Působení v Hradci bylo mou nejúspěšnější érou, říká režisér Drábek

Neuvažoval jste o návratu do Klicperova divadla už dříve?
Naposled jsem v Hradci před sedmi lety režíroval komedii Klášterní ulice. Tehdy jsem vycítil, že ta moje hradecká éra končí a je čas jít dál. Myslím, že každá šéfovská éra v divadle časem musí skončit. Lidé se po čase unaví a vzájemně si třeba už nemají tolik co říct. Po odchodu jsem byl chvíli na volné noze a poté jsem několik let působil v Městských divadlech pražských. Tím, že mám za sebou hradeckou éru, která byla asi mou nejúspěšnější vůbec, jsem Klicperovo divadlo samozřejmě stále sledoval. Nechtěl jsem ale současnému dramaturgickému šéfovi Pavlu Khekovi dávat nějaké hraběcí rady. Mezitím se většina mých inscenací přestala reprízovat, dnes už se hraje jen Koule a Čtyřlístek. Po mém konci v Praze na konci roku 2022 přišla ředitelka Klicperova divadla Eva Mikulková s nápadem, abych zde hostoval. Pavel Khek s tím souhlasil a stalo se něco, co už jsem nečekal.

Už 2. března vás čeká v Klicperově divadle premiéra nové hry Brokolice na Marsu. Má jít o volné pokračování oblíbených titulů Jedlíci čokolády a Velká mořská víla, že?
Je to tak. Hry Jedlíci čokolády, Velká mořská víla a Brokolice na Marsu byly v mé hlavě od začátku zamýšleny jako trilogie. Po jedné z repríz Velké mořské víly za mnou před lety přišel do lóže jeden chlapec a zeptal se mě, kdy bude ten třetí díl. Já mu řekl, ať se nebojí a slíbil jsem mu ho. Pak jsem odešel z Hradce a zdálo se být jasné, že třetí díl nebude. Navíc herci z původního obsazení různě odcházeli. Nakonec to ale klaplo a já svůj slib splním. Domluvil jsem se s Pavlou Tomicovou, že uděláme třetí díl, v hlavních rolích zůstane ona s Jirkou Zapletalem a ty postavy, jejichž představitelé už nejsou v Hradci, jsem přestěhoval do Austrálie (smích).

Objeví se v Brokolici na Marsu ještě někdo z původních postav?
Kromě Rózy (Pavla Tomicová) a Ludvíka (Jiří Zapletal) to je ještě švagr Jan (Jan Vápeník). Pak přibyly úplně nové postavy, které hrají Martina Nováková, Filip Richtermoc nebo Marie Kleplová. Můžu prozradit, že zatímco Velká mořská víla se odehrává 10 let po Jedlících čokolády, tentokrát je to skok dokonce o 20 let. Hlavní postavy jsou tak už dnes sedmdesátníci.

Proč by měli Hradečáci na Brokolici na Marsu přijít? Jak byste je pozval?
Jednak pozvu diváky takovým nabubřelým způsobem, když řeknu, že málokteré divadlo má svojí trilogii. U filmů je to celkem běžné, ale v divadle je to opravdu ojedinělá věc. Další věc je, že i když se tam řeší vážné věci, který věk do života přináší, tak je to pořád komedie. Pozval bych diváky na oslavu divadelnosti, ke které se vracíme po sedmi letech.

Plánujete v hradeckém divadle i další inscenaci?
Nedávno jsem se po dlouhé době sešel s Vladimírem Morávkem a vzpomínal jsme na to, jak krásné věci jsme tady zažili. Klicperovo divadlo považuji za rodinné stříbro, je to skvělá značka. Uvidíme, jak se Brokolice vyvede a pak bychom se případně bavili o nějaké další spolupráci.

vyhrála ve všech vašich úspěšných inscenacích Pavla Tomicová. Čím to je, že si spolu profesně tolik rozumíte? V čem je to největší kouzlo spolupráce s Pavlou Tomicovou?
Když spolu my dva dělám, jsme opravdu taková zbraň hromadného divadelního ničení. Myslím, že máme k sobě velmi intenzivní vztah. Celé to ale také prochází jistou proměnou. Pavla z posledních let je nositelkou tragikomických, melancholických a nostalgických věcí, zatímco dřív to bylo čistě bujaré. Pavla je bezpochyby jednou z nejoblíbenějších českých hereček. Jde do všeho naplno a tím je spousty lidí blízká, zvlášť ženám.

Vy jste se do obecného povědomí dostal kdysi díky kontroverzní rozhlasové hře Koule. Později se převedla na divadelní prkna Klicperova divadla, kde se repřízuje už 12 let. Čekal jste, že by mohla mít Koule až takový úspěch?
Tam to všechno vyšlo až dokonale. Tehdy to byl ohromný skandál a to tomu samozřejmě pomohlo. Padaly žaloby od Heleny Fibingerové i od Českého atletického svazu. Myslím, že Koule otevřela debatu o dopingu za minulého režimu nejen v atleticích. Později se na to téma natočil třeba film Fair Play a začalo se to detabuizovat. Pamatuji se, že mě tenkrát šokovalo, jaké hrozné věci jsme o státem řízeném dopingu zjistili a jaké následky to neslo.

Zkoušeli jste Helenu Fibingerovou někdy na Kouli pozvat?
Myslím, že tehdejší ředitel Klicperova divadla Ladislav Zeman ji z legrace pozvánku poslal. Kolikrát jsem si říkal, že jednou budu sedět v hledišti a najednou dostanu záhlavec od paní Fibingerové, skončilo to ale naštěstí jen u těch žalob.

Společně s herečkou Janou Bernáškovou máte dceru Justýnu, kterou letos bude 18 let. Nedávno se začala objevovat v televizním seriálu ZOO, co na to říkáte?
Myslím, že její cesta k herectví je neodvratná. Sice studuje mezinárodní vztahy a diplomacii, ale počítám s tím, že se poté vypraví na DAMU. Doufám, že budu mít štěstí, protože vím, že ji nikdo za jméno ani za krásnou tvář nic nedá. Někdo řekne, že je výhoda mít rodiče známé v oboru, ale může to být i brutální nevýhoda. Někteří lidé vás nesnáší jen proto, že máte známé rodiče, aniž by vás vůbec někde viděli hrát. Nicméně pokud se pro herectví opravdu rozhodne, samozřejmě ji budeme všemožně podporovat. A musím říct, že k tomu zatím přistupuje velmi poctivě. Učí se tanec, školí se zpěvu, chodí na lekce herectví, opravdu na sobě maká.

Podívejte se na celý rozhovor s Davidem Drábkem a dozvíte se toho ještě mnohem víc.

Tomáš Kulhánek, Vítek Martinec
tomas.kulhanek@salonkyhk.cz
Foto: Tomáš Kulhánek