Na prvním místě je srdce, říká otec Lesního světa Miloš Tomek

Před pár lety jste prý dal městu vale. Co vás k tomu vedlo a kam jste zamířil?
Tento příběh není úplně jednoduchý, ale je součástí mého života. Byl jsem ve vedení jedné firmy v Lázních Bělohrad a myslel jsem si, že tam bude na dlouho i moje budoucnost. Proto jsem si v tamní malebné a klidné části na kopečku u lesa sehnal hezký pozemek a postavil tam dřevěnou chaloupku. Budoucnost se, jak to někdy bývá, nakonec otočila jiným směrem, ale už jsem na tom místě, kde je mi dobře, zakotvil. Jako rodilý Hradečák, který v tomto městě strávil čtyřicet let, jsem už zdomácněl u lesa přírodě na dosah.

Co je předností tohoto místa?
Předně to místo samotné má pro mě genius loci. Je na mírném kopečku, takže mám rozhled do malebného údolí, kde leží Lázně Bělohrad v dálce ohraničené hořickými chlumy. Ten pohled je pastvou pro oči, hřeje mě na duši a dodává lehký nadhled. Na tomto místě jsem našel klid, jiný rozměr života. U cedule s názvem Brtev jsem se navíc naučil pomyslně odkládat běžné každodenní starosti s tím, že se vracím domů, do přírody a klidu. Kromě toho je mi blízká mentalita některých tamních lidí. Existuje tam ještě sousedská soudržnost i jakési komunitní soužití, které mně vyhovuje a dává mi radost z obyčejnosti a drobností. Našel jsem prostě domov.

Je tedy zřejmé, že příroda patří neodmyslitelně k vašemu životu.
Myslím si, že ano. Ono to tak asi bylo vždycky, ale s přibývajícím věkem se to ještě umocňuje.

Byl váš přesun do její blízkosti už jen krok k založení Lesního světa?
Možná ten můj přesun na venkov byl takovým prvním střípkem, který později odstartoval vznik Lesního světa, ale v té době jsem to ještě netušil.

Co tedy stálo u zrodu tohoto projektu?
Jak už jsem uvedl, řadu let jsem působil v jedné firmě z Lázní Bělohrad, avšak život tomu chtěl jinak a za poměrně bolavých okolností jsem byl nucen své působení v této společnosti ukončit. Vzápětí jsem dostal lákavou nabídku od jedné obchodní firmy a odletěl na pár týdnů do Číny. Návštěvou této kolébky spotřebního života, která ve svých manufakturách využívá hromady nepotřebného zboží „na jedno použití“, jsem si to definitivně uvědomil, že být toho součástí opravdu nechci. Někdy v tom čase mně do hlavy přišla myšlenka, něco jako náhlé vnuknutí, vytvořit něco smysluplného a zrodila se má vize Lesního světa. Bylo mi dvaačtyřicet, byl jsem téměř bez prostředků a začínal v podstatě úplně od nuly. Ta víra v něj byla tak obrovská, že mi dává sílu přes všechny počáteční překážky jít za tímto svým cílem. V té době jsem to ale netušil,

Měl jste nějakou představu, jak bude vypadat?
Zpočátku velmi mlhavou. Něco jsem viděl v Polsku, kam jsem podnikl cestu a navštívil firmu, která se něčím podobným zabývala. Velmi brzy jsem ale pochopil, že jestli má u nás v tomto směru vzniknout něco opravdu smysluplného, ​​je to na mě a budu muset celý projekt vytvořit od samého začátku.

Co je jeho smyslem?
Považuji se za kreativního člověka, zároveň mám ale v sobě stále kousek kluka, zůstává ve mně hravost a nepřepočítávám vše na peníze. Na prvním místě je srdce, to považuji za podstatné. Také lidé, kterými se obklopují, jsou „srdcaři“ Lesního světa, jenž je cestou k poznávání přírody kolem nás prostřednictvím rozmanitých prvků či různých her. Našim přáním je, aby lidé lépe vnímali přírodu, která není pouze zdrojem odpočinku či sportu. Je to zároveň místo, které je domovem řady živočichů a rostlin, a je potřeba se k ní umět chovat s respektem a pokorou. Čím lépe lidé budou přírodu znát, tím lépe se k ní budou chovat. V posledních letech jsem si uvědomil, že chování lidí v přírodě úzce souvisí s tím, jak se chovají k sobě navzájem.

Jsou pro Lesní svět děti zajímavější cílová skupina než dospělí?
Jsem o tom hluboce přesvědčen, protože děti mají obrovský zájem o nové věci, přirozenou touhu po poznání a objevování, navíc mají velkou fantazii, nejsou většinou zatížené nějakými vzorci chování. A to dospělým se svými každodenními starostmi, které děti zatím nemají, už často schází.

Stavíte naučné stezky a tabule s environmentální tematikou. Jak tyto produkty vypadají?
Vždycky to souvisí s lidmi, místními tahouny, kteří chtějí vybudovat krásnou stezku u sebe v lese a jsou obklopeni stejně naladěným okolím. Dáme hlavy dohromady a vytvoříme naučnou stezku, která přesně pasuje do konkrétních lokálních podmínek. Jestli je něčím Lesní svět výjimečný, jsou to reálné ilustrace napříč přírodou, jichž v současné době máme dva a půl tisíce, a také doprovodných informací a textů. Někteří zákazníci to však nechávají celé na nás. Sami si pak zjistíme vše potřebné o dané lokalitě, místní přírodě a životě v ní.

