Priority už mám nastavené jinak, říká nový hradecký brankář Bartošák

Nový brankář hradeckých hokejistů Patrik Bartošák si stejně jako většina jeho aktuálních spoluhráčů zahrál v loňské sezoně finále play-off. Na úplný vrchol ovšem ani on nedosáhl. "Hradec skončil druhý, my v Lahti taky. Dopředu je už jen jedno místo. Chtěl jsem vyhrát už vloni, stejně tak Mountfield, ale ani jednomu z nás to nevyšlo. Motivace je tedy jasná," říká v rozhovoru pro klubový web Patrik Bartošák. O čem dalším hovořil?

O rozhodnutí vrátit se z Finska zpátky do České republiky...

Život ve Finsku se nám moc líbil. Jenže tím, jak začaly děti růst, jsme si říkali, že je čas se vrátit někam, kde to známe. Kde budou mít děti kamarády, babičky a dědečka. Když se Mountfield ozval s tím, že by měl zájem, začali jsme to řešit daleko intenzivněji než předtím. Ve Finsku jsme vedli lehce samotářský život, a tak jsme se společně s manželkou rozhodli, že se vrátíme do Česka.

O tom, že o Hradci hovořil se spoluhráčem s Lahti Rudolfem Červeným...

Samozřejmě jsem před finálním rozhodnutím kontaktoval spoustu kamarádů. Byl jsem v kontaktu se Smolim, Filipem Pavlíkem, nebo s Rudou Červeným, který tady dlouho hrál a jsme výborní kamarádi. Momentálně žijeme v jeho bytě, takže s ním jsme byli v kontaktu a všechno jsme si zjišťovali nejen z hokejového hlediska. Velkou roli hrálo v potaz prostředí, jaký je v Hradci život. Člověk už má priority nastavené trochu jinak. Ze všech stran se nám na klub valila chvála a rozhodli jsme se pro Hradec.

O tom, zda sledoval loňské tažení Mountfieldu HK...

Jasně! Pamatuji si, jak se Hradec projevoval. Co jsem byl v extralize, vždycky hrál nahoře. Vím, jak tady koncepce funguje. Když jsem to podepsal, byl osmý. Bojoval s obrovskou marodkou. Ale pro celý klub je stříbro super výsledek. Hlavně v sérii s Vítkovicemi, co předvedli v těch prodloužení? Neskutečný! Tam si to opravdu zasloužili. Škoda, že poslední krok nevyšel.

O pozici v týmu a konkurenci v podobě Henriho Kiviaha...

Nikdy neříkám, jestli je brankář jednička nebo dvojka. Vždycky řeknu, že jsme parťáci. Když se nám bude dařit, budu chytat dobře, budu chytat. Když ne, bude chytat Kivi. Tam není žádná věda. Samozřejmě vím, jakou roli bych měl mít a myslím, že jsem na ni připraven. Budu dělat všechno pro to, abych si ji udržel. Všechno se ale bude odvíjet od výkonu. Ve Vítkovicích jsem sezonu také začínal s tím, že jsem nevěděl, jak to bude. Co když se mi nepovede příprava? Co když tohle… Ne, že bych se bál, ale měl jsem zdravý respekt. Teď do toho jdu úplně stejně, snažím se připravit nejlépe, jak můžu.

O tom, zda je připraven na kritiku kvůli svým problémům z minulosti...

V dnešním online světě se tyhle informace táhnou všude, takže jsem si své vyslechl v Rusku i ve Finsku. Myslím si, že se vracím jako dospělý člověk. Tohle už by mě rozhodit nemělo. Jestli to na vás člověk řekne ve městě na ulici nebo na ledě, je vesměs jedno. Teď mám priority jinde. Mám zdravé děti, zdravou manželku a máme šťastnou domácnost. Předpokládám, že se něco takového stane. Vyslechnu si to jednou, dvakrát a na konci snad budu mít klid. Samozřejmě jsme na to připravení. Nejen já, ale i celý Hradec.

O motivaci do nové sezony...

Hradec skončil druhý, my v Lahti taky. Dopředu je už jen jedno místo. Chtěl jsem vyhrát už vloni, stejně tak Mountfield, ale ani jednomu z nás to nevyšlo. Motivace je tedy jasná. Ale vyhlašovat tady nějaké cíle, že útočíme na finále a podobně? To dělat nebudu. Úplně všichni chtějí vyhrát, proto hokej hrajeme. Každý hráč i manažer chce vyhrávat. Jestli se nám to povede, nepovede? Bůh ví. Ale člověk chce být prostě první. Pamatuji si to z letošního finále. Skončili jsme druzí a odcházeli se svěšenou hlavou, to nikdo nechce. Cíl je stejný pro nás i pro všechny další týmy v lize – zkrátka vyhrát.

Tomáš Kulhánek, Petr Koval/mountfieldhk.cz
tomas.kulhanek@salonkyhk.cz
Foto: Stanislav Souček/mountfieldhk.cz