Petrášek po debutu: Jsem šťastný, že jsem mohl za Hradec nastoupit

Jak hodnotíte zápas s Duklou?

Vyhráli jsme, jsou to hrozně cenné tři body. Jsem šťastný, že jsem mohl debutovat v dresu Hradce Králové a chci poděkovat celé šatně za to, jak jsme to dnes zvládli. Taky děkuji za to, jak mě dnes přijali a za to, jak mi pomohli, protože to po tak dlouhé pauze nebylo jednoduché. Ale zejména bych chtěl poděkovat svým dvěma kolegům ze stoperské řady, kteří byli dnes fantastičtí. Snažil jsem se jim sekundovat a myslím si, že jsme to dnes všichni zvládli. Táhli jsme za jeden provaz — to je vždy strašně důležité. Věděli jsme, že to bude těžký zápas, což se potvrdilo a jsme ohromně rádi za tři body.

Popište vaše pocity, když jste vběhl na hřiště v dresu klubu, kde jste vyrůstal, a ještě k tomu na novém stadionu?

Tohle jsem si prožil v pauze mezi obědem a zápasem, kdy jsme odpočívali tady na stadionu. Uzavřel jsem se trošičku do sebe a snažil si přehrát tu cestu a jak by celý zápas mohl vypadat. Chtěl jsem do samotného zápasu jít s čistou hlavou, a hlavně se soustředit na svůj výkon, emoce nechat stranou, což si myslím, že se mi povedlo. Nechtěl jsem jít do zápasu přehnaně přemotivovaný, přestože tu dnes bylo spoustu pro mě důležitých lidí. Dnešní výkon směrem dozadu byl solidní, a to je to hlavní, o co jde.

Mohlo pomoct i to, že jste tu již nějakou dobu byl, něco jste odtrénoval a mohl jste naskočit hned do prvního možného zápasu? Přeci jen, pro defenzivního hráče je tohle klíčové...

Bylo to pro mě trošku složitější, protože naše defenzivní linie zatím fungovala velice dobře. Měl jsem trochu v hlavě to, že ta obrana funguje dobře a já se musel hodně snažit, abych ten nastolený trend zvládnul. Myslím, že se nemám za co stydět. Samozřejmě je na čem pracovat, ale to je vždycky. Čisté konto se vždycky počítá. Dukla měla nějaké šance, ale myslím, že jsme to zvládli velmi dobře. A hlavně oba parťáci, napravo Čihy výborný výkon, klobouk dolů. Spáča po lehkém zranění také podal velmi dobrý výkon. Přijali mě jako vlastního, jsem za to velmi rád a za kluky budu vždycky bojovat.

V průběhu zápasu jste měl jeden slušný sprint s Murisem Mešanovičem, ve kterém se domáhal odpískání penalty. Jak jste tu situaci viděl?

Myslím si, že patřím k silnějším hráčům v lize. Ale že bych byl až tak silný, že bych Mešanoviče převrátil jednou rukou tím, že ho chytnu za rameno, to opravdu nejsem. Myslím si, že Meši to vyhodnotil tak, že chtěl penaltu. Kdyby se snažil o zakončení, tak by se dostal do větší šance. Myslím, že jsem ho sprintersky doběhl, dal jsem si tam dobře ruku, dostal jsem se do toho souboje, což nebylo lehké. Když mě tam zaseknul, tak samozřejmě ke kontaktu došlo, ale myslím si, že je to normální věc. O penaltu se rozhodně nejednalo.

Pocházíte z Čestic, vesnice dvacet kilometrů od Hradce. Bylo tam dnes vylidněno?

Musel jsem se od toho maličko odstřihnout. Kdybych měl všem vyhovět, nezaobíral bych se ničím jiným. Minulý týden jsem jel z letiště rovnou podepsat kontrakt, od středy jsem se soustředil jen na fotbal, abych byl co nejdříve připravený. S rodinou nejsme ani pořádně přestěhovaní, priorita byla kabina a zápas s Duklou. Mnozí mě nikdy neviděli hrát, bylo to silný.

Trenér Horejš si povzdechl, že po úderu od Řezníčka máte zlomený nos. Jak jste na tom?

V zápase to vypadalo hůř. Krev z nosu mi tekla intenzivně, což se mi běžně nestává, ale úder byl dost silný. Manželce jsem slíbil, že před syny nebudu na hřišti ležet. Proto jsem docela rychle vstal a Řezňu možná uchránil od karty. Od pětašedesáté minuty mě chytala únava. Zápasové kardio je o něčem úplně jiném, dlouhá herní pauza mě dobíhala. Navíc bylo těžké počasí. Jo, vydřel jsem si to, ale kousl jsem se.

Po utkání jste se objímal a fotil s příznivci, co na sobě měli dres Čenstochové. Byli to vaši kamarádi?

Ano, jeden z nich je Wojciech. Jednou podpořil charitativní aukci koupí mého dresu. Pozval jsem ho na večeři, stali se z nás přátelé. Slíbil mi, že bude na každém mém zápase. V Koreji to nevyšlo, ale dnes přijel. Bydlí v centru Hradce, večer před zápasem si dal u Rudolfa výbornou plzeň, snad se mu líbil i zápas. Kamarádi na sobě měli dresy Rakówu, snad to nikoho neurazilo.

Po letech v zahraničí jste si zase mohl dirigovat obranu v češtině, jak jste si to užil?

Přiznám se, že jsem čekal, že to bude složitější. Asi dvakrát mi tam ulítla nějaká slova, jedno v polštině a jedno v angličtině. Ale už jsem si za ty dva týdny zvykl. V Koreji jsem dirigoval v angličtině, to nemělo moc dobrou odezvu, protože mi nikdo nerozuměl. Ale kdyby to byl hned přechod z polštiny, tak by to bylo asi složitější, protože čeština a polština si jsou hrozně podobné.

Nezapomněl jste něco z místního Hradeckého dialektu?

Tím, že jsem v Hradci vyrůstal, tak nedokážu posoudit. Občas mě na něj někdo v jiné části republiky upozorní, ale já ho sám neslyším.

Jaký máte názor na momentální postavení Hradce v lize, přeci jen tomu tak v minulosti vždy nebývalo…

Musíme si budovat respekt u všech zápas od zápasu, to je jasné. Ať už u široké veřejnosti, protivníků či rozhodčích. Myslím, že dnes byla komunikace směrem od rozhodčího nastolená slušně. Byly tam samozřejmě nějaké vyhrocené situace na lavičce, ale jako hráči jsme dnes komunikovali velmi dobře. Pomohli jsme si navzájem. Někdy ty situace samozřejmě vidíme jinak, ale to je normální. A že nedostáváme góly? To je zásluha celého týmu. Když to řeknu jednoduše Ondra Mihálik je náš první obránce, když může bránit Haaland, tak můžou všichni. My jsme dnes na ně zkusili vlítnout, hrát náročný presink. Věřili jsme si na ty souboje, když bude útočník zabíhat za dlouhými balóny. Hradec má organizaci hry na vysoké úrovni, jde vidět práce trenérů. Je bomba spolupracovat s takovými lidmi.

Matěj Holaň, Jonathan Mensatoris
matej.holan@salonkyhk.cz
Foto: Matěj Holaň