Pokud budeme mít sílu a vylezeme na jeviště, budeme hrát

Legendární hradecká „tragedy country“ kapela, jak stojí na jejím webu, loni oslavila padesátiny. Půl století je dlouhá doba, co vám v tu chvíli šlo hlavou?
Ladislav Hübelbauer: Je to zázrak, nenapadlo by mě, že kapela bude držet pohromadě tak dlouhou dobu, jezdit a stále hrát ty naše „parodie“. Je to neskutečné.
Přemysl Dolan: Mně celkem logicky přišlo na mysl, že jsem s Lokálkou vstoupil do středního věku. Když jsem do kapely před zhruba pětadvaceti lety nastoupil, nepřemýšlel jsem o tom, že v ní budu tak dlouho hrát. Je to kus života. Trochu mě to přivedlo k soukromému bilancování.

 Jak jste toto jubileum oslavili?
LH: Loňským koncertem v hradeckém Aldisu. Myslím, že to bylo velice pěkné a důstojné.
PD: Byla to první akce, kterou jsme dělali sami, a hodně nám s ní pomohli člen kapely Radek Novák a také Jaroslava Burešová, která nám dělá management. Rozhodli jsme se, že to pro naše fanoušky chceme uspořádat ve většímu stylu, a pozvali jsme si hosty, se kterými nám bylo dobře. Moc se to podařilo.

Co je klíčem k tomu, aby hudební formace vydržela pohromadě tak dlouhou dobu?
LH: Podle mě je asi pro Lokálku nejdůležitější, že se sešel typ lidí, kteří si sedli povahově a lidsky. Samozřejmě na jevišti vždy hrály roli texty – parodie Ladislava Straky. Důležité bylo také vystupování, aby bylo na co koukat, zároveň byl tím text ještě povýšen a také samozřejmě muzika. A na tom je založena naše soudržnost.
PD: U Lokálky bude jednoticím prvkem souznění jednotlivých členů a určitě základ tvorby, kterou interpretujeme, protože to jádro je napsané už mnoho let. Většinu toho napsal kapelník Láďa Straka a několik dalších lidí. Možná jsem se o něco ochudil, protože jsem tam nebyl od začátku, ale když jsem nastoupil, kapela už měla dětské nemoci dávno za sebou, už to bylo zaběhnuté. Vzpomínám si, že mě jako kumpána do kapely dohodil vydavatel a producent Vláďa Růža v době, kdy se chystal odejít Petr Havrda, dnešní kytarista Žalmanů. Byla tedy potřeba nějaká náhrada a asi jsem tam zapadl. Mám radost, že se naše koncerty lidem líbí, je to vlastně vkusná lidová zábava a nás to stále baví.

Když se vrátíme do doby před padesáti lety, co bylo impulsem k založení Lokálky a kdo byl tím hlavním iniciátorem?
LH: Hlavním impulsem byla iniciativa Ládi Straky, který si z naší party, s níž jsme jezdili na vandry a hráli po hospodách, půjčil našeho banjistu Libora Sedláčka a dal na krajskou Portu dohromady kapelu Skomolous. Ta se po krátké době rozpadla a poté vznikla Lokálka. Parodické texty jsme hráli až od roku 1977.

Kolik muzikantů se v kapele vystřídalo za dobu její existence?
LH: Od začátku prošlo kapelou dvacet sedm muzikantů včetně několika žen. Od té doby, co hrajeme „parodie“, už to tak nebylo. Vystupovali jsme víceméně ve stabilním pětičlenném složení a to trvá až do dnešní doby.
PD: Posledních zhruba pětadvacet let je sestava stále stejná.

Lokálka bohužel zažila i smutné chvíle spojené s úmrtími kapelníka Ladislava Straky, konferenciéra, zpěváka Václava Součka a také klávesisty Jiří Gregora. Jak tyto události zasáhly do chodu skupiny?
LH: Myslím si, že každý, komu se stane, že někdo odejde, se snaží pokračovat. Někdy to vyjde, někdy ne. Protože jsme neměli tak špičkového textaře, jako byl Láďa Straka, obnovili jsme písničky, které jsme kdysi hráli, ale problém to byl.
PD: On byl navíc hodně sečtělý a všímavý novinář, spíše introvert, který se trochu smál pod vousy, nacházel v denních situacích skrytou komiku, uměl se slovy náramně pracovat a povznesl parodii na vyšší úroveň. V této souvislosti ještě musím zmínit velkou ztrátu, když před dvěma lety zemřel už zmíněný novinář, konferenciér Lokálky i zpěvák Václav Souček. Tento letitý redaktor Českého rozhlasu v Hradci Králové, kde čtvrtstoletí uváděl Glosu Václava Součka, za to v roce 2005 obdržel novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky. Když odešel, zjistili jsme, že byl v konferenciérské oblasti v Lokálce téměř nenahraditelný, kdy svým nadhledem a humorem dokázal zaujmout publikum. V kombinaci s hraním Lokálky to fungovalo perfektně.

