Seriál Muzea východních Čech: Hradecká středověká každodennost

V městském prostředí je archeologové nejčastěji nacházejí v odpadních jímkách, zasypaných studnách a příkopech nebo v kulturních vrstvách vznikajících postupným ukládáním nepotřebných a zničených artefaktů v osídleném prostoru. Nálezy reprezentují výrobky z pálené hlíny – keramika kuchyňská, stolní, stavební (cihly, dlaždice, střešní prejzy), výtvarná (plastiky, sošky) a kachle – dále pak sklo v podobě nádob či okenních terčíků, výrobky ze zvířecích kostí, organických materiálů, textilu, kůží a dřeva a také kovové předměty.

Keramické nádobí představuje největší a nejrozmanitější část vybavení středověkých domácností. Výrobky z pálené hlíny sloužily jednak v kuchyni k přípravě jídel a k jejich uchovávání (hrnce, mísy, pokličky, trojnožky a velké nádoby, tak zvané zásobnice), ale měly i funkční a reprezentační charakter při stolování (džbány, poháry, korbele a akvamanilia sloužící k mytí rukou). Jejich výroba byla plně v rukou městských hrnčířů, kteří byli sdruženi v cechu. Nádoby byly vyráběny na rychle rotujícím hrnčířském kruhu poháněném nohama.

Běžnou součástí sídel nižší šlechty a měšťanů byla v Hradci Králové od 15. století i kachlová kamna. Do dnešních dnů se nám zachovaly kachle rozličných tvarů – pohárovité, nádobkové, cibulovité, ale nejvíce komorové s čelní plasticky zdobenou stěnou, na které byly ztvárňovány různé motivy. Mezi reliéfy se uplatňovala široká škála náboženských, světských, heraldických a fantastických námětů. Kachle byly produkovány ve specializovaných hrnčířských dílnách.

Sklo se vzhledem ke své křehkosti zachovává nejčastěji ve zlomcích. Potvrzují to fragmenty vysokých pohárů štíhlých tvarů s drobnými nálepy nebo natavenými vlákny tzv. číše českého typu nebo nízké soudkovité číšky se stáčenými nálepy, které jsou součástí královéhradecké muzejní sbírky. Tyto nádoby dokládají rozvíjející se kulturu stolování, jež se ve vrcholném středověku rozšířila z vyšších šlechtických vrstev i mezi měšťany.

Zbytky kůží a textilu se stejně tak jako dřevěné předměty zachovávají nejlépe v zamokřených vrstvách. Ty spolu s jílovitým podložím jádra města Hradec Králové jsou ideálním prostředím pro jejich uchování. Nálezy ukazují, že dřevo bylo důležitým přírodním materiálem a sloužilo nejen jako stavební materiál, ale i coby zdroj výroby náčiní v domácnosti. Byly z něho vyráběny misky, soustružené talíře a sudy, ale i části kol, rukojeti nástrojů či šindele a ševcovská kopyta. V kuchyni se uplatnily vařečky, měchačky, prkénka a lžíce. Hojně jsou též nalézány fragmenty kůží z obuvi (polotovary, podešve, řemínky). K výrobě se využívaly i zvířecí kosti, ať už na předměty s užitnou funkcí jako šídla, proplétáčky a jehly, ale velice oblíbené byly i dlouhé kosti, které se upravovaly na brusle, nebo hrací kostky a kameny.

Hodně používané byly výrobky z kovů. Nejrozšířenější byly ty železné. Mezi stavební železa řadíme hřebíky, hřeby, oka nebo zámečnické produkty. Vyráběly se i klíče. Velkou skupinu představuje nářadí a náčiní – radlice, kování rýčů, nůžky, srpy. Nalézají se však také sekery či nože. Samotnou kategorii tvoří součásti koňského postroje (třmeny, udidla a podkovy). Nedílným prvkem kožených a textilních opasků byly nášivky a přezky. Ty bývaly vyráběny i z barevných nebo drahých kovů. Asi nejvýznamnějším předmětem tohoto druhu u nás je Eliščin pás, jenž je kromě jiného zdobený i stříbrnými růžicemi. Součástí osobní výbavy byly například i prsteny.

Fond předmětů pocházejících ze středověkého Hradce Králové je značně rozsáhlý. Dokládá nám nejen řemeslnou zručnost a bohatou hmotnou kulturu tehdejších obyvatel, již tyto věci vyráběli a denně používali, ale díky nálezům luxusního zboží (šperky, skleněné či keramické poháry) víme, že s nimi čile obchodovali a dováželi je z blízkého i vzdáleného okolí.

Petra Rokoská
redakce@prirodatv.cz
Foto: archiv MVČ