Pondělí

28. listopadu 2022

Nyní

Zítra

Svátek má

Hradecké fotbalové osobnosti převzaly ocenění za rok 2022

24. 11. 2022

Hradecké fotbalové osobnosti převzaly ocenění za rok 2022 33 snímků
Již po šestnácté byly slavnostně vyhlášeny Hradecké fotbalové osobnosti, tentokrát za rok 2022. Ocenění od Okresního fotbalového svazu Hradec Králové obdrželi Antonín Branský, František Kocián, Miroslav Kružík, Jiří Maška, Roman Prokopec, Karel Přibyl a Josef Školník.

Slavnostní vyhlášení 16. ročníku Hradecké fotbalové osobnosti 2022, které se uskutečnilo v úterý 22. listopadu v Pivovaru Beránek ve Stěžerách, zahájil a moderoval Bohumil Lemfeld. Za Výkonný výbor OFS Hradec Králové přivítal všechny účastníky předseda Martin Zbořil, který oceněným poděkoval za odvedenou práci pro fotbal v rámci okresu. V kulturním programu během oceňování, na němž zasloužilí činovníci převzali mimo jiné pamětní plaketu, vystoupila operní pěvkyně Ema Hubáčková.

Pro ocenění si postupně přišli: Antonín Branský (FK Chlumec n. C.), František Kocián (SK Smiřice), Jiří Maška (SKP ČR Hradec Králové), Roman Prokopec (Hradec Králové), Karel Přibyl (Hradec Králové) a Josef Školník (TJ Sokol Lovčice). Za Miroslava Kružíka (FC Hradec Králové) cenu převzal Petr Vohralík.

Mezi vzácnými hosty byli na slavnostní vyhlášení přítomni trenérská legenda Ladislav Škorpil, sekretář Královéhradeckého KFS Ladislav Brož, za partnery OFS Hradec Evžen Čejka, a Ladislav Effenberk, předseda OFS Hradec Martin Zbořil, místopředseda OFS Hradec Vladan Haleš, členové Výkonného výboru OFS Hradec Marcel Tuček, Lukáš Vojtěch a další.

„Osobně se mi předávání ocenění velmi líbilo a jsem spokojený. Slavnostní vyhlášení se uskutečnilo v krásném prostředí Pivovaru Beránek ve Stěžerách. Večer se nesl v příjemné atmosféře, zazněly zde krásné písně v podání Emy Hubáčkové. Pro mě je největší odměnou, že všichni ocenění i hosté si vyhlášení chválili a líbilo se jim,“ řekl Martin Zbořil, předseda OFS Hradec Králové, který během 16. ročníků ocenil již 112 zasloužilých činovníků.   

Hlasy oceněných:

Antonín Branský: „Za oceněním je padesát roků veškeré práce, co dělám v Chlumci nad Cidlinou pro fotbal. Za tu dobu jsem nikam nepřestoupil, zůstal jsem věrný klubu. Pětadvacet let jsem vedl žáčky a dorost, dvakrát jsem předsedoval. Jsem rád, že se v Chlumci podařilo realizovat výstavbu nových kabin a nová budova slouží hlavně mládeži. To považuji za největší úspěch za mého předsedování.“   

František Kocián: „S oceněním jsem vůbec nepočítal a řeknu to otevřeně, jsem z toho pořád vykulený (úsměv). Když takhle člověk vzpomíná, tak pravda je ta, že všechno bylo dřív jinačí. Když jsem přebíral mladší žáky po panu učiteli Černém, což byl sporťák tělem i duší, tak pro ty kluky byl největší trest, když jsme jim řekli, nebudeš hrát. Teď to tak není. Dnešní děti mají mobily a věci, které byly dřív, jim nic neříkají. Děti jsme vedli i k jiným činnostem než fotbalovým. Místo tréninku jsme šli například posbírat na stadionu nepořádek, dneska k tomu nikdo nemá vztah. Ale za ty roky jsem rád. Jsem šťastný, když ti kluci se ke mně pořád hlásí, i když jim je přes padesát. Fotbal hráli i moji synové. Bylo to pěkné období. Tehdy jsme něco dělali, tvořili a díky tomu jsme se posouvali.“  

Jiří Maška: „Jsem rád, že jsem celý život hrál fotbal a vážím si toho, že mě vybrali na ocenění. Chci ještě pokračovat ve fotbale v policejním SKP. Když mám čas, tak si jdu ještě kopnout. A rád bych se také věnoval trénování mládeže.“    

