Štvalo mě české nadávání na všechno, říká Jaroslav Filip

Kdy jste začal pociťovat potřebu měnit věci kolem sebe?
Byl jsem ještě puberťák, když mě poprvé začaly rozčilovat některé nešvary a nechtěl jsem si nechat vymluvit, že s tím musí jít něco dělat. Tenkrát mi říkali, že se mnou mlátí puberta, ale mně už to zůstalo.

Nepůsobil jste zejména v začátcích se svými aktivitami mezi vrstevníky poněkud exoticky?
Nesmíte si zase představovat, že jsem trávil celé dny ponořený v papírech nebo na schůzích. (smích) Pravdou je, že jsem žil poměrně normální život mladého člověka, jen jsem větší a větší část volného času postupně věnoval i jiným věcem, než zábavě.

A ten důvod?
Nikdy mi nebylo jedno, co se děje kolem mě. Víte, mě vždycky štvala ta česká vlastnost na všechno nadávat, ale sami nic neudělat, vinit ze všeho politiky, ale sami se politiky stranit. Vždyť každý člověk může vstoupit do politiky a každý člověk může věci měnit i mimo politiku. Já jsem si nijak programově neřekl, že vstoupím do politiky a budu angažovaný v neziskovém sektoru nebo v místní samosprávě, to přinesl čas. Po určitém politickém sebehledání jsem ve svých šestadvaceti letech vstoupil do ODS a postupně přišlo moje angažmá v městské kulturní komisi a ve finančním výboru. Pak jsem začal pracovat i v komisi místní samosprávy na Moravském Předměstí, což je největší hradecké sídliště a práce je tu požehnaně. A pak samozřejmě když člověku vstoupí do života děti, uvědomuje si, že chce pro ně něco udělat, nechat jim ten svět o něco hezčí.

To je tedy politická nebo veřejná aktivita. Co vaše práce v neziskovém sektoru?
Ta je zatím spojena především s péčí o psy a popularizací přírody, lesa a vztahu člověka k nim. Od mládí jsem byl nadšený pejskař a když se před deseti lety naskytla příležitost získat do pronájmu zanedbaný areál s možností vybudovat v něm kynologické centrum, neváhal jsem. Odpracovali jsme tam s přáteli stovky a tisíce dobrovolnických hodin a proměnili tohle místo na kraji novohradeckých lesů ve skutečný prostor souladu člověka a přírody. Nejen, že tu pomáhám páníčkům a paničkám porozumět si se svými zvířecími kamarády, ale přijíždějí sem školní exkurze, kterým vyprávím o životě v lese, učím je znát zvířata a vůbec nastavit si vztah s přírodou.

Centrum se jmenuje Borova tlapka. Kdo to je Bor?
Bor byl můj psí kamarád a souputník, který se mnou ušel kus cesty životem. Sice už se na nás dívá ze psího nebe, ale já věřím, že snad má radost, když vidí, co všechno se nám pro porozumění lidí a psů daří dělat.

Je pravda, že vy se tématu soužití lidí a zvířat ve městě věnujete dlouhodobě a jste zastáncem budování psích parků. Můžete objasnit tuto myšlenku?
Nápad pochází z Vídně, která je dlouhodobě ne náhodou hodnocena jako nejlepší místo pro život na světě. Řešili tam v minulosti podobný problém, jako všude jinde - pejskaři chtějí venčit psy a třeba je přitom i pustit na volno, jak to ale provést ve městě, kde se pohybují i další lidé? A tak vymysleli psí parky - oplocené travnaté plochy s parkovou úpravou, kam vstupují pouze ti, kteří přicházejí venčit své pejsky. Už několik let komunikuji s hradeckou radnicí o realizaci těchto parků v našem městě, náklady na jejich zřízení nejsou nijak astronomické, v podstatě jde jen o cenu realizace oplocení. Je to spíš věc zvyku a přijetí myšlenky. Snad už se blížíme realizaci pilotního projektu, a věřím, že jen u něj nezůstane.

Existují ale zvířata, pro které není problémem venčení, ale doslova přežití. Říkám to proto, že letos jste se rozhodl takovým pomáhat cestou Nadačního fondu Borova tlapka. Co jsou jeho cíle?
Nadační fond vznikl u příležitosti letošního 10. výroční fungování našeho kynologického centra. Cílem je shromažďovat finanční i hmotné prostředky a s jejich využitím podporovat a pomáhat ohroženým či znevýhodněným zvířatům, stejně jako lidem, kteří se o ně starají a projevují osobní hrdinství při jejich záchraně nebo péči o ně. Dalším rozměrem činnosti bude působení v rámci preventivních a osvětových programů, popularizačních akcí, přednášek, vydávání publikací a rozšiřování obecného povědomí o možnostech pomoci ohroženým zvířatům. Vlastně jsme s prací už trochu začali letos v únoru. Když se rozhořel rusko-ukrajinský konflikt, spustili jsme sbírku a začali vozit hmotnou pomoc na ukrajinské hranice pro tamnější psy.

Na podzim vás možná čeká významná životní změna, která by vám mohla pomoc lépe prosazovat tuto pomoc. Mám na mysli vaši kandidaturu do zastupitelstva Hradce Králové.
Je velmi brzy na to, abych předvídal výsledek voleb. Pravdou je, že moje kandidatura je logickým pokračováním mé práce v ODS a ve veřejném životě. Kandiduji z 8. místa, takže abych uspěl, musel bych posbírat hodně preferenčních hlasů. Ale kdo ví, možná se najdou, už teď mě příjemně překvapuje, kolik lidí mi věří, podporuje mě a přeje úspěch. Všem bych chtěl vzkázat, že je nezklamu, ať už budu zvolen, nebo i když budu ve své práci pokračovat dál bez mandátu zastupitele.

To možná nejdůležitější nakonec - aby se člověk mohl věnovat veřejně prospěšným aktivitám, musí být z něčeho živ. Co je vaše občanské povolání?
Se ženou provozujeme vinotéku a máme také firmu, která se zabývá pořádáním kongresů a společenských akcí. Naštěstí manželka je mi natolik silnou oporou, ať už se jedná o práci nebo o rodinu, že pro mě zbývá dostatek času, kdy se mohu věnovat všem těm věcem, o kterých jsme mluvili.