Neumím si představit, že bych hrál jinde než v Draku, říká Luděk Smadiš

"Že bych byl nějaký velký talent si nemyslím. Já si to prostě tehdy chtěl jenom zkusit. Hrál jsem v divadle Jesličky a byl ve třetím ročníku na gymplu a opravdu jsem si říkal, že si to vyzkouším, abych další rok věděl, do čeho jdu. No a já se tam dostal. Bylo to teda spíš štěstí, než velký talent," vypráví Luděk o svém nečekaném přijetí na DAMU rok před maturitou.

"Nevím, čím jsem je zaujal natolik, že se mě rozhodli přijmout. Je pravda, že jsem byl takový hodně drzý. Učitelka na jevištní mluvu mi něco říkala a já jí odpověděl, že jí vůbec nerozumím. Možná se jí to dotklo, ale já byl tehdy fakt bezprostřední, protože mi o nic nešlo. Veděl jsem, že při nejhorším budu ve čtvrtém ročníku na gymplu," vzpomíná s úsměvem Luděk Smadiš.

Jako vedoucího ročníku měl Luděk na DAMU Josefa Kroftu, takže by se mohlo zdát, že jeho cesta do Divadla Drak byla poměrně jasná. Podle Luďka to tak ale vůbec nebylo. "Když od něj ta nabídka ve čtvrťáku přišla, řekl jsem mu, že si to musím rozmyslet. To ode mě byla takhle zpětně hrozná troufalost, ale já se tak rozhodl jen proto, že jsem o divadle Drak nevěděl moc věcí. Když jsem svoje znalosti doplnil, rychle jsem věděl, že v takovém divadle opravdu chci hrát," říká dnes už dlouholetý herec hradeckého Draku.

Velmi častým publikem v Divadle Drak jsou děti. Podle Luďka je přitom hraní pro děti nejtěžší možnou hereckou disciplínou. "Děti vám nic neodpustí. Je to buď baví, anebo ne. Někdy začnou vrzat na židličkách a vám je hned jasný, že už je to příliš nebaví. Jsou prostě upřímní," přiznává.

O jeho lásce k hradeckému Divadlu Drak svědčí i Luďkova slova o tom, že kdyby nemohl pokračovat v Draku, zřejmě by s herectvím úplně skončil. "Jsem v Divadle Drak nad míru spokojený a neumím si představit, že bych měl divadlo dělat někde jinde," vysvětluje Luděk Smadiš. Pokud se chcete dozvědět od herce Divadla Drak více, poslechněte si celý Podcast Vítka Martince.

Vítek Martinec
redakce@salonkyhk.cz
Foto: Tomáš Kulhánek