S kým spolupracujete?
Jsou to zejména výtvarníci, lesní pedagogové či ochránci přírody. Mezi ně patří například kamarád a ilustrátor Jirka Novák, kterého jsem poznal v roce 2015. Začali jsme tehdy spolupracovat, sám má velmi blízko k přírodě. Ilustrace ptáků, zvěře či rostlin musí věrně zachycovat realitu. Nechceme si vymýšlet, ale dětem i dospělým chceme ukazovat reálnou přírodu, prostě takovou, jaká je. A to Jirka umí dokonale.

Kdo se podílí na doprovodných textech?
Spolupracujeme s odborníky. Jsou to lidé, kteří milují přírodu, hodně o ní vědí, dělají to rádi pro nás a zároveň i pro dobrou věc.

Jak podporujete ochranu životního prostředí?
Už tím, že všechno vyrábíme z certifikovaného dřeva. Suroviny, které využíváme jsou ekologické včetně olejů a barev. Používáme tedy vše, co souvisí s přírodou a nijak se jí neodcizuje. Pro návštěvníky našich stezek či hřišť s interaktivními prvky pro děti představujeme také řadu témat nejen z oblasti poznávání rostlin a živočichů, ale mnohé další, třeba o vodě v krajině, erozi, kompostování, ukládání a třídění odpadů či recyklaci. Klidnou a nevtíravou silou se pak na ně snažíme působit, aby to, co si s sebou do přírody přinesou, si z ní také odnesli.

Je v Hradci Králové nebo jeho blízkém okolí nějaká vaše stezka?
Spolupracujeme s Městskými lesy Hradec Králové, takže kousek od Lesního hřbitova lze projít naučnou Stezkou siluet, která zahrnuje jedenáct panelů a je zaměřená na poznávání ptáků podle siluet. V okolí jsou ale k vidění i siluety další lesní zvěře. Několik našich prvků je také v okolí Stříbrného rybníka a chystáme také obnovu některých z nich v městských lesích v lokalitě rytířského hradiště. Naše prvky a hry najdete také v některých mateřských i základních školách. V podobném duchu spolupracujeme s řadou subjektů po celé České republice i na Slovensku. Snažíme se umísťovat i naučné tabule zaměřené na danou lokalitu třeba v parcích, lesoparcích, u dětských hřišť a podobně. Nedávno jsme tímto způsobem vybavovali například park Štěpánka v Mladé Boleslavi nebo příměstskou Chlumíčkovu stezku v Hořicích. To jsou místa, kam chodí lidé odpočívat a zároveň se něco dozvědí.

Co máte v plánu do budoucna?
Chceme pokračovat v naší strategii nejen naučných stezek, ale také dalšího vývoje výukových prvků a her, například pexeso s hlasy přírody za využití mobilní aplikace Lesnisvet, což je forma moderní interakce s QR kódy a umožňuje poznávat hlasy ptáčků i zvěře kolem nás. Mým cílem do budoucna je stále vyvíjet nové věci, protože zajímavých témat je nepřeberné množství. S jistou lehkostí bychom si také rádi uchovali tvůrčího ducha, kterého nepochybně máme. Jedno přísloví říká, že vlak by měl jet takovou rychlostí, aby motýli mohli volně létat otevřeným oknem tam a zase zpět. To přesně platí o Lesním světě. Máme potenciál, ale nechceme být ve stresu. V našem snažení musí zůstat láska a energie, ze kterých se to všechno rodí.

Kde lze nalézt Lesní svět v Hradci Králové a co všechno v něm objeví návštěvník?
Lesní svět je místo, kde si přijde na své každý, kdo má zájem o přírodu. Návštěvníci zde najdou poznávací předměty, dárky, hry s přírodní tematikou, naučné interaktivní prvky pro vybavení hřišť, návsí, parků a lesů. Naše vzorkovna sídlí v budově GIST v Collinově ulici vedle Katastrálního úřadu. Samotná výroba se nachází v areálu hradeckého letiště.

Člověk, jak sdělujete, je přirozenou součástí přírody, přitom se jí čím dál víc vzdaluje. Jak si to vysvětlujete?
Je to jakési odcizení. To, co dříve bylo běžné, že lidé znali stromy, které kolem nich rostou, ptáky, kteří kolem nich létají a zpívají, věděli o přírodě daleko více a byli její větší součástí. Myslím si, že nás obecně velmi omámil spotřební způsob života a díky mnohým technickým vymoženostem lidé zpohodlněli a podlehli iluzi blahobytu z plných nákupních košů. Největší vliv na odcizení mají myslím sociální sítě, protože lidé začali sdílet zážitky ve virtuální formě a tento svět je pohltil natolik, že přestali vnímat ten reálný třeba doma za plotem. Navíc přístup k životu je často velmi povrchní. Je nejvyšší čas, aby lidé našli cestu k větší pokoře a příroda je v tomto ohledu určitě ráda přijme.

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: Hynek Šnajdar, archiv Lesní svět