Roman Prokopec: „Pro mě je to celoživotní ocenění za třicet let, co působím u fotbalu. V mládí jsem v dorostu hrával fotbal, pak jsem se rozhodl pro vysokou školu, ale s mladším synem jsem se k fotbalu vrátil a vydržel zmíněných třicet let. Za největší úspěchy považuji, že jsme se s ročníkem 1998 FC Hradec Králové dostali na výběrový turnaj do Helsinek s Bayernem Mnichov a Interem Milán. To byl nezapomenutelný turnaj. V týmu byl například mladý Robert Jukl a další. Potom jsme jeli do Dánska do Aalborgu, což bylo podobné. Rád bych ještě pokračoval.“  

Karel Přibyl: „Ocenění mě především velice překvapilo, ale zároveň potěšilo. Je mi 87 roků a do fotbalu už léta nedělám, ale když mě nominovali, tak jsem se nad tím zamýšlel a říkám si, že zase tak málo toho nebylo. Pocházím z fotbalové rodiny, táta hrál fotbal i příbuzní a když jsem začal kantořit, tak jsem měl smůlu, že kam jsem přišel, tam se fotbal nehrál. Byl jsem na třech učitelských štacích a všude jsem musel fotbalový klub zakládat. I když v prvních dvou případech, v Červeněvsi a Myštěvsi, to nebylo tak složité, protože tam se předtím fotbal už hrál, takže tam bylo hřiště a děti fotbalem celkem žily. Potom jsem se dostal do Klamoše a tam to bylo úplné jiné. Když se v šedesátých letech řeklo Klamoš, tak každý znal divadlo. Místní divadelní soubor Vojan byl vyhlášený a vesnice žila kulturou. Nikdy předtím tam nebyla sportovní organizace a já ten fotbal natolik miloval, že jsem bez něj nemohl žít, tak jsem se zatvrdil a řekl si, to by bylo, aby se fotbal v Klamoši nedal dohromady. Tak jsem se žáky začal běhat a kopat do míče. Ze začátku to budilo pohoršení, lidé se bavili jen o divadle, ale neslevil jsem, koupil jsem dresy a kluky přihlásil na turnaje. Postupně začali jezdit i jejich tátové a po dvou a půl letech jsme mužstvo přihlásili do soutěže a dvakrát po sobě jsme postoupili, což byl takový můj vrchol. Pak mě přetáhli do Hradce a zapojili mě do práce Okresního fotbalového svazu... Na všechny ty roky mám krásné vzpomínky.“      

Josef Školník: „S oceněním jsem velmi spokojený. Když se ohlédnu zpátky na ty roky, tak si myslím, že dřív jsme bývali lepší parta, než vidím někdy dnes. My jsme si zahráli fotbal, potom jsme poseděli, dnes mi to přijde agresivnější, někteří by vše hned řešili rvačkou. Dřív jsme byli soudržnější. Někdo třeba stavěl dům, tak jsme mu v týdnu šli všichni pomoct, aby o víkendu mohl přijít na fotbal. Vzpomínám na to rád.“

Hradecké fotbalové osobnosti 2022: 

Charakteristiky oceněných:

Antonín BRANSKÝ (nar. 6. 10. 1943): Patří mezi obětavé a dlouholeté funkcionáře v FK Chlumec nad Cidlinou. Fotbal je jeho celoživotní láskou a zůstal věrný jednomu klubu. Za své dlouholeté působení vystřídal v chlumeckém klubu funkce trenérské, funkcionářské a byl i jeho předsedou. V příštím roce oslaví osmdesátiny, stále je však činný, ať již jako vedoucí B-týmu či pořadatel.   

František KOCIÁN (nar. 12. 10. 1949): Je dlouholetým a obětavým fotbalovým činovníkem v SK Smiřice, kam se přistěhoval v roce 1974. V následujícím roce se zapojil do trenérské práce a pod vedením pana učitele Černého začal trénovat žáky, kde mu hráli oba jeho synové. U žáků pracoval tři roky. Po roční pauze se opět začal věnovat trenérské práci a spolu s panem Votrubcem začal trénovat dorost. Po skončení trenérské činnosti se stal členem výboru. I v dnešní době se příležitostně zapojuje do práce na stadionu.

