Návrat ztraceného syna. Za šanci v Hradci jsem rád, netají se Miškář

Útočník Patrik Miškář loni v květnu odcházel z Mountfieldu s těžkým srdcem. „Končí se mi těžko, prožil jsem zde celou dosavadní kariéru, ale takový je hokejový život,“ povídal tehdy Miškář, jenž neměl důvěru kouče Vladimíra Růžičky, něco si řekli, nesedli si. Pětadvacetiletý hokejista ztratil místo v sestavě, které si předtím vybudoval za trenéra Tomáše Martince a ze svého mateřského klubu zamířil do Litoměřic. A v loňské sezoně první ligy zářil. Dokonce o něm psali jako o démonovi soutěže, za celý ročník nasbíral 64 kanadských bodů, patřil k nejlepším.
Letos v létě hradecký odchovanec přijal nabídku Karlových Varů, ale v Energii se mu nedařilo podle představ a tak se rád zkraje listopadu vrátil do Hradce Králové, kde už stihl odehrát tři zápasy v extralize - ve Vítkovicích, v Liberci a proti Spartě, jinak nastupoval za partnerským klub z Kolína v první lize. „Rád bych si zase vybudoval dobrou pozici a hrál stabilně," říká Miškář, jenž během své kariéry krátce oblékl také dres Kadaně a Prostějova. 

Jak si užíváte, že se zase proháníte po hradeckém ledě?
Užívám si to hodně. Vrátil jsem se do míst, kde to znám celý život. Těšil jsem se zpátky. V Karlových Varech jsem nedostal takovou šanci, jakou jsem si představoval.

Co se stalo v Karlových Varech, že vám angažmá nevyšlo podle očekávání? 
Po minulé sezoně jsem měl víc extraligových nabídek. Karlovy Vary projevovaly extrémní zájem. S agentem jsme se domluvili, že tenhle klub bude pro mě nejlepší, ale potom se ukázalo, že tomu tak není. Od začátku jsem neměl takovou důvěru, jakou jsem si myslel, že budu mít. Postupem času to ještě upadalo, až to došlo do stavu, že mě chtějí vytrejdovat, nebo prostě poslat pryč.

Ozval se Hradec. Co vám řekl trenér Tomáš Martinec po vašem návratu?
Přišel jsem hlavně z toho důvodu, abych pomohl zachránit Kolín v první lize, ale trenér mi říkal, že šanci v hradeckém týmu určitě dostanu a že je jen na mě, jak s ní naložím. Jsem rád, že dostanu příležitost a mám možnost tady bojovat o místo.

Vy jste také přišel se zraněním. Co vás trápilo?
Chvilku jsem byl zraněný, měl jsem natažený sval a pak v zápase za Kolín jsem dostal do oka, měl jsem lehký otřes, takže jsem byl ještě další týden mimo hru.

Přesto šance v hradeckém áčku přišla rychle, odehrál jste utkání ve Vítkovicích, Liberci a se Spartou. Nastoupíte i v dalších zápasech, třeba už teď proti Karlovým Varům, kde jste působil?
Bylo to dané tím, že někteří kluci jsou zranění, takže šance přišla přes hráče, kteří nemohou hrát. Normálně trénuji každý den s Hradcem a uvidí se, jak to bude dál vypadat. Řada kluků je pomlácených, k tomu pomůže i reprezentační pauza, aby se dali dohromady, a uvidí se před zápasem, jak to bude vypadat.

V Hradci jste před třemi lety naskočil do extraligy pod trenérem Martincem, ale poté, co k týmu přišel Vladimír Růžička, tak jste stabilní pozici ztratil, nesedli jste si. Mluvili jste spolu od té doby?
Už jsem na to úplně zapomněl, neřeším to, stalo se a jedu dál. Od té doby jsme se neviděli, ani spolu nemluvili.

Jak se na to díváte zpětně? Udělal byste případně některé věci jinak?
Samozřejmě, když se člověk ohlédne zpátky, tak vždycky lze říct, že věci šly udělat jinak a lépe, ale v daném okamžiku se rozhodujete jinak.

Vy jste poté zažil super loňskou sezonu v prvoligových Litoměřicích. Pomohla vám v kariéře?  
Určitě. Dostával jsem hodně prostoru, na ledě jsem strávil hodně minut. Vděčím za to trenéru Brukovi, který si mě vytáhl, chtěl mě a svěřil mi roli, že bych měl tým vést, sedli jsme si i v lajně. Posunulo mě to hlavně bruslařsky, vedle mě hráli mladí kluci, dvacetiletí reprezentanti. Každým dnem jsme se zlepšovali a všechno fungovalo na profesionální úrovni. Posunulo mě to asi ve všem a zpětně jsem za tuhle sezonu rád a jsem s ním spokojen.

Nyní na to můžete v Hradci navázat. Styl hry trenéra Martince vám sedí. Souhlasíte?
Určitě mi to vyhovuje. A tohle právě platilo i v Litoměřicích, kde byl styl hry stejný, protože trenér Bruk s panem Martincem působili u národního týmu, který také hrál stejný hokej. Celou sezonu v Litoměřicích jsem hrál to, co jsme hráli tady a na co jsem byl zvyklý. Právě v Karlových Varech jsme produkovali úplně jiný hokej.

Jen odbočím. Vy jste si před šesti lety coby junior zahrál i krajský přebor za Nový Bydžov. Jak na tuhle zkušenost vzpomínáte?
Tehdy v juniorském týmu, když jsme měli volno, nehrálo se, tak trenéři chtěli, abychom si zkusili dospělý hokej a domluvili nám zápasy v krajském přeboru v týmech, jako jsou Jaroměř, Náchod a právě Nový Bydžov. Odehrál jsem tam asi dvě nebo tři utkání. Pamatuji si, že zápasy na téhle úrovni byly hodně emotivní a někteří hráči mi přišli jako smyslu zbavení. (smích)

Vraťme se k Hradci. Čím to podle vás je, že se týmu tak daří?
Všichni v kabině táhnou za jeden provaz a tým zase hraje aktivní hokej, který klukům vyhovuje. Styl hry je pro soupeře nepříjemný. Když jsme sem přijeli s Karlovými Vary, tak jsme už dopředu věděli, že to tady bude hodně těžký, bruslivý zápas a moc času a prostoru na ledě nedostaneme.  

Určitě se chcete zabydlet v hradecké sestavě. Máte ještě další osobní cíle?
Po vydařené loňské sezoně v první lize, kdy jsem si myslel, že to bude pokračovat i v extralize, mám teď cíle poněkud menší. Rád bych si zase vybudoval dobrou pozici a hrál stabilně.

Kam až to můžete s Hradcem v letošní sezoně dotáhnout?
Všichni chceme úspěch, ale bude záležet na mnoha okolnostech, jakou budeme mít formu, kolik bude případně zraněných hráčů... Předem se nedá nic zaručit, ale rádi bychom dosáhli výrazného úspěchu.

Jiří Tůma
jiri.tuma@salonkyhk.cz
Foto: Stanislav Souček/Mountfield HK