Pětinásobný mistr světa chce do Hradce přivést evropský šampionát ve footbagu

Táta z vás chtěl mít původně fotbalistu. Jak jste se dostal k footbagu a čím vás zaujal natolik, že jste mu dal přednost?

Fotbal jsem začal hrát v šesti letech, v první třídě. Táta se pak stal i trenérem. Nějakou dobu jsem hrál, ale potom jsem poznal Tomáše Tučka, svého dnešního kolegu, a footbag mi učaroval. Nikdy jsem neměl moc rád kolektivní sporty. Tady se mi líbilo, že když něco zkazím, zkazím to jen sám sobě a nikomu jinému. A když se mi to naopak povede, je to jen moje zásluha.

S Tomášem Tučkem jste později získal titul mistra světa ve dvojicích. Jakou roli hrál ve vašich začátcích?

Velkou, protože jsem s ním trénoval a moc se mi líbil jeho styl hry. Nebyl vůbec křečovitý, jednotlivé triky na sebe hezky a plynule navazovaly. Myslím, že právě to jsem od něj hodně odkoukal. Když dnes přijedu na závody, ostatní mi chválí styl a říkají, s jakou lehkostí triky dělám.

Jak dlouho vám trvalo, než jste se dostal mezi světovou špičku?

Sedm let. Začal jsem v létě 2007 a už po dvou letech jsem soutěžil mezi profesionály. První velký úspěch ale přišel v roce 2014, kdy jsem skončil čtvrtý na mistrovství světa v Paříži.

Čím si vysvětlujete, že zrovna Hradečáci získávají tolik světových i evropských titulů?

Těžko říct. V Česku těch hráčů moc není a v Hradci jsme teď vlastně jen dva. Tomáš už navíc nezávodí, i když spolu pořád jezdíme na veřejná vystoupení. Celkově bych si ale troufl říct, že Češi patří ve footbagu k nejlepším na světě, ať už jde o obtížnost triků, nebo styl hry. Pokud se nepletu, máme za ta léta i nejvíc titulů mistrů světa.

Řada lidí zná hakisák hlavně jako zábavu s kamarády před školou nebo v parku. Jak ale vypadá závod ve footbagu a co rozhoduje o tom, kdo vyhraje?

Mistrovství světa je například týdenní akce. Přes kvalifikaci a semifinále se postupuje do finále. Já jsem letos získal zlato v disciplíně Open Singles Routine, kterou bych označil za hlavní disciplínu šampionátu. Jde o sestavu jednotlivce na hudbu, která trvá minutu a půl. Vyberete si hudbu a trik po triku do ní sestavu stavíte. Pět porotců pak hodnotí obtížnost triků i uměleckou stránku, tedy jak vám pohyby sedí do hudby. Ideální je, když míček vůbec nespadne a je vidět, že máte triky jisté.

Před deseti lety jste mluvil o trénincích nejméně dvě hodiny denně. Jak vypadá vaše příprava dnes?

To už neplatí. Byl jsem mladší a neuměl jsem tolik triků ani tak těžké jako dnes, takže jsem u tréninku vydržel déle. Teď začínám dva až tři měsíce před závody stavět sestavu. Jakmile ji mám hotovou, trénuju už jen ji, nic jiného. V přípravě tak trénuju třeba čtyřikrát týdně po dvaceti minutách. Sestavu si desetkrát zkusím a jdu od toho.

Dřív jste říkal, že jste při závodech kvůli trémě dokázal zapomenout připravenou sestavu. Jak jste se s tím naučil pracovat?

Hodně mi pomohla veřejná vystoupení s Tomášem. Tam vás nikdo neboduje, když míček spadne. Když jsem přišel do Footbagshow, začali jsme si vystoupení také sami moderovat, což se předtím moc nedělo. I to mi pomohlo. Byl jsem trochu hozený do vody. Dají vám do ruky mikrofon a musíte začít mluvit.

Na letošní cestu do Japonska vám přispěli lidé přes Donio. Jak zásadní pro vás tahle pomoc byla?

Hrála velkou roli. Když jezdíte na menší závody po Evropě, je to finančně snazší než letět přes celý svět. Já teď stavím dům a spousta peněz šla do něj. Popravdě nevím, jestli bych se bez pomoci lidí na mistrovství dostal. Sbírka mi zaplatila letenku a část ubytování, což jsou největší položky.

