Neděle

2. října 2022

Nyní

16°

Zítra

14°

Svátek má

Bielik zná Koubka už ze Sparty: Je náročný. Hradci to svědčí

5. 2. 2022

page.Name
Se Spartou získal sedm mistrovských titulů, zahrál si za národní tým. Na Hradec Králové, kam přijel k utkání už v sedmnácti s Trnavou a kde svoji kariéru uzavřel, nedá Július Bielik dopustit. Na východě Čech se známý internacionál usadil a vítá, že se konečně staví nová aréna. „Za to, kolik hráčů klub vychoval pro ligové mančafty a reprezentaci, si nový stadion zaslouží," říká v současnosti devětapadesátiletý bývalý fotbalista.

V devadesátých letech uzavřel svoji bohatou kariéru v Hradci Králové, kam přišel ve svých čtyřiatřiceti letech, a ve městě pod Bílou věží se také usadil. Bývalý fotbalový reprezentant Július Bielik, který nejlepší léta prožil v pražské Spartě, s níž získal sedm mistrovských titulů, sleduje velmi dobré výkony Votroků v lize. „Zase takové překvapení to pro mě není. Znám trenéra Míru Koubka, kdysi jsme byli spoluhráči ve Spartě, a vím, že je to náročný a dobrý trenér," říká devětapadesátiletý někdejší účastník mistrovství světa v Itálii v roce 1990.

V posledních letech působíte jako hráčský agent. Jak se vám daří?
Rád bych dělal manažera hráčům, mám licenci, ale bohužel kvůli covidu je to komplikované. To asi každý dobře ví. Ale samozřejmě doufám, že se to trošku změní, bude to mnohem lepší a zase se to víc rozjede, protože například cestování po různých evropských státech je v současnosti také komplikované, různá potvrzení, testy, není to jednoduché. A k této činnosti zároveň dělám servis pro jednu brazilskou firmu, se kterou spolupracuju asi už patnáct let.

Které fotbalisty zastupujete?
Máme samé mladé hráče, v Liberci, v Mladé Boleslavi… Tady v Hradci bohužel nemám žádného. Dále máme hráče na Slovensku, celkem jde zhruba o dvacet fotbalistů. Doufám, že se z nich nějaké talenty urodí a prosadí se. I když v této době to bylo velice složité, protože před rokem byly kvůli covidu amatérské i dorostenecké soutěže zrušeny, takže kluci jenom půl roku trénovali, nehráli, a tudíž ani nebylo možné je kde a jak prezentovat.

V Hradci Králové žijete. Co říkáte na dosavadní výkony týmu v lize?
Na jednu stranu je pro mě Hradec veliké překvapení, ale na druhou zase ne úplně takové, protože už loni ve druhé lize za trenéra Zdenko Frťaly tým produkoval kvalitní, běhavý a náročný fotbal. Znám současného trenéra Míru Koubka, kdysi jsme byli spoluhráči ve Spartě, a vím, že je to náročný a dobrý trenér.

Miroslav Koubek končil kariéru v roce 1982, kdy vy jste ve Spartě začínal. Jaké na něho máte vzpomínky?
V roce 1982, kdy Míra Koubek končil, jsem přišel do Sparty ze Spartaku Trnava, takže jsme jednu sezonu spolu kopali. On byl tedy starší hráč, já mladší, a přestože jsem měl už za sebou tři ligové sezony v Trnavě, tak jsem byl pořád dvacetiletý vyjukaný kluk, který přišel do nového prostředí. Spíš jsem se rozkoukával. Navíc jako hráči jsme ke gólmanům měli specifický vztah, oni měli jiné tréninky než my, takže to bylo jiné.

