?
Určitě bychom uvítali, kdyby nám město i kraj pomohly s větší propagací. Já sice zažádám o grant, ten ale stačí pouze na základní provoz galerie. Jinak si myslím, že se nám daří dobře, o výstavy je zájem, s kvalitou výstav a zpětnou vazbou od lidí jsem spokojená. Důležité je také to, že vedeme rozhovory s lidmi, kteří přijdou z ulice. Navíc spolupracujeme se školkami i školami. Mým cílem je, aby děti a mladí lidí neměli problém chodit do galerie a našli si tam cestu. Právě v mladší generaci je silný potenciál a zajít na výstavu se může pro ni stát součástí běžného života.

Dalším tvým počinem bylo v roce 2023 založení galerie ART patro v budově Magistrátu, což byla určitě nevšední záležitost. Co stálo u zrodu? A co tam mohou návštěvníci spatřit?
Tehdy mě k tomuto kroku vyzvali zástupci magistrátu, konkrétně vedoucí odboru kultury Aleš Mokren a architekt Jan Falta. Navíc budova byla vytvořena podle návrhu proslulého architekta Josefa Gočára a má charakter, k němuž se konkrétní, ale i další tomu blízké formy výtvarného umění hodí. Snažím se, aby vystavená díla v tomto prostoru vypadala dobře a korespondovala s ním. Vystavují tam současní umělci z Klubu konkretistů KK3 nebo další tvůrci nejen geometrické abstrakce.

Je jedním z cílů této galerie, aby o umění zavadili i lidé, kteří k němu nemají vztah?
Ano, určitě. Je to jakýsi vstup do veřejného prostoru, který však není v ulicích města, ale v interiéru budovy magistrátu. Umění na ART patře je nepřehlédnutelné, návštěvník se může zastavit, prohlédnout si ho, i když má třeba problém s jeho pochopením. Zároveň to může hodně lidí oslovit, což je také naším cílem. Je tady přiložený kurátorský text, který by měl vystavená díla návštěvníkům více přiblížit.

Je Hradec Králové dobrým místem pro vizuální umění, nebo v tomto ohledu vidíš nějaké rezervy?
Kromě programu Galerie moderního umění, která je zároveň sbírkotvornou institucí, jsou v Hradci určitě další místa určená k výstavám. Umělci vystavují například v kavárnách, klubech a jiných prostorách. Jde ale o to, že pokud má výstava kurátora, který díla pečlivě vybere, s umělci se sejde, napíše kurátorský text, jejž pochopí veřejnost, je to o úroveň výše než třeba výstava v kavárně. Proto si myslím, jak už jsem řekla, že by v Hradci v této souvislosti měla vzniknout reprezentativní městská galerie, která by zaručovala opravdu kvalitní výstavy vedené erudovaným kurátorem, doplněné přínosným doprovodným programem.

Vraťme se ještě do tvého rodiště. Sleduješ, co se v současné době děje na trutnovské výtvarné scéně?
Pravidelně jezdím do Centra současného umění EPO1. Je tady k vidění kvalitní vizuální umění, které si své diváky určitě najde. Navštěvuji také Galerii města Trutnova a občas zajdu i do Uffa. Je zřejmé, že Trutnov výtvarným, a to nejen, uměním žije.

Velkorysý výstavní prostor EPO1 vznikl přestavbou bývalé elektrárny. Co na tento v regionu i celé republice mimořádný počin říkáš?
Je skvělé, že někdo, kdo disponuje dostatkem finančních prostředků, je investuje tímto způsobem. To je určitě velmi záslužné. A to, že tam jsou lidé, kteří dokáží oslovit významné umělce a vytvořit dobré výstavy, považuji za přínosné a důležité.

Jaké plány má Jana Vincencová?
V letošním roce si připomeneme sté výročí narození významného konceptuálního umělce Dalibora Chatrného, který byl členem Klubu konkretistů, a myslím si, že svým uměním ovlivnil spoustu lidí. Jako poctu této výtvarné ikoně jsme na každý měsíc připravili výstavu vždy dvou autorů, kteří budou jakýmkoli způsobem reagovat na Chatrného tvorbu, vyberou si něco, co je pro ně důležité, a sami to ve své tvorbě rozvíjejí. Mezi vystavujícími v Galerii Škroupovka už v březnu budou například grafička, autorka objektů a kreseb Vladana Hajnová, která u něj studovala, nebo konceptuální malíř Jaroslav Jebavý, jenž se celý život ve své tvorbě zabýval kruhy, stejně jako Dalibor Chatrný. Kromě toho jsme ke spoluúčasti oslovili další galerie v republice, třeba v Lounech, GASK v Kutné Hoře, SmetanaQ v Praze či GAMPA v Automatických mlýnech v Pardubicích, kde bude také rozsáhlá výstava, jejímž nosným tématem je text a textil, a mimo to se tam odehraje studentské sympozium. Bude to skutečně velká událost.

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: Květoslava Slezáková