Na zvonění máme chuť i žízeň, tvrdí hradecký zvoník od Bílé věže

Blíží se Den zvoníků, který se v Hradci Králové uskuteční tuto sobotu 28. srpna. V ten den má svátek Augustin. Tak se jmenuje i zvon v Bílé věži. Kdy se tento den nejen ve městě konal poprvé?
Ano, slavnost je pojmenována podle svatého Augustina. Toto jméno získal zvon už v roce 1509, v době, kdy byl odlit. Před lety jsme se účastnili celorepublikových Dní zvoníků, které začal pořádat otec kardinál Dominik Duka. Bylo to v době, kdy nastoupil na místo českého primase v Praze. Scházeli se při něm i lidé, kteří se přímo zvoněním zabývají. Přijeli například kolegové z Polska, kteří pro hlavní město Brazílie odlili největší zvon na světě vážící 50 tun.

Slavnosti poté začaly i v Hradci Králové?
Ano, naše Společenství zvoníků zvonu Augustin a Hradecká kulturní a vzdělávací společnost začaly tuto slavnost pořádat i v Hradci Králové. Chtěli jsme spoluobčanům říci, že tady máme krásnou Bílou věž, nejvýznamnější dochovanou památku renesance ve městě, s úžasným zvonem Augustin. Součástí srpnové slavnosti je průvod hradeckých zvoníků v dobových kostýmech, pasování nových zvoníků či přijímání učňů.

Co se letos při slavnosti bude dít?
Mimo jiné budeme do našeho společenství přibírat jednoho nového učně. Ať se nám to líbí, nebo ne, je třeba si připustit, že stárneme a některým, kteří se zvoněním zabývali, už to zdravotní stav nedovoluje. Proto je třeba, abychom měli ve svých řadách novou generaci zvoníků.

Součástí Dne zvoníků bývá tradiční ceremoniál, při němž jsou pasováni noví zvoníci? Jak probíhá?
Má to dvě roviny: přijímání učně nebo přijímání zvoníka. Učeň je úplný laik, který se chce stát zvoníkem. Po nejméně roce, kdy si musí osvojit teoretické i praktické dovednosti, se z učně stane zvoník. Pasování zvoníků je odvozeno od historického rituálu souvisejícího s přijímáním nového hradeckého měšťana, který jsme trochu poupravili, aby bylo zřejmé, že to není samozřejmost. Zvoníkem se totiž nemůže stát úplně každý, musí nejdříve složit čtyři zkoušky. Při pasování je nový zvoník, tedy bývalý učeň, vyzván ke složení slibu, poté je podroben zkouškám, při nichž musí vypít čtyři druhy nápojů – vodu, pivo, víno a mléko. Padne také otázka, zda se během učňovského období řádně choval, a nakonec „uhradí“ vstup do společenství.

Mohl byste vysvětlit, co je to ferule, kterou při tom představujete?
Pasování například do rytířského stavu se provádělo mečem tak, že bylo rytíři touto zbraní poklepáno na obě ramena. V ceších nic takového nebylo, ale používala se tak zvaná ferule, což je tyčka na konci s kotoučkem, kterou je novým zvoníkům poklepáno na obě ramena.

Mohou si zvonění na Augustina vyzkoušet i sami návštěvníci Bílé věže?
Ne. Zvonění na velmi vzácný historický artefakt jako je Augustin, se musí umět. Tento zvon tady máme už více než 500 let a zvonilo se na něj opravdu málo, například před jednáním městské rady, při velmi vzácných návštěvách nebo v případě ohrožení města.

Jaký má nejznámější zvon města životopis?
Zvon byl odlit zvonařem Ondřejem Žáčkem v roce 1509. V té době nebylo zřejmé, kam ho umístit, protože obě věže katedrály jsou pro něj malé. Bílá věž v té době ještě nestála, její stavba byla zahájena teprve roku 1574. Zvon byl tedy pověšen na hřbitově, který byl tehdy u katedrály, a visel tam do roku 1581. Teprve 22. května téhož roku byl pomocí rumpálů vyzdvižen na Bílou věž. V roce 1705 byl zvon zasvěcen svatému Augustinovi.

Co vás osobně přivedlo ke zvonění?
Na přelomu století jsem byl členem rady města a zastupitelem. V té době jsme měli snahu vracet věci tam, kde by měly být. Augustin už čtyřicet let nezvonil, zvonění bránily nevhodně umístěné schody. Chtěl jsem, aby se to změnilo, ale městští úředníci tehdy tvrdili, že to nejde, protože je zvon prasklý. V roce 2008 jsme se dohodli s doktorem Skopcem, který se pro návrat zvonění nadchnul, že uděláme všechno možné, aby se situace změnila. Navštívili jsme jednatele Hradecké kulturní a vzdělávací společnosti Miroslava France a tehdejšího primátora Otakara Divíška a domluvili jsme si další postup. Uskutečnila se technická prohlídka dřevěné konstrukce i zvonu a ukázalo se, že zvon je celkem v pořádku, není prasklý, jen úvaz srdce byl k výměně a zvon neskutečně špinavý. Pozvali jsme mistra zvonaře Rudolfa Manouška a díky jeho posudku bylo srdce zkráceno a zvon očištěn. Odstranily se překážející schody, které byly nahrazeny demontovatelnými, a později při rekonstrukci věže na elektrický pohon. Ještě v témže roce se konalo první zvonění a tehdejší biskup Duka zvon Augustin znovu posvětil.

