Nebát se být trapnej, všechno vyzkoušet a najít si vlastní cestu

I když s herectvím začal docela pozdě, bylo mu sedmnáct. Amatérské divadlo, jak sám říká, ho jen tak lízlo, ale stačilo to k tomu, aby si po dvou letech podal úspěšně přihlášku na DAMU. „Bavilo mě, že člověk tam, kromě hraní, mohl šaškovat, exhibovat, bavit se. Ačkoliv na DAMU to potom pro mě byl docela problém, protože jsem najednou zjistil, že to není jen o tom šaškování,“ usmál se mladý herec, jenž pak na toto téma psal svou diplomovou práci.

Vedoucím jeho ročníku byl ředitel Národního divadla Jan Burian a jako herečtí pedagogové mu předávali zkušenosti Ondřej Vetchý, Evu Salzmannová a Michal Dočekal, což si nemohl vynachválit. Co se naučil? „Abych se nebál být trapnej, abych všechno vyzkoušel a nebál se dělat chyby, protože když se něco nepovede, tak se to prostě jen nepovede,“ řekl a dodal, že samozřejmě člověk zjistí, co by chtěl dělat, a získá obecné povědomí o divadle, které může dál rozvíjet.

V podcastu Petr Kult vypravuje o tom, že se toho na sebe rozhodl nabalit co nejvíc, chtěl se vzdělávat teoreticky i prakticky. A že školou to nekončí. „Škola je jen takový základní balíček,“ podotkl. To, že jen hraní nebude pro něj, už ale věděl dřív. Cítil, že si musí najít vlastní cestu a dělat vlastní věci. A tak, když mu po škole umělecký šéf Švandova divadla Daniel Hrbek nabídl poloviční úvazek, byla to ta nejlepší možnost, kterou mohl dostat. Díky tomu hraje a má prostor i pro tvůrčí činnost. „Jsem za tu šanci fakt moc vděčný a snažím se to nepodělat,“ pravil Petr Kult.

Jako herce a zároveň autora inscenace jej můžeme vidět v jeho prvotině Cestopissing. „Je to hravý, je to dráždivý. Jsme mladý, tak nebudu dělat, ty vole, žádný historický divadlo, kostýmy a šermování,“ poznamenal ke hře o cestování v čase. „Kdyby to prodávali ve Slevomatu, tak bych chtěl zažít den ve středověku a projít se po Hradci,“ odpověděl na otázku, co by chtěl zažít, kdyby měl tu možnost jako ve svém představení.

A před Vánocemi měla premiéru hra Karameloun, která je takovou jevištní mozaikou (monology, dialogy, skeče a další příbuzné formy) a hlásí k tradici českého autorského divadla a inspiraci nachází ve mnoha zdrojích: od forbín V+W přes text-appeal Suchého a Vyskočila, poetiku Semaforu až po dnešní žánry stand-upu nebo slam poetry. A s režisérem Davidem Baldou je spoluautorem scénáře filmu Narušitel o životě armádních letců z doby 70. a 80. let minulého století, který vznikl na motivy skutečného příběhu.

„Nervózní jsem z toho nebyl, protože jsem si naivně myslel, že jsem schopný scénář napsat. Ale teď zpětně, když už jsem napsal víc, tak vím, kolik věcí jsme zanedbali a kolik věcí se dalo udělat líp. Byla to ale škola a možná jsme měli až příliš velké ambice,“ řekl k práci na celovečerním snímku. A víte, že má za sebou i role v televizních seriálech na Nově to bylo v kriminálce Specialisté, na Primě vojenská 1. mise a uvidíme ho i v Případech 1. oddělení. „Chtěl jsem si to vyzkoušet, ale…“ řekl herec, který se vždy strašně rád vrací z Prahy do Hradce. Celou odpověď si poslechněte v našem podcastu.

Vítek Martinec, Michal Bogáň
redakce@salonkyhk.cz