Sběratel pohárových trofejí Chromek: Tohle vítězství je nejcennější

Finále Poháru hejtmana Královéhradeckého kraje nabídlo čtyřem stovkám diváků v Hořicích dramatickou podívanou, tři pokutové kopy, červenou kartu a neuvěřitelnou zápletku na konec. Fotbalisté Libčan i v oslabení bez vyloučeného brankáře Jana Rolejčka v závěru vyrovnali na 2:2 a poté favorizovanou Slavii Hradec Králové přemohli v penaltovém rozstřelu v poměru 4:3.

„Jak jsme se dostali do deseti, tak už jsme museli stoprocentně přejít na ten náš styl fotbalu, který v Jičíně nazvali walking football,“ usmíval se Adam Chromek, tvůrce hry, který zvedl trofej nad hlavu už počtvrté v kariéře. Byl u triumfu v roce 2019, kdy Libčany zdolaly Broumov (1:1, pen. 4:3), předtím dvakrát slavil s hradeckou Olympií, s níž v roce 2014 ve finále porazil Slavii, tedy stejného soupeře jako letos. 

„Emoce jsou určitě největší z posledních čtyř roků, protože letos naše vítězství málokdo čekal," radoval se jednatřicetiletý fotbalista, který prošel mládežnickými týmy a B-mužstvem FC Hradec Králové, dále působil ve Lhotě pod Libčany a Dvoře Králové.

Pohár hejtmana jste vyhrál už počtvrté. Jste specialistou na vítězství. Co tomu říkáte? Podruhé jste ve finále porazil Slavii, předtím to bylo před osmi lety s Olympií (2:1).  
Je to nádherný pocit. S Olympií jsem pohár vyhrál dvakrát, akorát v prvním případě jsem nebyl na finále, ve druhém před osmi lety už jsem si finále zahrál a porazili jsme Slavii, dokonce jsem dal gól. Obě pohárové výhry s Libčany byly také krásné, ale tohle poslední vítězství je nejcennější.

S Libčany jste pohár vyhrál v roce 2019 a letos jste triumf obhájili, protože předchozí dva ročníky této soutěže nebyly kvůli covidu dokončeny. Ve finále jste porazili favorizovanou Slavii. Jak jste zápas viděl? 
Bylo to finále, v němž jsme byli jednoznačným outsiderem, zvlášť po nedělním vzájemném zápase v krajském přeboru, který jsme prohráli 1:5. K tomu nám v pohárovém zápase chybělo asi devět lidí, ale věřili jsme, že se na finále vyhecujeme jinak než na zápas v soutěži. Už od začátku, od příjezdu na stadion, od rozcvičky jsem cítil v kabině, že jsme nabuzeni asi nejvíc v celé sezoně. Přece jen to byl speciální zápas. Bylo vidět, že každý chce pohár vyhrát.

Čtěte také: Pohár hejtmana: Libčany psaly velký příběh a slaví zisk trofeje

Vzájemný zápas 28. kola krajského přeboru se Slavií jste hráli v neděli, tedy tři dny před finále. Jak jste prohru 1:5 brali v kabině?  
My jsme si naopak říkali, že máme Slavii tam, kde ji chceme mít, že jsme soupeře navnadili. (úsměv) Ale paradoxně soutěžní utkání bylo herně vyrovnanější než to pohárové a měli jsme i víc šancí, jenže slávisté nás trestali z brejků. Dostali jsme góly po hloupých chybách, ale věděli jsme, že pohárový zápas bude od nás úplně jiný, že do něj půjdeme s úplně jiným nasazením. Jsem rád, že se to vyplnilo a je to fakt nádherný pocit.

Pohárové finále bylo divoké, v zápase byly nařízeny tři pokutové kopy, z toho dva proti vám. Jak jste viděl obě situace? Nejprve byla penalta nařízena za nastřelenou ruku a poté za atak brankáře Jana Rolejčka na slávistu Michala Strassera.
Utkání začalo penaltou, která jednoznačně byla, dostalo nás to na chvíli do kolen, ale stále jsem cítil, že to není ztracené a také jsme brzy dokázali vyrovnat po hezké akci. Pak přišel druhý penaltový moment, který vzbudil dost emocí. Hned po zápase, který jsme navíc vyhráli, bych to nerad nějak hanil. Z mého pohledu tam kontakt byl, ale razance byla nulová. Za mě to bylo od hráče Slavie přihrané. Na druhou stranu nás to nakoplo a stmelilo.

Od tohoto okamžiku jste se jen bránili. Hráli jste v deseti, protože gólman Rolejček byl vyloučen. Slávisté navíc pokutový kop proměnili a po půlhodině vedli 2:1. Co jste si v tu chvíli říkali?
Jak jsme se dostali do deseti, tak už jsme museli stoprocentně přejít na náš styl fotbalu, který v Jičíně nazvali „walking football“… (úsměv)  A možná něco na tom bude. Máme na to i typově dobré hráče jakou je Patrik Rompotl a další. Výborně nám zachytal Matěj Tošovský a věřil jsem, že naše šance přijde. A také přišla, byť to bylo z naší jediné akce, kdy jsme se za celý druhý poločas dostali do vápna. Byl z toho pokutový kop, který byl z mého pohledu jasný. Pak už to bylo jen o tom, abychom zápas dotáhli do penalt. Věřili jsme, že v nich můžeme uspět. Toša (Tošovský) je navíc na pokutové kopy nadstandardní gólman.

Čtěte také: Hrdina Tošovský: Penalty? To je jediné, co mi s tou mojí postavou jde

Libčany byly ve finále Poháru hejtmana počtvrté za sebou a podruhé v řadě získaly trofej. Je tenhle triumf pro vás nejcennější?
Emoce jsou určitě největší z posledních čtyř roků, protože letos naše vítězství málokdo čekal. Slavia má výborný mančaft, který je nad úrovní krajského přeboru tím, že hráči mají natrénováno, jsou kvalitní. O to je naše výhra cennější. A za další tady v Libčanech bude po sezoně končit řada kluků, navíc se jedná o letité hráče a opory, proto jsme se chtěli rozloučit vítězstvím, aby se oslavy umocnily a rozloučili jsme se s nimi velkolepě.

Chystáte velké oslavy?
Oslavy budou, něco proběhne i po pátečním zápase s Novým Bydžovem. A co se týká mě, tak já už jsem si udělil osobní volno. (úsměv)

Jiří Tůma
jiri.tuma@salonkyhk.cz
Foto: František Bárta, Lubomír Douděra