Tanec se stal mým životem, hudba je moje velká láska

Není to tak dávno, co natočil několik písní, které budou součástí připravovaného EP O nás. Petr by s ním rád absolvoval několik živých vystoupení v České republice. „Doufám, že už v dubnu a určitě při té příležitosti navštívím i Hradec Králové,“ těší se.  

Co vás přivedlo k tanci a na taneční parket?
Na taneční parket mě přivedl film Hříšný tanec. Opravdu mě zaujal, bylo mi 11 let a viděl jsem ho tenkrát asi stokrát. Zaujalo mě především to, že byl ve filmu soutěžním tématem, a jak výborně se pojil s hudbou.

Vedli vás k tomu v dětství rodiče, nebo to bylo vaše rozhodnutí?
K tanci mě rodiče nevedli, oni měli rádi tenis a atletiku. Ale když jsem projevil zájem o tanec, mamka mě přihlásila na kurz tance, i když omylem to byl scénický tanec, což jsem zjistil až po několika lekcích. Poté jsem se dostal přes kamaráda do taneční školy Krok, která byla tenkrát v Hradci Králové – Malšovicích. Tančil jsem tam, než jsem odešel na vysokou školu do Ostravy, kde jsem pokračoval ve své taneční kariéře. Potom jsem tančil už jen v zahraničí.

Nakonec jste tedy tanci propadl, stal se profesionálem a dosáhl s ním na mezinárodní scéně výrazných úspěchů. Které považujete za zásadní a proč?
Je to pravda. Tanec se stal mým životem, v 17 letech jsem se stal mistrem republiky v latinskoamerických tancích mládeže, o několik měsíců později jsem poprvé navštívil Severní Ameriku a v Kanadě jsme s partnerkou vyhráli Kingston Cup v deseti tancích, to jsem tenkrát ještě tancoval v Hradci. Poté jsme, už s jinou partnerkou, byli čtvrtí na mistrovství Evropy v showdance. V té době jsem už tancoval v Ostravě, kde jsem studoval. Jako profesionál jsme byli na pátém místě na mistrovství světa v mambě a na pátém místě v mistrovství Evropy v deseti tancích, latině. Teď jsem už deset let v tanečním důchodu a soustředím se na učení, kde se mi podařil obrovský úspěch. V roce 2017 jsem byl vyhlášen nejlepším učitelem na mistrovství světa v kategorii Pro/Am, z čehož jsem měl asi největší radost.

Samozřejmě nemůžeme pominout vaše účinkování v druhé sérii televizní show StarDance. Pamatujete si, když jste byl osloven, co vám šlo hlavou?
To už jsem žil několik let v Americe a byl jsem osloven na doporučení tehdejšího prezidenta Českého tanečního svazu. Ten rok jsem se zrovna oženil, takže bylo náročné se rozhodnout, zda v soutěži budu účinkovat. Bývalá manželka byla ale Američanka a chtěla poznat moji rodnou zemi, tak jsem se rozhodl přijet. I když jsem musel žít šest měsíců v penzionu v Praze.

Vaší partnerkou byla známá zpěvačka Lenka Filipová. Jak vzpomínáte na spolupráci s ní?
Na spolupráci s Lenkou vzpomínám moc rád, opravdu jsme si sedli. Tenkrát mi darovala kytaru s věnováním, na kterou jsem skládal mnoho písní a cestovala se mnou po světě, takže vlastně stála u zrodu mojí další kariéry, kterou je hudba.

Šlo ji to z vašeho pohledu dobře? Jaká byla?
Lenka má obrovské charisma a opravdu jsem se těšil na naši spolupráci. Můj oblíbený tanec s ní byla rumba, tam se opravdu projevilo, jaká je úžasná umělkyně. Opravdu to procítila výborně.

Byla soutěž pro vás něčím výjimečná?
Pro mě byla výjimečná tím, že jsem měl šanci tančit po mnoha letech v České republice, pro moji rodinu, hlavně pro bráchu s mámou, kteří přišli na několik představení. Byla to úžasná parta tanečníků a celebrit, opravdu jsme byli výborná banda, hlavně s Robertem Zárubou jsme byli dobrými kamarády.

