Překonat strach, jak bez zraku fungovat

Co si mám představit pod názvem Tyfloservis? Co znamená slovo tyflo?
Tyflos je slovo řeckého původu a znamená slepý. Vžilo se ve skupině lidí s těžkým zrakovým postižením.

Komu je tato společnost konkrétně určena?
Nabízím služby pro lidi od patnácti let s těžkým postižením zraku. Osmdesát procent klientů, kteří využívají naše služby, jsou v seniorském věku. Zbývajících dvacet procent je ve věku produktivním.

Kdy vznikla v Hradci Králové a kdo stál u jejího zrodu?
Tyfloservis jako unikátní projekt působí po celé České republice prostřednictvím středisek, které jsou umístěny v jednotlivých krajských městech. Projekt vznikl v roce 1991 jako reakce na absenci péče o dospělé, kteří přicházejí o zrak zejména v pozdějším věku. U zrodu Tyfloservisu stál náš bývalý ředitel Josef Cerha, sám člověk s těžkým zrakovým postižením, který tento projekt vytvořil. Prvním pracovníkem Střediska v Hradci Králové byl Pavel Macháček, který v Tyfloservisu od tohoto roku opět pracuje.

Jak dlouho jste vedoucí zdejší pobočky? Co vás k těmto aktivitám přivedlo a co tomu předcházelo?
V roce 2004 jsem nastupovala jako klasický instruktor rehabilitace klientů. Pozici vedoucí jsem začala vykonávat v roce 2009. Původním povoláním jsem učitelka s aprobací hudební výchova a dějepis. Vždycky mě ale zajímaly skupiny lidí, kteří vnímají svět trochu jinak než většinová populace. Proto jsem později dále studovala speciální pedagogiku v oboru zaměřeném na tyflopedii a surdopedii, tedy na péči o zrakově a sluchově postižené. V rámci studia jsem byla v hradeckém Tyfloservisu na praxi a moc se mi v něm líbilo. Hned se uvolnilo místo, měla jsem to štěstí, že mě vybrali, a mohla jsem nastoupit .

Byly pro vás začátky náročné, než jste se vcítila do potřeb klientů?
Náročné tu určitě bylo, protože to pro mě bylo úplně nové, plné nových informací, pomůcek i lidí. Byla to pro mě také po škole první práce na plný úvazek. Nicméně Tyfloservis má velmi propracovaný systém vzdělávání nových pracovníků a já zrovna nastoupila v době, kdy vzdělávání - Kurz instruktorů prostorové orientace a samostatného pohybu nevidomých a slabozrakých – probíhalo. Dá se říci, že je to takový přijímač pro pracovníky. Kurz je poměrně náročný v tom, že se hodně času tráví v podmínkách simulované slepoty, aby se pracovníci dokázali vžít do situace klienta. Učili jsme se všechny postupy a techniky, které nevidomí či slabozrací využívají v pohybu a orientaci venku. Kurz mi tedy dodal jistotu v práci s jednou skupinou.

Kolik klientů máte v současné době?
Naše středisko má na starosti klienty z Královéhradeckého a Pardubického kraje. Za rok naše služby využije přibližně 250 lidí.

Jaké služby nabízíte? Co se u vás mohou slabozrací a nevidomí naučit?
Naše služba má dvě části. První zahrnuje poradenství pro ty, kteří k nám přicházejí poprvé. Cílem je zjistit, co mohou ve své situaci dělat, jak ji přijmout, případně jaké pomůcky či úpravy prostředí by jim mohly pomoci zvládnout běžný život. Posláním Tyfloservisu je poskytnout klientům informace, pomůcky a dovednosti k tomu, aby mohli být co možná nejvíce samostatní, soběstační a naplňovat svůj život tak, jak byli dříve zvyklí. Pokud klient chce spolupracovat a učit se věci provádět novým způsobem, naučíme ho zvládnout domácnost, péči o sebe, orientaci v prostoru a samostatný pohyb, Braillovo bodové písmo, psaní všemi deseti na klávesnici počítače, sociální dovednosti, vlastnoruční podpis a další důležité věci, které může využít k získávání informací o okolním světě. U slabozrakých se také věnujeme rehabilitaci zraku, aby svůj zbylý zrak uměli co nejlépe využít.

