Orientační běh mě velmi naplňuje a baví, prozradil juniorský mistr světa

V červenci jste se stal v Rumunsku juniorským mistrem světa v orientačním běhu na klasické trati. Co jste si řekl na první dobrou, když jste proběhl vítězně cílem?
V tu chvíli jsem samozřejmě ještě nevěděl, že jsem vyhrál. Měl jsem ale úžasný pocit, protože jsem tušil, že mám za sebou skvělý závod, který se mně podařilo proběhnout bez větších chyb, byl jsem na tom fyzicky velmi dobře a podal výborný výkon. Na trati jsem absolutně nepřemýšlel nad výsledkem, což je u orientačního běhu spíše zátěž, protože běžec ztrácí koncentraci a nesoustředí se stoprocentně na mapu.

Byl to náročný závod? V čem?
Fyzicky byl skutečně velice náročný. Běželo se v členitém terénu se spoustou prudkých kopců, těžkých pasáží se spadanými stromy a vysokými podrosty. Bylo tedy potřeba udržet koncentraci a bojovat až do cíle, i když mě terén hodně fyzicky vysiloval.

Jak na váš triumf reagovali kolegové z týmu a poté rodina i přátelé?
Tým, s nimž jsem absolvoval mistrovství světa, byl velmi dobrou partou. Navzájem jsme se podporovali a hecovali k dobrým výkonům. Když jsem byl v cíli a už bylo jasné, že jsem mistr světa, všichni se seběhli a oslavovali nejen mé vítězství, ale zároveň také vítězství mojí kolegyně z týmu Lucie Dittrichové. Euforie celého týmu byla naprosto neuvěřitelná a byl to skvělý pocit, na který budu vzpomínat celý život. Navíc úspěchů za mistrovství bylo hned několik, a to seřazených tak, že s každým dalším závodem se nadšení v naší skvělé partě jen násobilo. Když se rodiče dozvěděli o mém vítězství, hned mě kontaktovali a byli ohromně nadšení. Samozřejmě jsem byl velmi vděčný, když jsem viděl, kolik lidí nás sledovalo a podporovalo online.

Je vám teprve dvacet let, ale v tomto sportu už máte za sebou hodně úspěchů a ve své sbírce také několik medailí z mistrovství České republiky. Považujete rumunské zlato za dosavadní vrchol své kariéry?
Ano, definitivně. Nějaké medaile jsem posbíral na mezinárodních závodech jako dorostenec, ale musím říci, že konkurence v juniorské kategorii je daleko větší a uspět je těžší. Proto zlato z mistrovství světa považuji za můj dosavadní nejlepší výsledek a uvidím, jestli ho budu schopen překonat v další kariéře.

Musím se však nyní vrátit zpět do minulosti. Jak jste se vlastně dostal k orientačnímu běhu? Kdo vás k němu přivedl?
K tomuto sportu mě přivedli rodiče, kteří si orientační běh sami vyzkoušeli na vysoké škole, kde studovali na fakultě tělesné výchovy. Poté, co se přestěhovali z Prahy do Hradce Králové, zapojili se do velké komunity orientačních běžců. Jako malého kluka mě do tohoto sportu zatáhli také a rozhodně jejich rozhodnutí nelituji. Navíc mě stále hodně podporují.

Čím vás uhranul?
Je to skvělý sport, který je propojen s přírodou, kdy má běžec možnost objevovat a poznávat krásné lesy a krajiny, což mně přijde jako fantastický bonus. Těch věcí, které jsou na orientačním běhu nádherné a unikátní je ale více. Například propojení fyzické a mentální stránky, kdy je třeba v lese běžet rychle a zároveň se orientovat v terénu. Pro mě to je atraktivní prvek, který u mnoha dalších sportů není běžný.

Z čeho se orientační běh skládá? Čím se jednotlivé disciplíny od sebe liší?
Orientační běh je rozdělen do dvou odvětví. První se odehrává v městském prostředí, kde se běhají individuální sprinty v časovém úseku zhruba deset až patnáct minut a také sprintové štafety. V lese se běhá více než pětatřicet minut individuálně i štafetově. Městské a klasické běhy v lese se od sebe naprosto liší. Ve městě lze sice běžet a orientovat se daleko rychleji, ale doprovází to spousta rušivých prvků, například auta nebo lidé. Velikou roli také hraje volba postupů a plynulá orientace. Naopak v lesním prostředí běžce nic neruší a hlavní roli tam hraje schopnost číst reliéf krajiny a dobře se orientovat.

Která disciplína je vám nejbližší?
Klasická trať je má nejoblíbenější. Obecně všechny disciplíny v lese jsou mně bližší a příjemnější než ty ve městech. Pokud se ale běží sprinty v hezkém městě s historickým centrem plným spletitých a úzkých uliček, mám i tyto disciplíny velice rád.

Už podle názvu je tento sport o orientaci, kdy závodník běhá s mapou v ruce na čas. To musí být náročné, běžet co nejrychleji a zároveň se dívat do mapy, abyste nezabloudil?
Je to složité a komplikované v tom, že závodník musí skloubit fyzický výkon s orientací. Při velké fyzické námaze je někdy skutečně těžké se zároveň soustředit na mapu a orientovat se v terénu.

Už se vám někdy stalo, že jste zabloudil?
To se stává poměrně běžně a všem běžcům. Každý si musí projít chybami a ztrátami, aby se mohl naučit běhat plynule bez větších obtíží a potom uspět v závodech. Několikrát jsem se ztratil tak, že jsem absolutně netušil, kde jsem. Musel jsem pár minut hledat nějaký záchytný bod, abych se zorientoval a mohl pokračovat v běhu.

