Snažím se nabídnout, uvolněnost, svobodu a radost

„Nejvíce učím bachatu pro ženy a Femme Dance, což je můj název pro tanec na podpatcích. S manželem také učíme párovou bachatu a pořádáme tančírny. V letošním roce jsem v Hradci Králové také zrealizovala svoji první celovečerní kabaretní show,“ řekla v rozhovoru pro Salonky hradecká tanečnice tělem i duší.

Jmenujete se Katy, tedy Kateřina Bedlivá. Jste skutečně bedlivá, tedy ostražitá, pečlivá, obezřetná, důsledná, pozorná...?
Myslím si, že na mě sedí asi všechno. Může to být výhoda, protože tyto vlastnosti vedou k dlouhodobému fungování mých záměrů, a zároveň nevýhoda, kdy je to mnohdy dost vyčerpávající. Snažím se věci dotahovat do detailu, dělat je pořádně a jde mi i o to, aby měly nějakou přidanou hodnotu. Takže to příjmení, kterých je v republice málo, celkem odpovídá tomu, jakým způsobem funguji. A také jsem zvyklá, že mě lidé oslovují Katy, ne Káťo nebo Kateřino.

Vaším životem proudí tanec. Všechno má ale svůj začátek. Jak vypadal ten váš?
Vzpomínám si, že už v raném dětství, když jsem byla sama ve velkém tanečním sále se zrcadly, mě to velmi fascinovalo. Už od té doby jsou toužila mít svůj taneční prostor, tančit a být lektorkou, protože jsem své učitelky-lektorky hodně obdivovala. U mě byl na počátku sportovní aerobik a mažoretkový sport, kde jsem ale po čase cítila, že to není úplně ono, protože mi tam chyběla právě ta taneční složka.

Stal se nakonec tanec vaší životní cestou a vášní?
Když mi bylo patnáct let a šla jsem studovat, říkala jsem si, že asi nebude úplně rozumné se tancem živit. Stejně mě to však k němu stále táhlo a vracelo, takže se dá říci, že je to moje životní cesta a vášeň.

Později jste začala pracovat s dětmi jako lektorka. Co jste jim chtěla předat?
Když mi bylo osmnáct let, udělala jsem si licenci a věnovala se těm nejmenším dětem. Mým cílem bylo probudit u nich zájem o hudbu, pohyb, aby je to prostě bavilo a zaujalo. Doufám, že se to podařilo a někdo z nich u tance zůstal.

Po nějakém čase jste se věnovala latinsko-americkým i karibským tancům. Čím vás pohltily?
Latinsko-americkým tancům jsem se věnovala jen krátkou dobu. Byl to přestupní čas, než jsem objevila karibské tance, konkrétně bachatu pocházející z Dominikánské republiky. Tento taneční styl mě hodně oslovil a rozhodla jsem se mu věnovat. I když mají obě tyto rodiny tanců hodně společného, latina je podle mě spíše taneční sport, který má svá standardní pravidla, zatímco v karibských tancích salsa a bachata cítím větší svobodu. Jsou to tance, které vznikly na ulici, postupně se vyvíjely a dostaly se postupně přes severní Ameriku do Evropy. Tyto tance se v čase vyvíjely, ale pravidla v nich nejsou tak striktní jako u latiny a je tam kladen důraz spíše na improvizaci než na konkrétní figury. U latiny jsou často stálí taneční partneři, kdežto u bachaty a salsy se tanečníci mohou střídat, což mě velmi zaujalo. Řekla bych, že kouzlo těchto tanců tkví právě v tomto propojení mezi tanečníky a v unikátnosti každého tance.

 Navštívila jste v této souvislosti oblasti, kde jsou tyto tance doma, abyste do nich mohla proniknout více do hloubky?
Protože jsem studovala vždy se zaměřením na španělštinu a Latinskou Ameriku, měla jsem možnost i hodně cestovat. V Latinské Americe jsem byla dvakrát na delší dobu, snažila jsem se tam vždycky více proniknout do tamní kultury a ten tanec poznat. Bohužel jsem se však ještě nedostala do Dominikánské republiky, kde bachata vznikla, ale mám to v plánu. Kolébkou moderní bachaty je Španělsko. Tam jezdím často a současně cestuji i po různých festivalech, kde je možnost se setkat s mezinárodními lektory a nasát tu atmosféru.

Účastnila jste se nějakých tanečních soutěží?
Soutěžila jsem od dětství v aerobiku i mažoretkovém sportu, později v latině, salse i bachatě. Nevím ale, zda mi soutěže konkrétně v karibských tancích dávají nějaký smysl, protože se tím jde dál od podstaty toho tance. Necítím, že by pro mě soutěže byly v posledních letech důležité, můj rozvoj šel jiným směrem.