Při jakých příležitostech zvon zní?
Je to dáno rozhodnutím rady města a zní při významných událostech. Mezi ně patří v lednu svátek Tří králů a pravoslavné Vánoce, v březnu Den vody, v dubnu Zelený čtvrtek a slavnost Zmrtvýchvstání Páně, v květnu slavnost seslání Ducha svatého, v červnu při výročí bitvy u Chlumu, v srpnu na svátek svatého Augustina, v září je to slavnost královny Elišky a svatého Václava, v říjnu na Den vzniku samostatného Československa, v listopadu při Dni boje studentů za svobodu a demokracii, v prosinci při slavnosti Narození Páně.

Za zvony musíte stoupat do výšek, jak to snášíte?
Je to jen 200 schodů, to nic není.

Co se děje předtím, než se rozpohybuje zvon?
Vystoupáme do čtvrtého patra věže a musíme ze zvonu hned na začátku sundat tak zvanou rozporku, která brání v manipulaci se srdcem. Augustin je odjakživa poháněn ručně. Myslím, že by nebylo správné ani historicky opodstatněné, aby byl poháněn nějakou mechanizací. Při zvonění je nás pět. Čtyři zabezpečují rozhoupání zvonu a zvonění, pátý řídí zvonění a kontroluje pohyb srdce. Když dobíhá čas zvonění, zvoníci začnou ubírat a vedoucí zvonění nakonec odchytí srdce.

Jakou má životnost?
O životnosti zvonů rozhoduje řada věcí a na prvním místě bych jmenoval údržbu. Staré zvony, jako například hradecký Augustin, jsou slité na tak zvané těžké žebro a srdce bouchá do věnce, kde je zvon nejsilnější. Myslím si, že zvon Augustin a věž, ve které je zavěšen, jsou momentálně v dobré kondici. Stará se o něj skupina nadšených lidí, kteří tam rádi chodit zvonit.

Existují pravidla, aby se člověk mohl stát zvoníkem?
V první řadě je důležitý zájem adepta, který si chce nejdříve nabrat teoretické znalosti s tím související. Je to svého druhu obsese, stejně, jako chodit při slavnosti v renesančních kostýmech. Zájemce se musí se zvonem identifikovat.

Co se tedy nový adept musí naučit?
Učeň se nejdříve dívá, jak se při zvonění postupuje, potom si to může sám vyzkoušet. Zvon má osm tun, takže to není žádná legrace. Musí se prostě naučit všechny podstatně věci, umět držet určitý rytmus zvonění a podobně.

Kolik je vás aktuálně zvoníků?
V současné době nás chodí zvonit dvanáct až patnáct.

Co vám osobně přináší zvonění?
Je to, jako když přijdete do restaurace a vidíte, že vám na stole přistálo pivo, a vy se těšíte, že ho vypijete, protože na něj máte žízeň a chuť. A my máme na zvonění chuť i žízeň.

Když slyšíte znít zvony, co vám proběhne hlavou?
Cítím se příjemně a zvoněním se v tu chvíli nechám unášet. Je to sice hudební nástroj o jednom tónu, ale ne tak docela. Když se přestane zvonit, nabádáme přítomné, aby tiše naslouchali harmonickým tónům doznívání zvonu. Je dobré si to užít až do konce.

Zvon má hlavu a srdce. A co duši?
Duši určitě nemá, protože je technickým předmětem. Spíše si myslím, že duši máme my zvoníci, kteří dbáme na to, aby se zvon pořád nacházel v dobrém stavu a my ho mohli předat dalším generacím.

Máte přehled o dalších zvonech ve městě?
V Mariánském kostele zůstal pouze jeden zvon, ostatní tři byly za války sundány a převezeny do Německa. V katedrále jsou všechny zvony původní a několik nových. Celá skupina zvonů tvoří poměrně unikátní soubor z přelomu gotiky a renesance, které jinde v republice nejsou. Věřím, že se jednou stanou lákavou turistickou atrakcí, stejně jako Augustin v Bílé věži. Před několika lety byl osazen nový zvon na pouchovském kostele a také se chystá unikátní zvonohra U Ambrože.

Co byste popřál hradeckým zvonům?
Aby už neměly žádné překážky a žádná schodiště, která by bránila ve zvonění.

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: Ondřej Littera