Statečný muž se vrhnul do ledové vody a zachránil mladou ženu

„Ten den bylo zrovna nevlídné chladné počasí, tak jsem se hodně rozmýšlel, jestli nemám zůstat doma. Nakonec jsem ale vyrazil. Tu událost stále vidím před sebou, ale nechci ji vymazat z paměti. Když tam jdu, pořád vidím tu paní, jak se vodou rybníka vzdaluje od břehu,“ řekl Jaeger. Tehdy kráčel po stezce podél rybníka a spatřil mladou ženu oblečenou v péřové bundě do pasu ve vodě. „Energickým hlasem jsem na ni zavolal a ptal se, co tam dělá, aby se vrátila, ale ona nereagovala,“ vzpomíná. Ihned zavolal strážníky městské policie a lokalizoval místo, kde se nacházel. Hned poté se také obrátil na zdravotnickou záchrannou službu. Když telefonoval, žena šla vodou dál a dál do stále větší hloubky.

„Už jsem nevydržel se na to jenom dívat, sundal jsem ze sebe oblečení, abych, až vylezu ven, mohl být v suchém. Skočil jsem do rybníka a na poslední chvíli, když už se žena skoro ztrácela ve vodě, jsem si ji přitáhl za kapuci její bundy k sobě a postupně s ní plaval ke břehu. Když jsem ji vytáhl z vody a než přijeli strážníci, během chvíle zkolabovala a nedýchala. Byl jsem už v těžkém stresu a opět jsem se spojil s operátorkou záchranného systému, která mi poradila, abych s paní celou dobu hýbal a snažil se jí přitahovat kolena k hlavě. Po chvilce opět začala dýchat a mezitím dorazili strážníci,“ přiblížil dramatické chvíle zachránce.

Podle něj velkou zásluhu na záchraně ženy měla právě operátorka záchranného systému, která ho na dálku naváděla, jak má postupovat, a zároveň ho uklidňovala. Statečný zachránce lidského života, jak sdělil, neměl ani na chvíli pochybnost o tom, že se vrhne do ledové vody, ale připustil, že první kroky byly velice nepříjemné a zároveň to byl pro něj neskutečný adrenalin. „Velmi nepříjemné také bylo, to už žena byla na břehu, že jsem s ní podle pokynů operátorky musel pořád hýbat a nemohl jsem se obléct. To bylo k nevydržení, byl jsem úplně prochladlý, ale nedalo se nic dělat,“ prozradil.

Za tento odvážný a ojedinělý čin spojený se záchranou lidského života nedávno Luděk Jaeger převzal od města cenu Hradecké srdce. „Je to především ocenění skutku, který se stal okamžikem náhody. Já si vážím i lidí, kteří byli oceněni v dalších kategoriích, protože je to jejich celoživotní dílo, zatímco u mě to byla spíše shoda okolností,“ komentoval skromně zasloužené ocenění s tím, že kdyby byl ještě někdy svědkem podobné situace, šel by do toho bez váhání znovu.

Luděk Jaeger je na rychlá rozhodnutí zvyklý nejen kvůli svému povolání výpravčího, ale také jako celoživotní šachista. „Jako výpravčí se někdy musím vypořádat s rozmanitými a nečekanými situacemi, rychle reagovat a rozhodovat se. Například když náhle dojde na železničním přejezdu k poruše signalizačního zařízení pokud tomu místu směřuje vlak. Musím to okamžitě řešit, vlak zastavit, aby tam nedošlo k nějakému neštěstí. Jako šachista, když hrajeme krátké pětiminutové partie, musím také reagovat velmi rychle. Právě tato moje schopnost možná přispěla k mému rychlému rozhodnutí záchrany ženy,“ vysvětlil a připomenul historku, která se mu jako výpravčí stala před mnoha lety. „V čekárně na nádraží se muž pořezal nožem. Přišli za mnou cestující, aby mi to oznámili. Zavolal jsem na tísňovou linku a šel jsem za tím pánem do čekárny, abych mu to nějak rozmluvil. Nakonec vše naštěstí dobře dopadlo.“

Když přišel po záchraně ženy v listopadu minulého roku domů a jeho manželka se dozvěděla, co se stalo, hrozně se vylekala, protože se o svého muže bála. Pak ale byla ráda, že ženu zachránila, a také okolí na jeho odvážný čin reagovalo velmi pozitivně. „Pokud nastane situace, při které stoupá adrenalin, člověk si moc nepřipouští, že by se mu mohlo něco stát. Prostě se soustředí na tu konkrétní věc,“ poznamenal Jaeger, kterého později zachráněná žena nekontaktovala a nikdy se s ní nepotkal. „Já ji oslovovat nebudu, nechci jí tu událost připomínat a traumatizovat ji. Člověk by měl myslet pozitivně a já jsem optimista, takže věřím, že je v pořádku,“ dodal.

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: město Hradec Králové