Sochy v ulicích vyvolávají emoce

Hradec Králové je znám tím, že se umění v ulicích občas objevuje. Samozřejmě ne všechny instalace mají patřičnou úroveň. Například socha starosty Františka Ulricha, výrazné postavy hradecké historie, se skutečně moc nepovedla. Nějakou dobu sice na náměstí Svobody pobyla, ale pak zmizela. Uvidíme, zda se sochy této zásadní osobnosti města ještě někdy dočkáme. Už v dávné minulosti se Hradec potýkal s jiným dílem. Byla to ikonická práce v podobě alegorického sousoší Soutok Labe s Orlicí v Jiráskových sadech významného prvorepublikového umělce Josefa Václava Škody. To v dobách svého odhalení pobouřilo veřejnost, která ho dokonce označovala za pornografii. Přestože od té doby uplynulo hodně let, sochy v ulicích část veřejnosti pořád velice děsí a iritují. Nač se snažit něco pochopit, když mnohem jednoduší je na to plivnout.

Na Velkém náměstí před Galerií moderního umění stojí Pomník konzumerismu autora Petra Stibrala. „Fuj, to je hnus. Nejraději bych vzal sbíječku a rozdrtil tu hrůzu napadrť,“ ulevil si kolemjdoucí muž. Další, skoro nečekané reakce, vzbudili modří Průzkumníci sochaře Michala Gabriela kráčející po hladině Labe u Tyršova mostu. Realistické sochy by zdánlivě neměly budit kontroverze, ale na facebooku se dočkaly trapných reakcí: Kdopak tu blbost zaplatí? To je kýčovitý hnus. Na takové blbosti peníze jsou a na opravu chodníků ne, nebo dokonce Umění by mělo mít nějaké mantinely a pravidla. Naštěstí zazněly i opačné názory. Na druhou stranu jsou ale možná lepší i kritické reakce než žádné. Trefně to v Trutnově při události Sochy ve městě komentoval Jan Kunze, ředitel tamního Centra současného umění EPO1. „Umění nemá jen estetizující funkci, ale má vzdělávat, inspirovat, motivovat nebo i pobuřovat.“