Co vás přivedlo do USA? Kdy to bylo?
V roce 2001 jsme jeli na taneční soutěž v Denveru ve státě Colorado, ale bohužel jsem ztratil osobní dokumenty. Tenkrát nám na pár týdnů pomohla komunita tanečníků a oslovila mě místní taneční škola s tím, že kdyby mi zařídili víza, zda bych měl zájem přijet na rok a půl učit o společenském tanci. Jelikož jsem tenkrát dokončil vysokou školu, využil jsem to a jel tam na zkoušku.

Žijete ve městě Portland ve státě Oregon. Čemu se tam věnujete?
V současné době se věnuji tanci a hudbě, mám několik žáků, kteří aktivně tančí a trénují se mnou už mnoho let. Ty připravuji na soutěže, ale nové žáky už nepřijímám, protože po tanci se věnuji hlavně hudbě, skládám písně a studuji zpěv.

Líbí se vám tam? Je toto město něčím podobné Hradci Králové?
Oregon mám rád, protože mně nejvíce připomíná Čechy a Portland mi Hradec Králové. Má také dvě řeky, soutok a hodně stromů, což na Hradci miluji.  Do Hradce se opravdu rád vracím, maminka tam stále žije. Mám na něj dobré vzpomínky, pořád jsem fanda Votroků a královehradeckého hokeje. Dokonce jsem složil písničku o jednom hradeckém rybníku, která snad vyjde příští rok.

V roce 2019 jste obsadil 5. místo v žebříčku nejlepších tanečních učitelů světa World Dancesport Series. Co to pro vás znamená? Je to zadostiučinění za práci, kterou jste v životě tanci věnoval?
Byl to obrovský úspěch, dokonce se mi to podařilo čtyřikrát za sebou mezi lety 2015 až 2019.  Teď, když se na to dívám zpětně, mi to připadá až k neuvěření. Opravdu jsem tomu dal všechno. Jsem za to vděčný, protože jsem si mohl dovolit sponzorovat své hudební klipy a hudbu, tanec a různá ocenění na to vydělaly.

Od soutěžního tance, který jste profesně pověsil na hřebík, jste přešel k hudbě. Jak se to stalo?
Přiznám se, hudba byla vždy moje velká láska. Vyrostl jsem v hudební rodině, dědeček byl akordeonistou, táta hrál na bubny a strýc byl profesionálním hudebníkem. Tak jsem se naučil hrát na bubny, kytaru a psal jsem básně.

A zpěv?
Zpěv jsem začal studovat až v posledních pár letech, když jsem se rozhodl zpívat svoje písně. Dříve jsem spíše přednášel hudební poezii, ale jakmile se mi zlepšila technika, zamiloval jsem si zpěv.

V této souvislosti se musíme zastavit u vašich písní Jenom tebe a Lenka, které jste zhudebnil a otextoval. Kromě toho vznikl singl nazvaný Dopis. Texty těchto písní jsou věnovány partnerským vztahům a rozchodům. Proč jste si vybral právě tato témata? Je v tom vaše osobní zkušenost?
Písně Jenom tebe, Lenka, Dopis, které vyšly tento rok a další tři písně Island Dream, Bolest a Co Dál, jež vyjdou v příštích měsících, zapadají do budoucího EP nazvaného O nás. Písně jsou inspirovány vlastními zkušenostmi. Jsou kombinací mnoha vztahů. Ale našel jsem sílu to vše vydat společně, protože jsem slyšel příběhy od spousty známých, kteří se rozešli během covidu. Chtěl jsem jim ukázat pochopení, že nejsou sami.

Součástí singlu je také videoklip, kde opět tančíte. Jak jste písně v tanečním smyslu uchopil?
V písní Jenom Tebe tančíme spolu s Alicí Stodůlkovou ze Stardance. Jenom tebe je jedna z mých nejoblíbenějších písní, tak jsem rád, že jsme si ve videoklipu mohli zatančit právě s Alicí, jsme dobří kamarádi. Pro mě byly tanec s hudbou vždy spojené. Když zpívám, stále to v těle hodně prožívám.