Jak se tehdy trenér Koubek projevoval v kabině coby brankář?
Vždycky s ním byla sranda, ale vždycky byl náročný. Měl to v povaze, takže není divu, že jako trenér je úspěšný. Ať už to bylo v Baníku Ostrava, co si pamatuju, nebo jinde, ale konkrétně v Baníku s nimi udělal pohár a ostravský klub se od té doby snaží, aby tenhle výsledek zopakoval. Myslím si, že Míra má být na co hrdý a pyšný.

Výkony Hradce vás tedy úplně nepřekvapily?
Právě díky tomu, že Míra Koubek byl vždycky náročný trenér, tak jsem to v duchu očekával, ale vzhledem k tomu, že Hradec je nováček, tak jsem úplně nepředpokládal, že se bude pohybovat takhle nahoře. Věděl jsem ale, že pro každého soupeře bude velice nepříjemný. Věřím tomu, že když se tady postaví fotbalová aréna a neustoupí se z té náročnosti, tak Hradec může být ještě úspěšnější.

Kteří z hradeckých hráčů se vám nejvíc líbí a mají podle vás předpoklady to dotáhnout ještě výš?
Myslím si, že Adam Vlkanova. Je to klíčový hráč pro Hradec, taková motorová myš, co je pořád v pohybu. Na podzim byl k mému překvapení i gólový, dal jich docela dost. Už mu je sedmadvacet let, takže už má i nezbytné zkušenosti. Jak jsem řekl, v dané situaci je to důležitý a klíčový hráč pro Hradec. Jsou tady i další dobří hráči, ale ještě chybí potřebné zkušenosti. První liga je přece jen výkonnostně jinde než národní liga.

PAMÁTKA. Július Bielik s kopačkami, v nichž hrál v devadesátých letech v Hradci Králové. Foto: Milan Přibyl

Vy jste si v Hradci zahrál už ve svých sedmnácti letech s Trnavou a na sklonku své kariéry jste tady působil jako hráč, ale za tu dobu se všesportovní stadion nezměnil. Jste rád, že se tady staví nová aréna?
Na Hradec mám krásné vzpomínky a nedám na něj dopustit. Jak už bylo řečeno, v sedmnácti jsem tady hrál poprvé za Trnavu a po sedmnácti letech jsem se vrátil jako hradecký hráč, ale z pohledu stadionu se tady nic nezměnilo. Hradec zůstával jedním z posledních klubů, který měl zastaralý stadion, udělovaly se výjimky a podobně. Samozřejmě jsem rád, že se tady konečně staví nový stadion. Lidé z klubu, jako jsou Milan Přibyl (místopředseda představenstva), který je do projektu nové arény zapálený a pro hradecký fotbal toho udělal hodně také jako sponzor, vyvíjejí aktivitu ohledně stadionu. Pánbůh zaplať za to, že výstavba je teď v pokročilejším stadiu a věřím tomu, že se termín otevření – podzim 2023 – stihne a nová aréna bude ve prospěch hradeckého sportu a hradecké kopané. Zázemí je ohromně důležité. I díky tomu, kolik hráčů Hradec vychoval pro ligové mančafty a reprezentaci, si klub i město nový stadion zaslouží.

Co vám tehdy v sedmnácti blesklo hlavou, když jste s Trnavou, kde na tu dobu byl pěkný stadion, dorazil do Hradce na hřiště se škvárovým oválem?
Shodou okolností jsem hradecký stadion znal už předtím, protože my jsme tady hráli kvalifikaci s reprezentací do osmnácti let. Už si nepamatuju s kým, ale hráli jsme ji tady v Hradci. Vím, že byl prosinec a všechno bylo zamrzlé. A když jsme pak sem přijeli s Trnavou, tak už jsem stadion znal. Ze zápasu vzpomínám na Miloše Mejtského, se kterým jsme byli spoluhráči z jednadvacítky. A Mejdlo mi skočil na nohu, já si natáhl kolení vazy a musel jsem díky jemu měsíc pauzírovat (smích). Ale už to samozřejmě přebolelo, protože to k fotbalu patří. Nikdo neodehraje 17 let bez nějakého zranění. Naštěstí jsem těch zranění, musím zaklepat, měl strašně málo. Kariéra se mně odvíjela celkem perfektně.