Mohou aktivity Tyfloservisu být cestou, jak ulevit blízkým vašim klientům?
Pokud se klient naučí běžné denní aktivity zvládat samostatně, odpadne pečujícím, ať už blízkým či profesionálům, část zodpovědnosti za něj.

Jak velký je váš tým?
Je nás šest s tím, že ne všechny kolegyně fungují na plné úvazky. Dle nich to vychází na čtyři a půl člověka. Součástí týmu jsou dvě konzultantky se zrakovým postižením, které jsou velkým obohacením pro celý náš tým. Jednak nás vidící udržují v pozornosti vůči potřebám našich klientů. Mohou nám poradit v ovládání různých kompenzačních pomůcek a v dalších oblastech života lidí se zrakovým postižením. Jsou ale také velkou podporou pro klienty, se kterými sdílí stejnou zkušenost. Vlastním příkladem jim mohou ukázat, že se i se zrakovým postižením dá žít běžným životem. V rehabilitaci jsou však potřeba i vidící kolegyně, protože mohou dohlédnout na nácvik dovedností, zajistit klientovi potřebné bezpečí a dodat mu jistotu.

Spolupracujete s dalšími odborníky?
Ano, spolupracujeme zejména s očními ambulancemi v celém regionu. Kontakty se snažíme pravidelně obnovovat a dále šířit informace o našich službách. Spolupracujeme ale i s dalšími subjekty, napříkad poskytovateli sociálních služeb, městskými úřady, úřady práce, veřejnými knihovnami a podobně.

Někdo je nevidomý od narození, jiný přijde o zrak během svého života. V čem spatřujete rozdíl mezi těmito dvěma skupinami lidí a v čem se liší přístup k nim?
Člověk, který nevidí od narození, úplně neví, jaké je to vidět. Se svým zrakovým postižením může být tedy daleko lépe vyrovnán než člověk, který o zrak přišel v průběhu života. I když i tato skupina může být ztrátou zraku frustrována. Člověk, který přišel o zrak v průběhu života, musí nejprve přijmout svá omezení. Pak se teprve může učit zvládat běžné denní aktivity novým způsobem. Nejprve se učí zvládat aktivity doma, pak se jeho rádius rozšiřuje i na venkovní prostředí. Instruktor Tyfloservisu mu ukazuje cestu, jak lze konkrétní věci vykonávat bez zraku. Většinou ho to stojí více času i námahy. Pokud je ale motivován, určitě to zvládne.

Které kompenzační pomůcky využívají zrakově postižení?
Pomůcek je velké množství. Pro slabozraké jsou to speciální optické a optoelektronické pomůcky, které dokážou text zvětšit, případně ho barevně přizpůsobit tak, jak klientovi nejlépe vyhovuje. Další kompenzační pomůcky využívající hlasový výstup nebo mají určitou hmatovou úpravu. Existují tedy mluvící telefony, počítače, hodinky a podobně, skvělé jsou také audioknihy. Dá se říci, že k oblasti života existuje nějaká pomůcka, která je přizpůsobená potřebám zrakově postižených.

S jakými problémy, případně překážkami se vaši klienti v běžném životě potkávají?
Pro člověka, který přišel o zrak během života, je asi největší překážkou to, zda se vyrovná se svým postižením a přijme ho. Rehabilitační program Tyfloservisu by takovému člověku mohl pomoci v tom, aby dovednosti ve zvládnutí nové situace získal. Překážek, které na této cestě potkává, je opravdu hodně, protože naše společnost je vizuální. Pokud například nevidomý neumí chodit s bílou holí, nikam se nedostane a nic si sám mimo svůj domov nezařídí. Samozřejmě k pochůzkám venku může využít průvodce, ale pak je závislý na této pomoci. Stejná situace nastává v domácnosti a je to o rozhodnutí daného člověka být samostatný. Samozřejmě nastávají situace, kdy je pomoc jiného více než vhodná. Nevidomý by tedy měl znát nejen své možnosti, ale i hranice, kdy něco dělat samostatně, by bylo kontraproduktivní. Pokud bychom se podívali do ulic, tak tam nevidomým život komplikují například cedule, zaparkovaná kola, lavičky umístěné podél linií, které nevidomí využívají k orientaci v prostoru. Na druhou stranu Česká republika má v legislativě zakotvený systém opatření pro usnadnění orientace a pohybu této skupiny. Ne vždy jsou však tato opatření funkčně aplikována do praxe.