Mohou někde čeští posluchači písně vyslechnout a videoklip vidět?
Ano na mém YouTube kanálu jsou všechny písně nebo na mé webové stránce  www.michaelpetr.com

Čeho byste chtěl v hudbě dosáhnout? Máte v tomto ohledu nějaké plány?
Moje nejbližší plány jsou vydat EP O Nás a udělat s ním pár živých vystoupení v České republice. Doufám, že v dubnu příštího roku a určitě při té příležitosti navštívím i Hradec. Ale už v březnu začnou vycházet písně z alba Cesta a jeho první singl Friday Night. Jsou rockové a dost rychlejší než dosud. V listopadu příštího roku bude také turné. Rád bych si vybudoval posluchače, abych pro ně mohl hrát naživo. Opravdu miluji vystupovat pro lidi, hudba je pro mě sdílení duše, radostí i starostí.

Není to tak dávno. kdy jste vystupoval v nové internetové TV show ve stylu StarDance v Los Angeles v USA. V jednom čísle jste tančil v kostýmu párku v rohlíku na svou píseň Hotdog Stand. Ta vypráví o lásce k hotdogům. Máte rád párky v rohlíku? Proč tato píseň vznikla?
Show your best Dance bude nová show, kterou jsme točili koncem listopadu a vyjde koncem ledna. V show tančím tři čísla. První tanec je jive, další foxtrot a třetí chacha, kterou tančíme na moji písničku Hotdog Stand. Je to veselá písnička, kterou jsem napsal před několika lety. Když jsem byl osloven producenty, chtěli, abych tančil na některou ze svých písniček. Partnerka tak navrhla právě Hotdog Stand. Původní verze je v češtině. Když jsem tančil ve StarDance, zamiloval jsem si stánek na rohlíky na Náměstí Míru v Praze. Chodil jsem tam velmi často, protože jsem si nevařil. Přiznám se, mám radši český párek v rohlíku než hot dog, ale když jsem písničku překládal do angličtiny, bylo těžké zpívat o českém párku v rohlíku. Pro Američany jsem tak zvolil cestu o americkém hot dogu, který mají velmi rádi. 

Je pro vás Amerika zemí, která vám otevřela dveře k vašemu uměleckému vývoji?
Inspirací je určitě život v Česku. Nejprve píši v češtině a teprve potom v angličtině. Hrál jsem i v Čechách, takže hudební srdce chce být tam, ať jsem v Čechách či USA.

Nestýská se vám po Čechách?
Stýská. Mám dva vnuky a dvě vnučky, jsou to zlatíčka. Takže bych je moc rád viděl růst. Minulý rok jsem měl v plánu se na 100 procent vrátit a začít hrát, jenže pak přišel koronavir a po celém světě úplně položil hudební scénu. Takže jsem se rozhodl, že s přestěhováním počkám.  

Jak často se vracíte?
Alba O nás i Cesta jsem nahrával poslední tři a půl roku, obě jsem natáčel v Praze. Do Česka jsem jezdil zhruba pětkrát za rok.

Vašim rodištěm je Hradec Králové. Co pro vás toto město znamená?
Hradec je krásné město. Dobře se v něm vyrůstalo a mám na něj jen dobré vzpomínky. Dal mi opravdu hodně a navždy už bude součástí mé duše.

Kdy jste ho navštívil naposledy?
Minulý rok v lednu. Žije tam moje maminka, tak ji vždy jezdím navštívit.  

Máte na něj nějakou zásadní osobní vzpomínku?

Kamarádi z gymplu byli fajn a opravdu jsme si střední školu užili. Ale koupání ve Stříbrňáku byla moje oblíbená aktivita.

Co byste rád popřál našim čtenářům do nového roku 2021?
Rád bych vám všem poděkoval, že jste si našli čas si o mně přečíst. A vám bych rád poděkoval za zájem se mnou připravit rozhovor. Přeji vám všem, abyste nacházeli radost v maličkostech, které jsou kolem nás. Velké věci kolem jsou teď náročné, tak musíme najít radost a úsměv sami v sobě. Těším se na vás na koncertě!

Hynek Šnajdar
hynek@salonyhk.cz
Archiv Michaela Petra