Seriál Muzea východních Čech: Hradec Králové Salonem republiky

Veškeré pozemky včetně hradeb a budov přešly podepsáním transakční smlouvy v roce 1893 do majetku města. Tímto aktem byly vytvořeny všechny předpoklady pro architektonické obrození města. Prozíravost jeho tehdejších představitelů se projevila už v roce 1884, kdy byla vypsána na tehdejší dobu ojedinělá mezinárodní soutěž na regulační plán města. Podmínkou bylo založení nových částí města s využitím všech možností moderního stavitelství. Další aktualizované plány byly podkladem pro výstavbu moderního Hradce Králové.

Určující vliv na nasazení nového vývoje měla osobnost starosty Františka Ulricha (1859–1939), který v této funkci působil od roku 1895 až do roku 1929. Už v 90. letech 19. století se podařilo realizovat výstavbu několika významných veřejných budov v okolí historického jádra a na Pospíšilově třídě. Úroveň hradecké architektury před první světovou válkou výrazně ovlivnil zakladatel moderní české architektury Jan Kotěra, který svou tvorbou inspiroval celou generaci architektů tvořících v Hradci Králové až do 30. let 20. století. Zásadní stavbou charakterizovanou přechodem od secese k moderně byla Kotěrova budova muzea postavená v letech 1909 až 1912.

Po krátké přestávce právě způsobené první světovou válkou pokračoval stavební vývoj výstavbou nového centra Hradce Králové na břehu Labe, kde vznikly ucelené urbanistické soubory s vynikajícími stavbami předních českých architektů. Vedoucí osobností v otázkách územního plánování se od poloviny 20. let stal významný český architekt a žák Jana Kotěry Josef Gočár. Jeho regulační plán z let 1926 až 1928 splnil očekávání a stal se pevným základem pro další stavební rozvoj města. Gočár navrhl obklopit staré město pásem zeleně, nové čtvrtě rozčlenil do pěti sektorů oddělených mezi sebou klidovými pásy a spojených se starým městem vždy jednou komunikací.

Regulační plán předepisoval i výšková řešení jednotlivých domů, počet pater, úpravu dvorů a zahrad. Tento regulační plán Josef Gočár postupně naplňoval také svými projekty, z nichž některé vstoupily do dějin moderní české architektury. Z Gočárovy prostorové koncepce vycházeli i další architekti, kteří zde vyprojektovali desítky kvalitních objektů. Z dlouhé řady architektů, kteří se na výstavbě města nejčastěji podíleli, jmenujme alespoň Václava Rejchla, Jana Rejchla, Oldřicha Lisku, Josefa Fňouka nebo Bohumila Waiganta.

Vedení města komunikací podporovalo nejen veřejné budovy a bytovou výstavbu, ale také realizace nových, mostů, nábřeží, náměstí, zakládalo parky. V roce 1929 se stal starostou Josef VB Pilnáček (1877–1949), který se zasloužil o dokončení urbanistické koncepce měst a navázal tak úspěšně na své předce Františka Ulricha. Stavební činnost v Hradci Králové ve 20. a 30. letech měla ohlas doma iv zahraničí. Přijížděli sem zástupci řady měst, aby poznali metody zdejší výstavby, představitelé města byli zváni na mezinárodní kongresy o urbanismu. Město, dosud malým svým rozsahem, změnilo se v moderní metropoli severovýchodních Čech a získávalo velkoměstský ráz a oprávněnou pověst Salonu republiky.

Hradec Králové jako Salon republiky můžete zažít v královéhradecké muzejní expozici muzea Cesty města.

Jan Jakl
redakce@salonkyhk.cz
Foto: sbírka MVČ