Čtvrtek

3. prosince 2020

Nyní

-3°

Zítra

Svátek má

Hráči musí pochopit, že to dělají pro sebe a mít oheň v srdci

7. 11. 2020

page.Name
Basketbal hrál od útlého dětství, aktivně pak za různé týmy v zemi, aby se po skončení aktivní kariéry vydal na trenérskou dráhu. Lubomír Peterka (52) je nyní šéftrenérem hradeckých basketbalistů.

V týmu má svého syna Ondřeje a někdy slýchá, že je na něj hodně přísný. „Samozřejmě jsem v souvislosti s ním asi kritičtější. Musím ale říci, že Ondra je nepostradatelnou součástí týmu a myslím, že to tak vnímají i ostatní hráči,“ usmívá se lodivod Královských sokolů Hradec Králové.  

Pane Peterko, co vás vlastně přivedlo k basketbalu? Neměl jste v dětství i jiné sklony?
Abych řekl pravdu, neměl. Když mně bylo šest let, bydleli jsme v Praze. V té době jsem už byl vyšší než ostatní děti. Maminka byla atletka ve Spartě a hrála také basket, tak mě dala do sparťanské přípravky. Pamatuji si, že mě to ze začátku moc nebavilo. Pak mě to ale chytlo, postupem času jsem hrál v základní pětce a byl ve výběrech kadetů. Takže k basketu mě přivedla maminka.

Kde všude jste hrál a jaké jsou vaše největší úspěchy při aktivním působení na basketbalové palubovce?
Do osmnácti let, než jsem šel na vojnu, jsem hrál za Spartu Praha. Potom jsem šel do Pardubic, kde si mě vybrali do kádru. Protože se mi dařilo, nabídli mně zajímavou smlouvu a bydlení. Kromě jednoho roku, kdy jsem hrál ve Žďáru nad Sázavou, jsem v Pardubicích působil dvanáct let. Potom už začala moje trenérská kariéra.

Jak se vyvíjela?
Jako jeden z mála hráčů jsem už ve čtyřiadvaceti trénoval přípravky a pak se v Pardubicích stal asistentem legendárnímu trenérovi Janu Procházkovi. Když jsem ukončil kariéru, začal jsem trénovat béčko mužů, které poté převedli do Hradce a já tam jako hlavní trenér přešel také. Později jsem se tady stal šéftrenérem Královských sokolů a jsem jím skoro osm let. Byl to prostě takový postupný vývoj. 

Která sezóna byla za vašeho působení nejúspěšnější a proč?
Za zatím opravdový vrchol považuji postup z první ligy do nejvyšší soutěže Kooperativa Národní basketbalové ligy, když jsme doma v prodloužení porazili Jindřichův Hradec. Tehdy byla úplně zaplněná hala, panovala obrovská euforie, něco podobného jsem tady nikdy nezažil. Navíc to bylo umocněno tím, že jsme angažovali zahraničního hráče, a kromě toho nám Nymburk poskytl mého syna Martina, takže v týmu jsem byl já a oba synové. Ty emoce byly veliké a nejvyšší soutěž jsme pak začali hrát v sezóně 2018/2019.   

Co hráčům vštěpujete při trénincích a zápasech především?
Záleží na situaci. Příprava na jednotlivé zápasy je různá. Snažím se hráče přesvědčit, aby trénovali s chutí a touhou po vítězství. Musí pochopit, že to dělají pro sebe a mít oheň v srdci. Potom se výsledky dostaví. Samozřejmě ta chemie v týmu je velmi důležitá, a to se nám tady daří.

Kapitánem týmu je váš syn Ondřej. Jste na něj stejně náročný jako na ostatní hráče?
Někdy slýchám, že jsem na něj hodně přísný. Samozřejmě jsem v souvislosti s ním asi kritičtější. Musím ale říci, že Ondra je nepostradatelnou součástí týmu a myslím, že to tak vnímají i ostatní hráči.

Předpokládám, že jste ho vedl k basketbalu od malička. Byl talentovaný už na začátku?
Bral jsem ho na zápasy i tréninky, takže jsem ho k basketbalu vedl. Byl obrovský talent a také byl vyhlášen Objevem roku. V Hradci má své nepostradatelné místo. Kapitánem není, že jsem to určil já, ale protože je nejen výborným hráčem, ale má i dobré charakterové vlastnosti, které kluci v týmu berou.

Bavíte se o basketbalu i doma?
Někdy až moc, celá rodina basket rozebírá. Nám už to tak nepřijde, ale někdo nezasvěcený by se v naší společnosti mohl nudit.

Váš druhý syn Martin je také basketbalista a nedávno přestoupil z mistrovského Nymburka do německého Braunschweigu.
Já mu to jenom schvaluji, protože je velmi talentovaný a v posledních letech má při zápasech větší minutáž v národním týmu než v Nymburku. Bylo to logické, už před sezónou věděl, že chce odejít a čekal na vhodnou příležitost. V Německu je navíc kvalitní liga a podmínky tam má skvělé. Teď už je jenom na něm, aby se tam dokázal prosadit a přesvědčit všechny kolem sebe, že do týmu patří.

