Jsem Hradečák, nemusel jsem se rozmýšlet dlouho, říká Václav Kotal

Proč jste se rozhodl nabídku Hradce přijmout?
V první řadě jsem Hradečák, bydlím tady a něco jsem tady odehrál i odtrénoval. Z mého posledního angažmá v Hradci mezi lety 2009 a 2012 mám spoustu nezapomenutelných zážitků. Například na to, jak jsme tady dvakrát porazili Spartu a koukaly na nás čtyři tisíce tříhlavých fanoušků. Mám tedy k hradeckému fotbalu nějaký vztah. Když mě vedení oslovilo, zda bych tým nepřevzal, tak jsem souhlasil.

Jak ty námluvy probíhaly?
Dostal jsem nabídku a řekl jsem, že se do pondělí vyjádřím. Nemusel jsem se rozmýšlet dlouho. Říká se, že se liga neodmítá, mě ale lákalo hlavně to, že jde o Hradec. A také samozřejmě ten nový stadion. Když jsem do Hradce přišel v roce 1982 ze Sparty jako hráč, ukazovali mi maketu nového stadionu. Jsem rád, že jsem se toho po 41 letech dočkal.

V jakém stavu tým přebíráte?
Hodnocení si nechám do kabiny. Samozřejmě ale postavení v tabulce ani bodový zisk nejsou ideální. Tabulka je ale opravdu hodně vyrovnaná a rozhodovat bude každé utkání. Máme za sebou nepříjemnou sérii, v první řadě se teď musíme zkoncentrovat na nejbližší zápasy, protože už v neděli nás čeká důležité utkání s Jabloncem.

Které hráče z kádru znáte?
Určitě Vaška Pilaře z předchozího angažmá v Hradci, Láďu Krejčího ze Sparty a Daniela Horáka, kterého jsem vedl v reprezentaci do 17 let. Byl jsem tady na několika zápasech včetně posledního utkání s Olomoucí, další jsem viděl v televizi, takže přehled mám. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet, jak rychle hráči pochopí naši filozofii.

Fanoušci jsou z vašeho návratu do Hradce nadšení. Jak vás to potěšilo?
Samozřejmě mě to těší, zároveň mě to ale i o to víc zavazuje. Fotbal je kolektivní práce a hráči, realizační tým i vedení klubu musíme táhnout za jeden provaz. Nikdy jsem nebyl konfliktní typ, vyžaduju ale od všech stoprocentní přístup. Věřím, že ta spolupráce bude fungovat.

Realizační tým v Hradci zůstává. Nechtěl jste do něj i vašeho dlouholetého asistenta Michala Šmardu?
Ne, o tom jsme se vůbec nebavili. Michal už se rozhodl pro kariéru hlavního trenéra, takže už jsem to vůbec neřešil.

Co říkáte na to, jak se fotbal v Hradci s novým stadionem posunul?
Divácký zájem je fantastický. Prostředí je neskutečné. O to větší odpovědnost máme my i hráči, abychom fanouškům něco nabídli.

O vašem návratu do Hradce se spekulovalo už po konci Miroslava Koubka. Oslovil vás klub už před sezonou?
Ne. Nikdo mě v létě nekontaktoval.

V poslední době jste působil na Žižkově jako šéftrenér. Bude ta role přímo na lavičce pro vás jiná?
Určitě. Na Žižkově jsem nejprve působil jako trenér, ale později jsem přivedl ze Sparty Michala Horňáka a teď jsem dělal spíš takového poradce nebo šéftrenéra. Když Michal potřeboval nějakou konzultaci, byl jsem mu k dispozici, ale do tréninku jsem prakticky vůbec nezasahoval. Pomohlo mi to nabrat sílu na další trenérské angažmá. A musím říct, že jsem rád, že stále trénuje i můj bývalý spoluhráč Miroslav Koubek a já tak nejsem nejstarší trenér v lize.

V říjnu vám bude 71 let. Cítíte svůj věk jako nějaký limit?
Myslím, že energie mám stále dost. Sleduju fotbal v celé Evropě a zrovna dneska mám pro kluky připravené video ze zápasu Interu proti AC Milán, aby hráči viděli, jak se hraje rozestavení 3-5-2, ve kterém nastoupili v posledním utkání v Mladé Boleslavi.

Budete je zkoušet?
Samozřejmě musím vědět, jak hráči přemýšlí. Organizace hry je u mě na prvním místě. I když třeba nemusíte mít tak kvalitní hráče, organizací hry se dá spousta věcí vyřešit.

Tomáš Kulhánek
tomas.kulhanek@salonkyhk.cz
Foto: fchk.cz