Protančila jste také pět let v Brně. Co vás tam zaválo a jaká to byla etapa vašeho tanečního života?
Do Brna jsem šla na navazující magisterské studium a byl to velmi významný krok v životě. Cítila jsem, že potřebuji poznat něco víc, překročit hranice Hradce. Vždy jsem měla tendenci cestovat a obohacovalo mě poznávání jiných prostředí a lidí. V Brně existuje poměrně velká taneční komunita, takže jsem tam do tohoto prostředí rychle zaplula a začala jsem se tam tanci bachata ještě více věnovat.

Zlomovým obdobím, jak stojí na vašem webu, byl pro vás rok 2021, kdy jste se přestěhovala zpět do Hradce Králové. Kam jste upřela své síly při svém návratu?
Během covidu jsem přišla o své taneční studio v Brně a táhlo mě to zpátky k rodině. Během pandemie se toho bohužel moc dělat nedalo, ale jakmile opatření polevila, otevřela jsem první taneční kurz. Postupně jsem každé pololetí přidávala další aktivity, primárně lekce bachaty pro ženy.

Jaký to mělo další vývoj? Čím se zabýváte v současné době?
Kromě bachaty pro ženy jsem přidávala lekce Femme Dance, což je tanec na podpatcích, anglicky známý jako heels dance, kde využívám kabaretní pozadí. A s manželem jsme také začali učit párovou bachatu. V letošním roce jsem v Hradci Králové udělala svoji první celovečerní kabaretní show a mám i svoji taneční skupinu, s níž vystupuji na různých akcích.

Co vám tanec přináší především?
Je to odpoutání se od běžného každodenního života. Snažím se napojit na hudbu, na sebe nebo na člověka, s nímž tancuji, a v tu chvíli pro mě nic jiného neexistuje. Je to i určitá forma meditace. Dále je v tanci pohyb, který do života patří, a je v něm prostor pro sebevyjádření emocí, aktuálních pocitů a uvolnění energie.

Proč je pro vás důležité tanec šířit dál tak, jak to děláte?
Mým cílem není připravit zájemce o tanec na nějakou soutěž nebo výkon, ale pomoci jim k tomu, aby se cítili fyzicky i psychicky dobře. Snažím se je motivovat, aby se nesrovnávali s někým jiným, soustředili se na sebe, uvolnili se a sledovali svůj vývoj.

Mohl by být Hradec Králové pro vaše aktivity ideálním místem?
Myslím si, že historicky je Hradec s tancem hodně spojený. Od starší generace vím, že se v minulosti ve městě chodilo tančit a bylo to více integrované do každodenního života. Byla by škoda, kdyby to s nastupujícími generacemi přestalo. To, co se prostřednictvím karibských tanců snažím lidem nabídnout, je uvolněnost, svoboda, radost z pohybu a příležitost setkávat se s lidmi.

Jaký je zájem o tanec mezi mladou generací?
Středoškoláci mají svůj život ještě tak trochu roztěkaný, nevědí, jakou cestou se vydají, a mají jiné zájmy. V současné době tolik mladých lidí nemáme, ale přála bych si, aby se to změnilo. Snažím se je oslovit, protože v mladších lidech, kteří by mohli tvořit taneční komunitu, vidím budoucnost. Tance salsu a bachatu ale může tančit každý, napříč generacemi.

Kam byste chtěla své aktivity posunout do budoucna? Máte nějaký taneční sen?
V minulosti jsem byla vždycky ambiciózní a šla za svými sny. Zpětně jsem si ale uvědomila, že jsem si nebyla schopná až tak užívat toho, co se podařilo. V současné době to mám nastavené tak, že si sice stále jdu za svými cíli, ale současně se snažím užívat si toho, co je, a uvědomovat si, co se už podařilo. Teď už si žiji svůj sen, a to, co dělám, mě naplňuje. Mám kolem sebe lidi, které to baví, a ráda s nimi trávím svůj čas. Mým snem také je vytvořit v Hradci Králové kabaret, který tady předtím nikdy nebyl.

Tanec vám určitě z velké části zaplňuje život. Máte vůbec ještě čas na svůj soukromý život? Čím ho naplňujete, když zrovna nekroužíte po tanečním parketu?
Můj život je s tancem hodně spojený a nedokážu oddělit moji práci od mého hobby. Všechno se to prolíná. Vždycky jsem to asi tak chtěla, mám to a vyhovuje mi to. Baví mě také hodně cestovat, poznávat kulturu jiných národů, hlavně španělsky mluvících. Propojení cestování s tancem je i jeden z mých dalších cílů.

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: archiv Katy Bedlivé