Předpokládám tedy, že členové Lokálky mají velký smysl pro humor.
LH: Důležité je, aby si člověk dokázal udělat srandu sám ze sebe, a to my asi umíme.
PD: My ten nadhled máme, děláme si vzájemně, ale laskavě, ze sebe legraci a neurážíme se. Jak se s nadsázkou říká, neštěstí jednotlivce, štěstí kolektivu. Když někdo udělá nějakou chybu, ostatní se tím krásně pobaví. Je hodně osvěžující nebrat se příliš vážně.

Máte ve svém repertoáru nějaký nezapomenutelný hit?
PD: Asi každý, kdo poslouchá Lokálku, bude znát Žíznivou ženskou a fanoušci ji zpívají s námi. Těch nosných hitů bude ale více.

Jak vypadá vaše diskografie? Kolik jste vydali LP či CD?
PD: První tři byly záznamy živých koncertů. V roce 1992 vyšlo Tragedy country, v roce 1994 Jak nám zobák narost a v roce 1996 jsme vydali Císařský řez. Potom v roce 1998 vyšel Co dům dal, pátá deska s názvem Archivní ročník 1974 vyšla v roce 2002. Zatím poslední CD jsme vydali v roce 2015 a jmenuje se Svět(l)u vstříc, které jsme jako koncert natočili v Divadle Jesličky. Lokálka navíc jednou vyhrála soutěžní hudební festival Porta.

Kdo jsou vaši fanoušci?
LH: Máme velice generačně pestré publikum, od malých dětí přes mladé lidi až po starší generaci, která asi převažuje.
PD: Mladých lidí bude určitě méně, i když se Lokálka dědí v rodinách. Samozřejmě máme radost, když se na našich koncertech objevují mladí lidé. Dokonce nás poslouchá i moje sedmnáctiletá dcera, což mě těší. Mezi fanoušky je to tedy generačně propojené, ale většinu publika dnes tvoří dříve narození, přece jen je Lokálce už více než padesát let.

Mohli byste představit současné obsazení kapely?
PD: Začneme od kytaristy a výborného zpěváka Radka Nováka, který má ještě další hudební projekty. Dále je to Ladislav Hübelbauer, jenž basou tvrdí muziku už padesátý první rok, potom frontman, zpěvák František Zapadlo, zpěvák, hráč na banjo, recitátor a velmi viditelná postava na jevišti Jiří Pirner, klávesistka a zpěvačka Petra Kolátorová řečená Kvasňa a já, Přemysl Dolan, hraju na elektrické kytary a zpívám.

Co konkrétně vás přivedlo k hudbě a kdy to bylo?
LH: Někdy v deseti letech se mi kytary líbily jako nástroj, ale nic jsem o nich nevěděl. Rodiče mi ji koupili pod podmínkou, že se na ni budu chodit učit hrát. Přihlásili mě do školy, kde byl takový starší učitel, který už při první hodině přede mě dal noty a partitury. Rok jsem vydržel a po prázdninách, když jsem přišel do školy, pan učitel se nedostavil, protože zemřel. Kytara šla až do čtrnácti let do kouta. Pak jsem ale zjistil, že by to mohlo fungovat na holky, tak jsem se ke kytaře vrátil.
PD: Na základní škole, to mi bylo deset nebo dvanáct let, jsme měli turistický oddíl a náš vedoucí hrál na kytaru trampské písničky. Mně se to moc líbilo, tak jsem přesvědčil rodiče, aby mi koupili kytaru, a začal jsem docházet do tehdejšího závodního klubu. Učitel mi řekl, co mám hrát, a pak šel dolů na pivo, aby to nemusel poslouchat. To mě přivedlo k hudbě, hlavně mě to ale bavilo, hrál jsem s kapelama a vydrželo mi to dodnes. Později jsem docházel k Mirkovi Hulánovi z Poutníků v Brně, kde jsem studoval vysokou školu, a ten mě učil asi dva roky. A pak už mě vzali do Lokálky.

Kdybyste měli stručně charakterizovat hradeckou Lokálku, co byste řekli?
LH: Je to ukázka „lidové“ zábavy, ale neprvoplánové a hlavně na úrovni.
PD: Podle mě je to stále dobrá parta lidí, s nimiž si máme co říct, která baví nejen sebe, ale i své okolí. To nás stále nabíjí energií pro další společné hraní a vystupování.

Kam bude vaše kapela směřovat v dalším půlstoletí?
PD: Po těch ztrátách, které jsme zmiňovali, jsme měli různé myšlenky, ale nakonec jsme se shodli, že budeme pokračovat, dokud nám bude sloužit zdraví, bavit nás hrát a mít publikum. Samozřejmě budeme muset do toho našeho počínání vnést něco nového. Například třeba oprášíme staré skladby, které se nehrály třicet let. Budeme se také snažit opatrně hledat nějaké další textové impulsy. Chuť hrát a vystupovat stále máme.
LH: Vidím to obdobně. Pokud budeme mít sílu a vylezeme na jeviště, budeme hrát.

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: archiv Lokálky