Rychlé šípy to nejsou, říká ilustrátor prvního hradeckého komiksu

Jak jste se ke kreslířství dostal?
"Tak si kresli" mi říkala matka, když jsem se někdy v mládí nudil. A tím to začalo. Pak přišly samozřejmě dětské knížky, komiksy, které tenkrát byly či spíše nebyly dostupné. Ovlivnil mě i humoristický týdeník Dikobraz, který tehdy vycházel. A tak jsem zkoušel dělat kreslené vtipy. Před rokem 1989 se kreslenému humoru dařilo lépe než dnes, protože v novinách byly sobotní zábavné přílohy, kde se uplatnily i humorné kresbičky. Zato kvalita tisku byla někdy hrozná.

Vy jste říkal, že jste amatérský kreslíř. Nikdy jste se tím tedy neživil?
Ne, ani jsem obor nestudoval, jsem ryzí amatér. V životě jsem vystřídal několik zaměstnání, avšak nejdéle jsem byl profesionálním hasičem v Hradci.

Jste rodilý Hradečák?
Nikoliv. Narodil jsem se v Litomyšli a do vojny jsem žil v České Třebové. Poté mi byla nabídnuta práce v Hradci na jednom úřadě. Úřadování mě nebavilo, tak jsem toho záhy nechal a přešel jsem právě k těm hasičům.

Třicetičtyřstránkový komiks o partě kluků vyšel letos v červnu v reedici, kdy ale vznikl původně?
Začal vznikat již v roce 1985, když jsem se seznámil s Jiřím Polákem, tehdejším odpovědným redaktorem městského zpravodaje nazvaného Puls, což byl měsíčník vycházející v osmdesátých letech v Hradci Králové. Později mě seznámil se svým kolegou a spolupracovníkem Františkem Kusým, který námět na klukovský seriál nosil již dlouho v hlavě. Scénář kresleného seriálu mě zaujal a i když jsem předtím nic podobného nedělal, zkusil jsem to. Komiks vycházel na pokračování v měsíčníku Puls po tři roky.

Jak došlo k tomu, že po skoro 40 letech letos vyšel komiks znovu?
Je to především zásluha dvou lidí, pánů Filípka a Peška, kteří se rozhodli, že jej vydají. Oslovili mě, já se nejprve zdráhal, považoval jsem to za dávno odbytou věc plnou začátečnických chyb. Ale vytrvali a nakonec mě přemluvili. Na podzim minulého roku proběhla tisková příprava, tj. kvalitní naskenování originálů v grafickém studiu pana Procházky a výběr papíru a realizace v tiskárně pana Dvořáka. Všem moc děkuji.

O čem tedy Příhody party od Bíle věže jsou?
Jsou to příběhy z konce války. Chlapci prožívají různá dobrodružství. Jdou na výpravu do hradeckého podzemí, válčí s druhou partou, kterým říkají „Zálabáci“, pomáhají rodinám postiženým válkou, zachrání vězně z koncentráku, který se v Hradci objeví, pořádají závody a nakonec vyjedou na lodích na letní putovní tábor. Velice zajímavý je i samotný závěr. Naši hrdinové se po 40 letech zase sejdou v Hradci jako už starší pánové a povídají si o tom, co kdo v průběhu let dělal.

Autorem těch příběhů je tedy pan Kusý?
Ano, zcela. Já jsem jen lehce zasahoval do scénáře. Původně to byla početnější parta kluků. Věděl jsem, že by bylo pro mě těžké všechny chlapce vizuálně odlišit a tak jsme po dohodě partičku zredukovali na šest kluků a jednoho psa.

Chápu to správně, že ty příběhy odráží zážitky z dětství pana Kusého?
Přesně tak. Všechny ty příběhy prožil a jak vždy tvrdil: jména postav jsou vymyšlena, avšak události - i když v jiných souvislostech a odlišném časovém sledu - jsou skutečné. Pan Kusý byl výtvarník a novinář, který se po roce 1968 věnoval restaurátorství kulturních památek a byl v tom velmi úspěšný. Laskavé svolení ke znovuotištění jsme získali i od paní Anny Kusé, vdově po scénáristovi.

Když se dívám na tu obálku, připomíná mi to Rychlé šípy. Je to podobný příběh?
Samozřejmě že nějaká inspirace tam je. Rychlé šípy jsou kultovní seriál. Příběh ale podobný není už jen proto, že je to jedna souvislá dlouhá story. Takové Rychlé Šípy nejsou. Záměrně jsem se snažil, aby se to "šípákům" ani trochu nepodobalo.

Vy jste na konci války v Hradci nežil, jak jste dokázal zachytit tehdejší město?
Tak starý opravdu nejsem a proto jsem si při zachycování architektury pomáhal dobovými fotografiemi a pomocí nich pak zachycoval různá zákoutí města.

Odehrává se celý příběh v centru Hradce?
Ano, téměř celý se odehrává ve starém městě. Nebo poblíž, například v Třebši si staví lodě, se kterými na konci vyjedou na tábor. Oni měli klubovnu tam, jak dnes stojí Zimní stadion. Tam byl tehdy takový plac, kde nic nebylo. V komiksu je to zobrazené i s pivovarem, který tam tehdy stál v pozadí.

Pokud by naše čtenáře hradecký komiks zaujal, může si ho někde zakoupit?
Objednat si ho mohou na emailové adrese pesekpavelpavel@seznam.cz , za cenu 190 korun. Další možnost nákupu je v pokladně hradeckého muzea.

Na závěr mi prozraďte, zda v současnosti pracujete na nějakém dalším projektu?
V horkých letních dnech právě dokončuji kratší kreslený seriál o dramatickém zimním lyžařském závodě na 50 těchto kilometrů v Krkonoších, při kterých zahynuli Hanč s Vrbatou. Tato tragická založení přispěla k pozdějšímu horskému servisu. Seriál by měl vyjít příští rok ke 110. výročí závodu v brněnském skautském časopisu, který se jmenuje Bobří stopa.

Tomáš Kulhánek, Matěj Holaň
tomas.kulhanek@salonkyhk.cz
Foto: Tomáš Kulhánek, archiv Jaroslava Cimpricha