Nymburk loni ještě s vašim synem Martinem vyhrál celou soutěž. Jak jste to vy a Ondřej komentovali?
Moc jsme to neřešili, protože Nymburk vyhrál soutěž už snad po šestnácté za sebou a nemá tady konkurenci. O titulu jsme vůbec nepochybovali, takže jsme se o tom moc nebavili. Více jsme sledovali, jak se Nymburku dařilo v Champions League. Mrzelo mě, že to Nymburk nedotáhl, protože loni měli tým na to, aby celkově vyhrál.

Jaké to je, když se v soutěži postaví proti sobě synové jako rivalové?
Jako trenér to zase až tak nevnímám. Před zápasem s Nymburkem se chce Ondra vytáhnout, aby dal více bodů než Martin. Trochu se hecují, ale pro mě to je zápas jako každý jiný, kdy chceme uhrát i s mistrovským týmem co nejlepší výsledek. 

V loňském ročníku Královští sokoli skončili na devátém místě. Považujete to za neúspěch?
Naopak, vnímám to pozitivně, protože jsou to postupné kroky kupředu. V prvním roce v nejvyšší soutěži jsme byli od začátku do konce na poslední příčce a nebylo pochyb, že půjdeme do baráže.  Kvalitativní úroveň nejvyšší soutěže oproti první lize je nesrovnatelná. Loňská sezóna už ukázala, že tým je celistvý, podařil se nám doplnit kádr, byl to velký pokrok.

Do jaké míry nákaza covid-19 ovlivnila sezónu?
Vznikla dlouhá pauza. Kluci měli individuální přípravu.

Jste testovaní na koronavirus?
Hráče jsme testovali na začátku sezóny, ale v podstatě nemáme v tomto směru žádné povinnosti. Testovat budeme, ale až při nějakých konkrétních potížích. My si prostě nemůžeme vyčlenit dva miliony korun na měsíční testy.

Vnímáte, že opatření spojená s epidemií poškozují vrcholový sport?
Podle mě jednoznačně. Covid poškodil spoustu firem, které bývají sponzory vrcholového sportu, a ty peníze najednou chybí. Všechny týmy pocítily úbytek zdrojů z komerční sféry a my také. Navíc to děláme pro diváky, nikdo nechce hrát v prázdné hale.

Basketbalová liga nově zavádí video na všech stadionech. Co na to říkáte? Čemu by to mohlo pomoci?
Zaveden byl Instant Replay Systém, který umožňuje zpomalené přehrávání sporných momentů během zápasu z pěti kamer a slouží při rozhodování rozhodčím. Myslím si, že je to dobrá věc, protože některé sporné okamžiky se nedají při rychlosti tohoto sportu postřehnout okem. Doufám, že to bude ku prospěchu věci a nebude to zbytečně zdržovat hru. Když se tento systém bude rozumně používat a rozhodčí se s ním naučí pracovat, tak jim to může jenom pomoci.



Došlo k posílení týmu novými hráči?
Jádro týmu jsme udrželi víceméně stejné. Po odchodu Davida Pekárka a Srba Djordje Tresače jsme tým posílili o Lukáše Proška z Kolína a Jirku Šolu z Jindřichova Hradce.

Kdo budou vaši největší soupeři?
Vzhledem k tomu, že jsme stále tým ze spodní části tabulky, hlavními soupeři jsou týmy okolo nás, například Ostrava, Děčín, Kolín, USK Praha. Ty bychom chtěli dostat pod sebe. Jinak doma můžeme porazit každého, i když Nymburk je výkonnostně trochu jinde.

Mohl byste prozradit ambice v nadcházející sezóně? Čeho chcete dosáhnout?
Každý zápas chceme vyhrát. Ideální by bylo, kdybychom se dostali do horní osmičky, ale reálným letošním plánem a cílem je dostat se do předkola play off. Uvidíme, jak to půjde. 

Je pro vás basketbal vášeň? Co vám v životě dal a co naopak vzal?
Dal mi všechno, na basketbalu jsem si našel manželku. Mám dva šikovné kluky, kterým se daří, jeden je v reprezentaci. Trénoval jsem spoustu týmů, vychoval hodně dětí. A co mi vzal? Volný čas. Od srpna do května nemám volný víkend. Ani v týdnu nemám žádný volný den pro sebe, každý den tréninky, o víkendu zápasy. Basketbal je samozřejmě vášeň, dělám něco, co mám rád. Je to radostná práce.

Jací jsou hradečtí fanoušci při zápasech a co byste jim rád vzkázal?
Opravdový fanoušek se pozná podle toho, že týmu fandí a podporuje ho, i když se mu nedaří. Když vidí, že kluci tomu dají všechno, přestože narazí na někoho lepšího, který je porazí, fanoušci jim také zatleskají. Přál bych si tedy, aby na zápasy chodili, fandili a kluky podpořili.

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: Ondřej Littera