Vlkanova má hlavu na správném místě, Novotný jezdil po zadku, chválí Krejčík

V podzimní části České fotbalové ligy skončil tým FC Hradec Králové B v tabulce skupiny B na sedmém místě se ziskem 21 bodů. Nejen o výkonech rezervy Votroků hovořil trenér Karel Krejčík. Pětašedesátiletý kouč, který v devadesátých letech vedl v nejvyšší soutěži Lázně Bohdaneč, se vyjádřil i na adresu Filipa Firbachera, velkého talentu, který byl s osmi brankami nejlepším střelcem béčka ve třetí lize. A zavzpomínal, jak tehdy v Olympii znovu nadchl pro fotbal Adama Vlkanovu, současného kapitána a nejproduktivnějšího hráče prvoligového mužstva. „Už tehdy byl Vlčák soubojový, technický, nebál se, do všeho vlétl, měl sebevědomí, byl poctivý, a to všechno se dneska ukazuje," řekl Krejčík, který dříve působil také u hradeckého áčka.

Jak hodnotíte podzimní část ve třetí lize? Dosáhli jste na sedmé místo s bilancí 6 výher, 3 remíz a 6 porážek při skóre 26:21.
Do soutěže jsme vstupovali s kmenovým kádrem béčka a také s tím, že tým budeme doplňovat o hráče z áčka. Na začátku jsme nevěděli, jak tahle spolupráce bude fungovat, takže jsme si nedělali přehnané ambice. Každopádně před sezonou bychom byli se sedmým místem velice spokojení. Nyní musím říct, že doplňování našeho týmu hráči z áčka fungovalo velice dobře. Trochu byla smůla ke konci sezony, kdy A-tým hrál své zápasy ve stejném termínu jako my, takže kupříkladu v zápase v Jablonci a pak ještě dvě tři kola jsme odehráli jen s našimi hráči. Potom jsme ještě měli smůlu v tom, že Živanice nám za našeho vedení 5:0 zranily Dominika Bičištěho, zlomily mu nohu, a v Jablonci zase zranili Pepu Lockera. To byli dva nejzkušenější hráči, takže s nimi bychom byli o trochu silnější. Myslím si, že jsme mohli mít víc bodů. Jinak bylo cítit, když přišli kluci z áčka, tak nám pomohli, hlavně v obraně Fanda Čech a Klíma. Jaro nebude vůbec lehké, soutěž je hodně vyrovnaná a nikdo nechce sestoupit.

B-tým slouží právě k rozehrání fotbalistů z áčka. Komu to podle vás nejvíc pomohlo? Byl to například Filip Novotný, který se postupně dostal do základní sestavy prvoligového týmu?
S panem Koubkem, trenérem áčka, máme podobnou filozofii, že hráči, kteří nejsou nominovaní, nebo nezasáhnou do utkání, tak by měli mít herní vytížení. Hráčů z áčka se u nás vystřídalo víc, jedno utkání odchytal gólman Vízek, po nemoci nastupoval i další brankář Reichl, stabilně za nás hrál Záviška, který sice do ligy moc nezasáhl, ale právě Novotný, Fanda Čech či Klíma se postupně dostali do základní sestavy A-týmu. V béčku se objevili i Rezek, Kubala a v Liberci i Urma. Zmínit musím i Kejře, který je v kádru prvoligového týmu. Zde se ukazuje, že béčko má smysl, třetí liga je kvalitní a pro hráče áčka je dobrá na rozehrání. Na druhou stranu, kdybychom měli tuto soutěž hrát jen s naším kádrem, tak by to bylo hodně těžké.

A kdo z mladých hráčů béčka se vám na podzim nejvíc ukázal, že by se mohl posunout výš?
Potenciál má více hráčů, ale přechod z dorostu do chlapů je na nich znát. Je to skok, ať už z pohledu osobních soubojů, nasazení… Svoji roli hraje i specifické prostředí mančaftů, kam jezdíme. V soutěži je sice hodně B-týmů, ale civilní mančafty jsou úplně něco jiného. Kluci mají zájem se zlepšovat, ale že by tam někdo vyloženě výkonnostně vylétl, to se nestalo. Nejvíc by asi bylo správné jmenovat Marka Kadrmase, který přišel z dorostu a na podzim se držel. Odehrál skoro všechny zápasy, měl tam samozřejmě i pár horších věcí, ale celkově si myslím, že je na dobré cestě, už trénoval i s áčkem.