V čem jste byl letos v Japonsku lepší než soupeři?

Asi ve všem (úsměv). Ne, myslím si, že mi pořád jde dobře stavět sestavy. Vedle obtížnosti triků se hodnotí i umělecká stránka, tedy jak vám pohyby sedí do hudby. Já si vždycky vybírám něco rytmického, třeba elektroswing, do kterého se mi sestava dobře staví. Hudba pak odvede spoustu práce za mě.

Z Japonska jste se vrátil už s pátým světovým titulem. Co vás žene dál? Máte před sebou ještě nějakou metu?

Popravdě už jsem si říkal, jestli mám vůbec pokračovat. Ale v Japonsku jsem chytil druhý dech, takže bych se do toho chtěl ještě opřít a jít dál. Říkám si, že dokud to jde, tak proč ne?

Mistrovství se letos poprvé konalo v Asii. Jak je footbag rozšířený po světě a přibývají noví hráči?

Hraje se po celém světě. Jen o hráčích v Africe nevím. Naše komunita se nějakou dobu spíš zmenšovala, ale teď mám zprávy, že v Americe přibývá spousta nových hráčů. Tak uvidíme, jestli se ten zájem přenese i k nám. Hodně také záleží na tom, kde se mistrovství koná. Když bylo před pár lety v Kolumbii, objevila se tam spousta hráčů, které nikdo neznal a kteří hráli docela dobře. Na závody do Evropy nebo Severní Ameriky se totiž moc nedostanou. Podobné to bylo letos v Japonsku. Na šampionáty jinde ve světě jezdí jeden Japonec, ale na domácím mistrovství jich hrálo deset.

Vedle závodů společně s Tomášem Tučkem veřejně vystupujete jako Footbagshow. Při vystoupeních používáte nejen hakisák a fotbalový míč, ale třeba i mobil nebo klíče. Co nejvíc zabírá na diváky?

Určitě telefon. Půjčujeme si ho přímo od diváků, natočíme jim to a pak si s ním kopeme. To je jeden z vrcholů vystoupení. Zaujme to i člověka, který se do té doby nudil a není sportovně založený. Když telefony vybíráme, málokdo nám je chce půjčit. Nakonec jich seženeme třeba pět až sedm, ale pak chtějí všichni vidět, jaké triky s nimi předvedeme.

Kam si vás lidé nejčastěji zvou a kde vystupujete nejraději?

Na plesy, firemní vánoční večírky, různá setkání nebo svatby. Vystupovali jsme i na Rock for People nebo Hip Hop Kempu. Paradoxně nás ale nejvíc baví vesnické plesy. Lidé jsou tam uvolnění a mají radost, že k nim přijedou mistři světa. Naše show je interaktivní, takže potřebujeme být divákům blízko. Když si půjčujeme telefony, chceme mezi nimi procházet. Proto radši vystupujeme pod pódiem než na něm.

Dá se footbagem a vystupováním uživit, nebo musíte tréninky a cestování skloubit ještě s jinou prací?

Musím to bohužel skloubit s prací. Kdybych nemusel, asi by ten trénink vypadal ještě trochu poctivěji než teď.

Příští rok chcete do Hradce přivést mistrovství Evropy. Jak daleko jsou přípravy a na co by se mohli domácí diváci těšit?

Chtěli bychom ho pojmout ve velkém stylu jako třídenní akci. Kvalifikace a semifinále plánujeme na Sokole, za hezkého počasí venku na oválu, při dešti v hale. Na sobotní finále bychom chtěli připravit celodenní program na Ulrichově náměstí. Dopoledne by patřilo dětem, třeba se skákacími hrady a malováním na obličej. Odpoledne by se odehrálo finále mistrovství a večer koncert. Zatím jsme ale na začátku, požádali jsme o zábor.

A kdyby si po přečtení rozhovoru chtěl někdo footbag vyzkoušet?

Ať nás kontaktuje na sociálních sítích. Po mistrovství světa nám skončila sezona, teď máme volno a znovu začínáme trénovat třeba od ledna. Není ale problém domluvit se a přijít si to zkusit i mimo pravidelné tréninky.

Tomáš Kulhánek
tomas.kulhanek@salonkyhk.cz
Foto: Archiv Patrika Černého