Július Bielik

  • narozen: 8. března 1962, Vyškov.
  • profese: Bývalý fotbalový reprezentant, později trenér a od prosince 2001 hráčský agent FAČR s licencí FIFA.
  • hráčská kariéra: 1979–82 Spartak Trnava, 1982–91 Sparta Praha, 1991–93 Sanfrecce Hirošima (Japonsko), 1993–94 Švarc Benešov, 1994–95 Union Cheb, 1996–97 Hradec Králové. V nejvyšší soutěži nastoupil k 353 utkáním, vstřelil 12 gólů.
  • trenérská kariéra: 1997–98 V. Žižkov, 1999 Jablonec.
  • úspěchy: 7x mistr ligy se Spartou Praha. Čtvrtfinalista mistrovství světa 1990 v Itálii.

A jak jste vnímal stadion jako hráč, kde nebyl kontakt s diváky? V Trnavě nebo ve Spartě musela být atmosféra při utkání parádní?
Bylo mi to trošičku líto, že by si hráči tady v Hradci zasloužili kvalitnější zázemí a lepší podmínky. Jak už jsem vzpomínal, blízká se na lepší časy a já věřím tomu, že s novým stadionem přibude sponzorů a zapálených lidí do hradeckého fotbalu. Je opravdu rozdíl chodit na hezký stadion, než na fotbalovou ruinu. A tady už to ruina byla a je zapotřebí nové arény, aby se tady mohla hrát první liga.

Za vaší éry byly zápasy kolikrát divoké. Tehdy jako rozhodčí působil Roman Berbr, který je nyní vyšetřovaný. Co říkáte na odposlechy a na vše, co se nyní kolem něho děje?
Sleduju to z povzdálí, Romana Berbra si pamatuju jako rozhodčího. My jsme nikdy nebyli moc kamarádi, on byl spíš takový introvert, nebyl moc komunikativní. Tenkrát mi ani nebyl moc sympatický. Ale nechci ho hanit, jak se říká, po bitvě je každý generál. Ale co vyplouvá na povrch, tak škodil české kopané a celému prostředí tím, že nebylo čisté. Dneska se razí trochu jiná cesta, než tomu bylo za nás. Každý sponzor se na to dívá z pohledu, aby fotbal byl reprezentativní pro něho a pak je ochotný dát nějaké peníze. Aby je dával na úplatky, to asi neudělá. Je dobře, že na svazu jsou jiní lidé a doufám, že budou přicházet i mladší lidé, kteří budou chtít dělat fotbal úplně jinak, s vervou a pomůžou nejen tomu, aby fungoval český fotbal, ale aby hlavně fungoval národní mančaft. To je pro nás důležité.

Zahrál jste si za československou reprezentaci. Zúčastnil jste se i památného mistrovství světa 1990 v Itálii. Jak vnímáte výkony současného národního týmu?
Trenér reprezentace Jarda Šilhavý byl můj spoluhráč. On je ročník narození 1961, já jsem 1962. Byli jsme už spoluhráči v jednadvacítce. Pak jsem ho trénoval dokonce ve Viktorce Žižkov, kde byl kapitán. Pak se naše cesty rozešly. On začal trénovat a myslím si, že jeho názor na fotbal i jeho přístup a vůbec všechno dohromady je z jeho strany úplně perfektní. Dokázal to už ve Slavii, s níž získal dva mistrovské tituly. Jeho kvality se projevily. Co se týká současné reprezentace, tak řeší generační problém, protože někteří jako Darida končí, a následovat ho budou i další. Tým se bude měnit, do výkonů se samozřejmě promítl i covid, někteří hráči se nemohli zúčastnit utkání. Ale doufám, že barážové zápasy o mistrovství světa budou úspěšné, protože si myslím, že nemáme špatné fotbalisty, ale máme je stále mezinárodně nezkušené.