Miroslav KRUŽÍK (nar. 24. 7. 1944): S fotbalem spojil téměř 40 let svého života. První polovinu z nich jako hráč na Pardubicku v kategoriích žáků, dorostenců i mužů a tu druhou jako funkcionář a trenér v TJ Sokol Malšovice a FC Hradec Králové. Do Hradce Králové se přestěhoval v roce 1977 a od roku 1979 začal pracovat v TJ Sokol Malšovice ve funkcích člena a předsedy oddílu kopané i TJ. Současně zde začal působit jako trenér mládeže. Postupně přešel od přípravky přes žáky a dorost až do kategorie mužů. Činnost v Sokole ukončil v roce 1988. K trénování se vrátil od roku 2011 jako trenér Fotbalové školičky FC Hradec Králové, kde působil více jak 10 sezón ve skupině Rarášků.  Tuto záslužnou práci s předškoláky ve věku 3 až 4 roky ukončil letos před zářijovým zahájením 15. ročníku Fotbalové školičky FC Hradec při ZŠ M. Horákové ve věku 78 let. 

HRADECKÉ FOTBALOVÉ OSOBNOSTI 2022 - zleva stojí: Josef Školník, Jiří Maška, Roman Prokopec, Petr Vohralík (v zastoupení za Miroslava Kružíka); zleva sedí: Karel Přibyl, František Kocián a Antonín Branský. Foto: Lubomír Douděra  

Jiří MAŠKA (nar. 23. 4. 1952): Fotbalovou kariéru začal v 16 letech v dorostu v Libčanech, potom se posunul do mužů, kde hrál až do vojny. V rámci vojenské základní služby nastupoval za Rudou Hvězdu Hradec Králové, kde působil i několik let po vojně. Následoval návrat zpět do Libčan, odkud přešel do Sokola Stěžery, kde hrál soutěž i po čtyřicítce. Další fotbalovou etapu začal ve Sportovním klubu Policie ČR, kde hrál amatérskou soutěž SMOK, která se nyní jmenuje Liga veteránů, a v SKP byl dlouhá členem výboru.

Roman PROKOPEC (nar. 1. 12. 1961): V loňském roce oslavil 60. narozeniny.  Patnáct let trénoval mládež v SK Hradec Králové, později FC Hradec Králové, spolu s L. Brožem, A. Čvančarou, P. Švagerkou, M. Frýdou a jinými trenéry. Účastnil se s ročníkem 1998 na turnaji kategorie ELITE v Helsinkách, poté v Aalborgu (Dánsko) a mnoha dalších. Má významný podíl na založení a pořádání tří ročníků ČEZ Cupu (pro U12 a U14) s účastí týmů z JAR, UAE, Malty, Slovenska, Německa, Chorvatska, Polska, což byla velmi úspěšná akce. Poté následovalo pět let trénování mládeže v FC Olympia Hradec. Po skončení na klubové úrovni vede doposud výběry OFS Hradec Králové a Královéhradeckého KFS.

Karel PŘIBYL (nar. 18. 5. 1935): Výrazně se podílel na obnovení činnosti fotbalového klubu v Červeněvsi v roce 1958, dále byl rovněž iniciátorem založení fotbalových klubů v Myštěvsi v roce 1959 a v Klamoši v roce 1967. Ve všech klubech byl také aktivním hráčem, funkcionářem a především úspěšným trenérem mládežnických oddílů i dospělých. Trenérskou kvalifikaci získal v roce 1969 v Klánovicích. Dlouhodobě pracoval v rámci OFS v Hradci Králové, zpočátku jako člen komise mládeže, později jako člen i místopředseda OFS. 

Josef ŠKOLNÍK (nar. 4. 8. 1947): Jeho hráčská kariéra je spjata od žáků až po dospělé s klubem TJ Sokol Lovčice. Po skončení aktivní činnosti plynule přešel k trénování žáků a dorostu, následně převzal v 90. letech B-tým dospělých. Po dlouhou dobu byl členem výboru klubu. Ještě nyní, když je potřeba, tak se podílí na přípravách kulturních a jiných brigádních akcí. Je skalním fanouškem a hlavně srdcařem fotbalového oddílu TJ Sokol Lovčice a nenechá si ujít žádné fotbalové utkání na domácím hřišti.   

 

Jiří Tůma
jiri.tuma@salonkyhk.cz
Foto: Lubomír Douděra