Je prospěšné, když si člověk se zrakovým postižením pořídí vodícího psa? Tento způsob ale asi nebude vhodný pro každého, že?
Pro všechny určitě vhodný není. Ten, kdo uvažuje o tom, že by si pořídil vodícího psa, měl by to promyslet ze všech stran. Vodicí pes určitě usnadní orientaci a samostatný pohyb v prostoru a často také pomůže v navázání kontaktu s okolím. Je však třeba se o něj starat, zajistit mu potřebné zázemí, veterinární péči, dostatek volného pohybu a podobně. Člověk, který se rozhodne pořídit si vodícího psa, by také měl mít alespoň základy v prostorové orientaci s bílou holí. Vedoucí té dvojice je nevidomý člověk. Pes reaguje na jeho povely.

Často se tvrdí, že člověk, který nevidí, má vyvinutější jiné smysly, například sluch. Je to pravda?
Tím, že nevidomý má k dispozici ostatní smysly, které každodenně využívá, má je daleko více vyvinuté než člověk vidící, například sluch a hmat. Přes smysly mohou přijímat stejně kvalitní informace akorát trochu jiným způsobem.

Jak by měl vidící člověk přistupovat k nevidomému?
Je důležité, aby se k němu choval co nejpřirozeněji s respektem k jeho individualitě. Pokud chce danému člověku poskytnout pomoc, je důležité se zeptat, zda ji potřebuje. Pokud ji daný člověk příjme, sám si také řekne, jak to pro něj bude nejlepší. Důležité je za daného člověka nikdy nejednat.

Mohou nějak lidé přispět na pomoc zrakově postiženým?
Jako nestátní nezisková organizace jsme živi z dotací, zejména z veřejných zdrojů. Je ale možné soukromě věnovat dar v jakékoli výši. Na tomto místě je důležité říci, že naše služby jsou pro klienta zdarma. Pokud by nás chtěl někdo podpořit, lze k tomu využít náš web, kde máme bránu s názvem Darujme. Jsou tam přímo uvedené částky, kterými lze přispět. Nebo lze částku převést na účet střediska v Hradci Králové. Tyfloservis je také zapojen do sbírky Bílá pastelka. V některých prostorách ve městě máme pokladničky s plyšovým vodícím psem. Výtěžek z nich jde také na naše služby.

Jaké máte plány a čeho byste chtěli dosáhnout?
V Hradci Králové máme zájem na tom, abychom vyřešili přístup klientů do našich prostor v prvním patře. Jednáme o tom s městem, které je vlastníkem prostor. Ideálním řešením by byl výtah. Vyjednanou zatím máme schodišťovou plošinu.

Co pro vás osobně Tyfloservis znamená?
Celou mojí pracovní kariérou a zázemím. Potkala jsem se tady s neuvěřitelně skvělou partou lidí, kteří mají skutečný zájem o podporu lidí s těžkým zrakovým postižením . Velmi také oceňuje, že člověk je svého času, který si sám organizuje svého času. Samotná povaha práce je nestreotypní. Různorodost přichází s každým novým klientem i způsobem, jak se s omezením zraku vyrovnává. Co mě vyloženě nabíjí je, když vidím smysl své práce. Vidím proměnu člověka, který si donedávna netroufl sám vyjít na ulici, v člověku, jenž si nejen přijde nakoupit, ale také pracuje, aktivně tráví svůj volný čas, stará se o rodinu, je spokojený sám se sebou i svým životem.

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: Hynek Šnajdar