Studenti nejsou hloupější, ale nechce se jim pracovat

Proč se o chemii a fyziku zajímá méně žáků?
Je to začarovaný kruh a fyzika je na tom momentálně nejhůř. Na školách chybí odborně vzdělaní kantoři a děti tak často učí tělocvikáři či hudebkáři, kteří je prostě k lásce k fyzice nepřivedou. Nám se pak hlásí malý počet uchazečů, který ještě prořídne během prvního ročníku. Do praxe tedy mohou jít jen jednotky absolventů a ne všichni si vyberou dráhu učitele.

Co budoucím kantorům kromě teoretických znalostí vštěpujete do hlavy?
Aby se snažili udělat výuku pro žáky atraktivní, protože třeba fyzika není memorování pouček a vzorů, ale je to věda o přírodě, pozorování a pokusech. Troufám si říci, že se nám daří „vyrábět” učitele, kteří dokážou děti nadchnout.

To asi vyžaduje trpělivost a hodně času, je to tak?
Je to běh na dlouhou trať. Jsem velmi spokojený s kolegy, kteří se u nás na fakultě o budoucí kantory starají. Jsou to lidé, kteří umějí zapalovat tak, aby učitelé poté byli schopní své studenty nadchnout. Učitelé chemie a fyziky už teď na školách chybí a chybět budou, takže dokud budu mít kompetenci do těchto záležitostí mluvit, tak je tady vzdělávat budeme.

Jak to bylo s fyzikou a láskou k ní u vás?
Jedním z důvodů, proč jsem si fyziku a matematiku oblíbil, byl fakt, že mi už od základní školy oba předměty šly a také jsem měl štěstí na kantory. V tomto ohledu musím zmínit v Hradci dobře známého doktora Ungermanna, který mě na gymnáziu naučil matematiku tak dobře, že jsem pak na matematicko-fyzikální fakultě po dva roky uměl spočítat příklady do všech písemek. Rozhodující faktor u mě byl učitel.

Jakým způsobem se snažíte žáky středních škol lákat ke studiu na vaší fakultě?
Musíme se vymezit vůči tradičním univerzitám, to znamená najít studijní programy, které ostatní univerzity nenabízejí. Například jako jediní v republice nabízíme v oboru toxikologie bakalářský, navazující magisterský i doktorský studijní program. To je poměrně moderní téma, o které je velký zájem.

Považujete fakt, že jste poměrně nová a menší fakulta, za výhodu?
Určitě. Protože máme na fakultě asi jen 650 studentů, jsme schopni jim vytvořit rodinné prostředí. Nejsou pro nás jen čísla ze studijního oddělení, ale často se s nimi známe i osobně. Často se u zkoušky bavíme nejen o teorii, ale i o studiu obecně nebo jiných záležitostech.

Máte od studentů zpětnou vazbu?
Univerzita Hradec Králové poměrně nedávno dosáhla velkého úspěchu, když v jednom ze světově uznávaných žebříčků zaměřeném na spokojenost studentů obsadila první místo mezi českými univerzitami. V celé Evropě jsme byli asi na 125. místě, což je obrovský úspěch.

Studenti jsou tedy s univerzitou spokojení. Jak vy naopak s nimi? Mění se v průběhu let?
Jsem tu od roku 2003 a nějaký rozdíl už jsem bohužel pocítil. Přichází ze středních škol s tím, že se jim všechno přinese. Nejsou takoví všichni, ale spousta jich končí jen kvůli tomu, že se po nich něco chce a oni na to nejsou zvyklí. Vůbec to není o tom, že by na tu školu neměli. Další problém už jsem zmiňoval, tedy že nejsou učitelé a těmto předmětům ani není věnován dostatek času.

Říká se, že dnešní děti jen koukají do mobilu a hloupnou. Tak to tedy není?
Nechci útočit, že jsou dnes děti horší nebo hloupější, to vůbec ne. Podílím se na školní fyzikální olympiádě, takže vím, že se tady rodí mimořádné talenty schopné konkurovat i celosvětově. Stále máme výborné studenty, ale větší procento z nich je průměrných až podprůměrných, protože se jim nechce.

Musíte měnit přístup i vy jako kantor? Všechny asi vyházet nemůžete…
Každý má jiný přístup, ale mně se hned vybavil kolega, nechci ho jmenovat, který přístup nikdy nezmění. A můžete mu dokola vysvětlovat, že v tom konkrétním programu není jeho předmět důležitý, prostě u něj přes to nejede vlak. Jeden kolega z Univerzity Pardubice říkal, že musíme nastavit laťku tak, aby bakalářské studium udělal každý, kdo chce. Samozřejmě až na výjimky, když někdo není vůbec soudný a opravdu na té vysoké škole nemá co dělat, těch ale není moc.

Další činností univerzity a potažmo fakulty je věda a výzkum. Jak si tady stojíte?
V posledních přibližně třech letech se nám daří publikovat v opravdu kvalitních časopisech. Za uplynulé čtyřleté období jsme minimálně dohnali leckteré české vysoké školy. Začínali jsme na chvostu a teď se cítíme být štikou. Jako příklad můžu uvést nedalekou Univerzitu Pardubice se silnou Fakultou chemicko-technologickou, kde mají tradičně výborné výsledky. Mám odtud zprávy, že nám trošku závidí naše výsledky. Postupně jsme se dostali do klidného středu tabulky.

Jakým způsobem se snažíte vědu zpopularizovat směrem k veřejnosti?
V červnu je tu na náměstí Václava Havla obrovská dvoudenní akce s názvem Hrajeme si hlavou, kde jsou stánky s experimenty nebo populární přednášky pro mladé i starší publikum. Těm už zapáleným, kteří mají nějaký zajímavý výzkum nebo projekt, poskytujeme naše laboratoře a některé střední školy k nám chodí na laboratorní práce. Intenzivně také pracujeme s nadanou mládeží prostřednictvím olympiád a pořádáme soustředění, kde vybíráme a trénujeme žáky na mezinárodní fyzikální olympiádu. Obecně se snažíme, aby nejen školáci, ale i lidé ve městě věděli, co tady děláme.

Jaká máte očekávání od druhé dekády fungování vaší fakulty? Co byste si přál?
Nechci mluvit jen za ni, protože jsem zastáncem toho, abychom táhli za jeden provaz. Za celou univerzitu si přeji, abychom byli respektovanou institucí, která si zachovává přívětivou tvář pro studenty, a abychom byli ještě vědecky úspěšnější. Také si přeji, aby lidé v Hradci Králové brali univerzitu jako důležitou součást města.

David Záruba
david@salonkyhk.cz
Foto: archiv Jana Kříže