V kádru jste měl také Filipa Firbachera, jehož v roce 2018 prestižní britský deník The Guardian zařadil mezi 60 největších talentů světa ročníku 2001. Jeho kariéra se nyní zadrhla, ale na podzim dal za béčko v ČFL osm gólů. Poznal jste ho. Jak ho vnímáte?
Měl výborný začátek, dával góly, byť do soutěže šel po návratu z hostování ve Vlašimi bez přípravy, protože ho bolelo koleno. A co dál s ním? Pro mě je to hodně těžká otázka, už někteří trenéři přede mnou ho nějak extra nechválili za přístup a v tom směru, že by chtěl na sobě makat. Filip potřebuje jedno, aby byl zdravý, což je těžké, když bude stále říkat, že ho bolí koleno. On potřebuje stoprocentně trénovat, mít plnou zátěž, řekl bych, ještě si i přidávat a pravidelně hrát. Jednoznačně musí zlepšit přístup k tréninku a být na sebe daleko náročnější, zvednout se kondičně, protože talent má velký, góly dávat umí. Měl by si uvědomit, že to, že byl v nějakém výběru nejlepších hráčů světa, to už dnes vůbec není pravda. Situace je úplně jiná. Můj osobní názor je ten, že jakmile nezvládne to, co jsem řekl, tak skončí někde v průměru.

A je možné talent Filipa Firbachera pro fotbal zachránit?
Vždycky věřím, že ano. Je otázka, jak je schopný to ze sebe dostat. Jeho osm podzimních gólů je zajímavých, ale ke konci to skončilo. Poslední utkání za nás ani nehrál, že ho bolí koleno. Kdyby byl lépe připravený, tak si myslím, že třeba některý z týmů druhé ligy by se mu mohl ozvat. Ale celkově víte, jak to je. Jsou to mladí hráči, přijdou z dorostu do chlapů a najednou začnou žít, mají holku, do toho životospráva a to všechno se pak promítne do jejich výkonů. Sport je v tomto ohledu nekompromisní. Kluky připravíme poctivě, ale ukazuje se, že se pak více prosazují i třeba průměrní hráči, kteří se dokážou zatnout, makat a jejich výkonnost jde nahoru.

Vy jste už jeden hradecký talent zachránil. Kdysi v mladším dorostu Olympie jste pro fotbal znovu zapálil Adam Vlkanovu, současného kapitána ligového celku. Jak to tehdy bylo?
V historii Hradce už bylo více hráčů, kteří cestu do ligy neměli přímou – dříve Ladislav Vízek, potom Frýdek, Piták, nebo Kulič… Oni nešli postupně, že by tady hráli za dorost a rovnou šli do áčka jako třeba Luboš Kubík. Tenkrát jsem nikde netrénoval, učil jsem v Bělohradě a dostal jsem laso z Olympie, nabídku jsem přivítal hlavně kvůli synovi Karlovi, který je o rok starší než Vlčák. Kluci byli mladší dorostenci, spolu s nimi v týmu byli například Jošt, dnešní futsalový reprezentant, dále Kabeláč, Pražák, tuším i Šimerda…. Byl to dobrý tým, někteří z kluků si pak třetí ligu či divizi zahráli. Trošku mě to mrzí u syna, myslel jsem, že to dotáhne výš… Tehdy jsme hráli krajský přebor a nám se za rok povedlo postoupit do druhé dorostenecké ligy, hráli jsme druhý flek za béčkem Slavie, bojovali i postup do extraligy. Co se týká Vlčáka, tak už tenkrát byl hodně zajímavý, byl fotbalový, byť tam byl jeden z nejmenších, ale já s nimi trénoval, jako by to byla liga…

Kluky jste tedy zbláznil pro fotbal a také jim dával zabrat?
Tehdy v Olympii tam se mnou byl pan Pokorný, bývalý internacionál, který tady v Hradci získal v šedesátém titul mistra ligy. Láďa přišel, že mně bude dělat asistenta. Vedli jsme dva týmy. Začali jsme s mladším dorostem, on jim udělal třicetiminutovou rozcvičku a já pak s nimi měl hodinový trénink. Mezitím přišli kluci ze staršího dorostu a Láďa si je zase nejprve vzal na rozcvičku a já pak s nimi zase hodinu jel stejný trénink. Měli jsme tam dvě soutěže, a jak jsem předtím trénoval ligu, tak jsem s nimi hlavně v létě trénoval jako s ligovým mančaftem. Například jsme šli na Nový Hradec, kde mně půjčili šatnu a měli jsme tam celý týden dvoufázové tréninky. Pak jsme se vrátili na Olympii, kde to bylo také super, tam jsem si s kluky hrál, s balónem, malé hry a už tehdy Adam Vlkanova byl soubojový, technický, nebál se, do všeho vlétl, měl sebevědomí, byl poctivý, a to všechno se dneska ukazuje. Do ligy teď vlétl, až mě překvapuje, na jakou úroveň se dostal. Je vidět, že je to hodně o hlavě a on tu hlavu má na správném místě.