V baráži o MS čeká na český tým Švédsko, v případě výhry pak lepší z dvojice Rusko nebo Polsko. Jak vidíte šance na postup do Kataru?
Bude to těžký zápas. Švédi jsou velice těžký a houževnatý soupeř, který hraje fyzicky náročný fotbal, disponuje kvalitními útočníky. Výhodou je, že nemůže hrát Ibrahimovič, ale i jeho dokážou nahradit, mají na to dost kvalitních fotbalistů, kteří hrají různě po světě, ať už je to bundesliga, anglická, italská či španělská liga. Uvidíme. Chci věřit tomu, že národní mančaft má na to, aby postoupil přes první kolo a pak se uvidí, zda dalším soupeřem budou Poláci či Rusové.

Má podle vás již zmíněný Adam Vlkanova šanci dostat se někdy do reprezentace?
Myslím si, že Vlkanova je jeden z hráčů, kteří by si reprezentační pozvánku zasloužili, protože na podzim odvedl pro Hradec kvantum dobré práce, jak jsme se bavili. A jeho forma je stabilní. Proč ne? Já bych ho tam také viděl. Je to otázka samozřejmě na trenéra, jestli by byl rovnou v základní sestavě, nebo jako kvalitní náhradník, kterého je možné využít v určité fázi zápasu.

Národnímu týmu se většinou dařilo, když vyčníval některý z českých klubů. Za vás to byla Sparta, v nedávné době Plzeň, nyní je to Slavia. Hraje to podle vás velkou roli?
Úplně si to nemyslím. Určitě fungují herní mechanismy a trenér si může vypomoct tím, že třeba na levé straně může být dobrá souhra hráčů z jednoho klubu mezi sebou, tak proč to nevyužít. Celkově ovšem je potřeba, abychom měli hráče, kteří pravidelně hrají kvalitní soutěže. Nyní je to v první řadě Schick z Leverkusenu, když si v rychlosti vzpomenu na další, tak je tam například Jankto z Hellas Verona. Dříve národní tým táhli Baroš, Nedvěd, Šmicer či Patrik Berger, před nimi Jirka Němec ze  Schalke. Kvalita byla velká a všichni národní mančaft pozvedli.

Jak vnímáte současnou Spartu? Pamatujete éru, kdy byla železná, a získávali jste tituly. Vy jich máte sedm.
Věřím v lepší zítřky, protože postupně se to po trenéru Stramaccionim trošku dalo do kupy. Pořád je to takové mírně kostrbaté, ale oproti předchozím sezonám už má hra hlavu a patu. Sparta je schopná vyhrávat více utkání v řadě, ale jsou tam stále kaňky, jako byly výkony na Slovácku či v Plzni, kde porážky byly drtivé. Ještě to není to pravé ořechové, ale věřím tomu, že se to může během zimy dát do kupy. Uvidíme, jak to bude na začátku jara, České Budějovice, Slavia, Plzeň, tyhle týmy ukážou, jak na tom Sparta je. Ukáže se, jestli na to má.

A jak si podle vás povede Hradec na jaře?
Nevím, jestli bylo dobře, když Míra Koubek uvedl, že chce po sezoně v Hradci končit, z rodinných i zdravotních důvodů, protože je důležité, aby trenéři i hráči neustoupili ze své náročnosti, dál razili svůj systém, protože se ukazuje, že jim svědčí a přináší body. Myslím si, že Hradec už má nahráno dostatek bodů a nebude mít problémy se záchranou. Otázkou je, co bude v příští sezoně, jestli na tu letošní naváže a nebude mít částečně problémy jako Pardubice, které postoupily předloni a také byly štikou ligy. Navíc také nemají svůj stadion. Uvidíme, necháme se překvapit, ale oběma klubům přeju, aby se pohybovaly v klidném středu tabulky.