Čím se motivujete před startem? Dodržujete nějaký rituály?
Na některé závody se připravuji dlouho dopředu, abych zjistil, co bude při něm po technické stránce stěžejní. Těsně před startem se snažím dostat do mentální pohody, uklidnit se a hlavně na samotný závod. Pokaždé se ještě rozběhám, absolvuji rozcvičku a až poté vyrážím na trať.

Jak vypadá vaše tréninková příprava? Na co kladete důraz?
Za důležité považuji zapojení nejen fyzické, ale také technické přípravy. Zásadní je nacvičovat orientaci v terénu. Proto jezdím na tréninky často do lesa. Veliký důraz kladu i na fyzickou připravenost, což je hlavní složka mého tréninku. Kondici se snažím rozvíjet tím, že se přes zimu věnuji vytrvalostním běhům v nízké intenzitě a postupem času, kdy přicházejí závody, trénuji v intenzitě vyšší, abych se na ně rychlostně připravil.

Zabýváte se také stravou a dodržováním životosprávy?
S jídlem nemám problém, sním téměř všechno a všechno mně chutná. Snažím se ale stravovat pestře, jím hodně zeleniny a všechno co přispěje k tomu, aby mé tělo mělo kde brát potřebné živiny při trénincích i závodech. Spánek samozřejmě také nezanedbávám.

Vaše juniorská kariéra letos končí a příští sezónu vstoupíte mezi dospělé závodníky. Jak o této zásadní změně přemýšlíte?
Považuji to za velký krok a zásadní zlom v mé kariéře. Bude to naprosto něco jiného než v juniorské kategorii, protože mě čekají delší tratě, budou náročnější i technicky a v lese trávím více času. Musím se připravit fyzicky, zdokonalit své technické schopnosti orientace v terénu a udělat veliký skok v tréninku. Za předpokladu, že se vše bude vyvíjet dobře, věřím, že po pár letech budu schopný konkurovat i těm nejlepším na světě. Je to do budoucna moje ambice a motivace v působení v orientačním běhu, který mě velmi naplňuje a baví.

Závodíte ještě za váš domovský klub OK 99 Hradec Králové?
Ano, závodím. Není to tak dávno, kdy jsme byli na Vysočině na štafetových závodech, poslední v letošní sezóně, a ovládli Mistrovství České republiky družstev.

Pokud vím, jste také součástí švédského klubu IKHP Huskvarna. Co vás do něj přivedlo a kde se nachází?
Každý orientační běžec s ambicemi chce být součástí nějakého skandinávského klubu a běhat tam největší štafetové závody světa, které tam mají velkou tradici. Ten největší, který se koná ve Švédsku, se jmenuje Tiomila a účastní se ho vždy deset běžců v jednom týmu. Pak je ještě jeden velký a populární závod Jukola ve Finsku se sedmi závodníky v jednom týmu. Oba závody se konají vždy na jaře, jsou ve Skandinávii velmi prestižní a každý závodník odjinud včetně mě se jich touží zúčastnit. Proto jsem se také rozhodl, že vstoupím do švédského klubu IKHP Huskvarna. Přivedl mě k němu týmový kolega z hradeckého klubu, dal mně kontakt a já jsem se s klubem domluvil, že tyto velké závody ve Švédsku a Finsku za něj budu běhat. Jsem velice rád, že jsem do tohoto klubu vstoupil, protože mně to otevřelo dveře k tréninku v této severské zemi. Cestuji tam poměrně často a trénuji se skupinou orientačních běžců na jihu Švédska.

Přistupují ve Švédsku k orientačnímu běhu jinak než u nás?
Dá se říci, že skandinávské země jsou velmocemi v orientačním běhu. Způsob, jakým se tam orientační běh trénuje a provozuje je poměrně jiný než u nás. Má tam velkou tradici a o tomto sportu ví velké množství lidí. Základna mladých závodníků a trénujících lidí je opravdu veliká a reprezentační týmy mají z čeho vybírat. Konkurence je tam skutečná značná a dostat se do reprezentace je velice náročné. Mladí závodníci dokonce studují na středních školách zaměřených přímo na orientační běh.

V současné době studujete vysokou školu. Kterou konkrétně?
Loni jsem nastoupil na Českou zemědělskou univerzitu v Praze. Můj plán bylo spojit orientační běh, který je mým koníčkem, se studiem. Proto jsem si vybral program s názvem Krajinářství, v němž jsou primární přírodní obory a studuji hodně zajímavých předmětů, jež jsou v souladu s tím, co potkávám při orientačním běhu, například geologii. Propojil jsem tedy sport a studium s jednou mojí zájmovou oblastí – přírodou.

Do jaké míry se dá spojit vrcholový sport se studiem?
Je to časově náročné a někdy je obtížné trénovat v tom samém čase, kdy chodím do školy. Myslím ale, že to skloubit jde. Navíc učitelé mně vycházejí vstříc, například na začátku školního roku jsem dostal výjimku, abych mohl odcestovat na mistrovství Evropy.

Jaké máte sportovní plány do budoucna? Čeho byste chtěl dosáhnout?
Za předpokladu, že budu zdravý a trénink půjde podle plánu, chci i nadále pokračovat s vrcholovým orientačním během a propracovat se na přední pozici světových závodů v dospělé kategorii. Cesta to bude určitě náročná, bude za ní stát spousta úsilí a tréninku, ale moc se na to těším a vidím to reálně. Mým největším cílem v budoucnosti je uspět na mistrovství světa mezi dospělými a nejlépe přivézt nějakou medaili.

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: archiv Jakuba Chaloupského