Co říkáte tomu, jak to s Olympií dopadlo, že hraje okresní III. třídu a mládež tam není?
Jsem z toho smutný. Tehdy mě mrzelo, že to nepokračovalo, chtěl jsem dělat i áčko a měl jsem v plánu si tam právě tyhle kluky vzít. Měl jsem do toho chuť, navíc jsem měl s tím zkušenosti z ligových týmů, tehdy v Lázních Bohdaneč jsem do dorostu dělal například Medunu, Killara, Herzána, Němečka či Bukače. A pak nám ti kluci hráli druhou ligu. Jenže mezitím se na Olympii stalo tolik věcí, až to klub zničilo… Měnili se lidé ve vedení klubu… Nejdřív hráče z áčka prodali, pomalu neměli s kým hrát, tak tam přišli tihle kluci z dorostu. Třeba můj mladej už v sedmnácti hrál za áčko. Pak zase hráče do chlapů nakoupili… Až to takhle dopadlo. Jsem přesvědčený o tom, že tenkrát bychom se minimálně do divize dostali a tahle soutěž se tam mohla hrát do dneška. Je to škoda.

Pojďme k FC Hradec. Vy jste tady svého času vedl i A-tým. Jak vnímáte jeho výkony na podzim v lize?
Mám z toho dobrý pocit, protože před sezonou se ozývaly pesimistické řeči, a ty já moc neuznávám. Nakonec se ukazuje, že to někteří špatně odhadli. Podařilo se tým dobře poskládat, do týmu zapadl i nový trenér Koubek, který to dal do kupy. Mně se na nich líbí, a to dávám i za vzor klukům, že ten mančaft je bojovný. Ti kluci opravdu jezdí po zadku. Třeba Filip Novotný, jak jsme se o něm bavili, jezdil po zadku i v béčku, každý zápas. Jediné co, že měl šance a nedával góly, to je pravda, ale co se týče přístupu, nikdy jsem mu nemohl nic vyčíst. U něj to nebylo na sto procent, ale na sto dvacet. A fotbalový pánbíček mu to vrátil tím, že se dostal do základu áčka. Tohle se mi na áčku líbí, že ti kluci hrají důrazně, hrají svůj fotbal a hlavně mají výsledky. To vždycky bude rozhodovat. Podívejte se třeba na Spartu…

Je vidět, že nový trenér Miroslav Koubek do klubu zapadl. S vámi u béčka je Pavel Krmaš, bývalý bundesligový hráč, tak mladí hráči mají nejlepší zázemí pro další růst. Souhlasíte?
S panem Koubkem spolupráce funguje bezvadně. Jsem rád, že se mnou u B-týmu je právě Pavel Krmaš. Spolupráce s ním mě baví, co vím, tak i jeho se mnou. Líbí se mi jeho názory na fotbal. Myslím si, že jsme si hodně sedli. Řekli jsme si, že si nechceme na nic hrát, že jsme jen servis pro áčko. Oni nám pomáhají, u nás se zase hráči rozehrávají. Ale je pravda, že ne všichni k tomu přistoupili jako Novotný, nebo třeba Fanda Čech. Ale to už je osobní věc každého hráče, oni by si měli uvědomit, že jakmile nejdou do zápasu na sto procent, tak nikdy nemůžou hrát dobře. A nejvíc tím ubližují sami sobě.

Talentované hráče máte, ale jen to nestačí. Jak vnímáte současné mladé fotbalisty?
Kluci, co přišli z dorostu, tak mají potenciál, ale trochu mně vadí zdravotní stav. Někdy to jsou takové panenky, toho bolí kotník, ten má sval… Je to právě o tom přístupu, hráč se musí o sebe starat. Pravdou je, že té rehabilitace nemáme tolik, když trénujeme šestkrát v týdnu. Chodil jsem s nimi třeba do aquacentra, ale pořád klukům říkám, že musí taky sami pro sebe něco dělat. Máme výborného maséra Jana Ryšavého, naši fajnovou partu doplňuje i vedoucí mužstva pan Kalousek, ale opakuju, pořád to bude o přístupu hráčů, bez toho se nikdo neposune. Podmínky k přípravě mají u nás perfektní, máme výborné tréninky, tak kluci si mohou stěžovat pouze sami na sebe.

Jiří Tůma
jiri.tuma@salonkyhk.cz
Foto: Luboš Lorinc/fchk.cz