Vyřadil Real Madrid, ale emigrovat Bielik nechtěl, byť po něm toužil Juventus

V třiaosmdesátém roce byl Július Bielik u toho, když Sparta Praha v zápase století porazila na Letné, kam tehdy dorazilo přes čtyřicet tisíc diváků, slavný Real Madrid 3:2. „Mám na to báječné vzpomínky,“ vzpomíná na první kolo tehdejšího Poháru UEFA devětapadesátiletý bývalý fotbalový reprezentant. „V  Madridu jsme pak v odvetě i v deseti lidech remizovali 1:1 a Real jsme vyřadili. Byla to velká senzace a byli jsme překvapením pro celou Evropu,“ vrací se do historie Bielik.

Na Santiago Bernabéu vyrovnával tehdy osmnáctiletý Tomáš Skuhravý. Sparťané poté v poháru ještě vyřadili Lodž a Watford a smolně vypadli až ve čtvrtfinále s Hajdukem Split po brance ve 119. minutě prodloužení odvetného utkání (0:2), když zápas spěl k penaltovému rozstřelu.

Bielik v dresu Sparty zažil také duely s druhým španělským gigantem Barcelonou, tam se už senzace, byť k ní nebylo daleko, nezrodila. „Z naší strany už bylo smutnější. První utkání jsme doma prohráli 1:2, ale na Camp Nou jsme vyhráli 1:0 a měli dost šancí, ať to byl Zdeněk Procházka či Standa Griga, abychom dali druhý gól,“ popisuje Bielik.

„Pamatuji si, když jsme po zápase šli ze hřiště, tak nám diváci tleskali a na hráče Barcelony, kteří šli za námi, jejich fanoušci házeli rajčata a pomeranče,“ usmívá se ještě po letech Július Bielik a dodal: „Myslím si, že tenkrát nás Barcelona podcenila a pak už se nemohla vrátit do hry. Nám vzrostlo sebevědomí a nechybělo moc, abychom přes Barcelonu šli dál.“

Do Francie? Jedině při adopci od starosty

Výtečný pravý obránce měl smůlu, že hrál za dob totalitního režimu, kdy fotbalisté nemohli v produktivním věku do velkých zahraničních klubů. „Já jsem mohl během dvou měsíců odejít do zahraničí hned dvakrát. Ještě mám doma vystřižený článek z italských novin. Tenkrát se za mnou na pokoji objevil pan Vycpálek a měl zájem na tom, abych zůstal v Juventusu. Mně tehdy bylo jednadvacet let a všechno se seběhlo tak rychle, že jsem byl víc překvapený z té rychlosti, než z toho, že má o mě zájem Juventus Turín,“ usmívá se Bielik.

Další nabídka přišla zanedlouho, kdy bývalý sparťan byl s reprezentační jednadvacítkou na turnaji ve francouzském Toulonu. „Byl jsem vyhlášený nejlepším hráčem finále, které jsme hráli proti Brazílii, a z pořadatelského klubu, který hrál tehdy druhou francouzskou ligu, za mnou přišli, jestli bych tam nezůstal. Byl tam starosta města a já si z toho dělal srandu, že tam zůstanu jedině, když mě adoptuje,“ směje se Bielik. „Když člověk nezůstal v Juventusu, tak co by dělal v Toulonu…,“ dodal.

Zájemců o Bielikovy služby bylo víc, napříkladtaké  West Ham United. „Nabídky jsem měl, ale nikdy to nedopadlo tak, že bych zůstal v zahraničí. Všichni pamatujeme na případ Kubík, Knoflíček, to bych ani zažít nechtěl, aby člověk jezdil po celé Evropě a schovával se. To mně za to nestálo,“ poukázal Július Bielik.      

 

Jiří Tůma
jiri.tuma@salonkyhk.cz
Foto: Milan Přibyl, Facebook J. Bielika