Trenér Vítek má svůj sen: Jednou vyhrát Velkou pardubickou
9. listopadu 2022
Svět koní měl Pavel Vítek už předurčený. Jeho otec František se řadí k legendám československého a českého dostihového sportu. Dvakrát vyhrál Velkou pardubickou, poté působil jako trenér.
„Od patnácti let jsem fungoval u táty ve stáji v Lysé nad Labem. Táta byl v té době prvním trenérem pro Napajedla, svého času spolupracoval například se Smolíkem, vyhrávala se řada dostihů včetně Derby. Byl tam obrovský přísun kvalitních koní,“ vrací se do doby svých začátků Pavel Vítek, který má nyní svoji stáj v Puchlovicích, v obci nedaleko Hradce Králové.
Otec Pavla Vítka vyhrál slavnou steeplechase v Pardubicích v roce 1963 s dvanáctiletým hnědákem Koranem a o dva roky později se sedmiletou hnědkou s příznačným jménem Mocná. Poté se stal trenérem koní i pro rovinové dostihy a spojení s jezdeckou legendou Vlastimilem Smolíkem fungovalo skvěle.
Do sedla usedl i syn. „Jezdil jsem i dostihy. Bavilo mě to, ale postupem věku mě zarazila váha,“ poukazuje Pavel Vítek na obvyklý problém žokejů.
Přesto v roli jezdce stihl dosáhnout řady úspěchů. „Když jsem byl ještě učedník, jezdil jsem úžasného koně s velkým srdcem, jmenoval se Mercator a s ním jsem povyhrával asi šest dostihů, z toho velký mezinárodní dostih v Bratislavě. Byl to skvělý kůň, vždycky mě tam sám dovezl,“ usmál se Vítek.
Ze tří měsíců ve Francii bylo pět let
Záhy si splnil i svůj jezdecký sen. „Tehdy jsem se nějak dostal do Paříže na závodiště Auteuil a hned byl můj sen, abych si tam jednou zajezdil a za rok v nějakých 19 nebo 20 letech se mi tenhle sen splnil,“ povídá.
Tehdy bylo pár let po revoluci a v 90. letech minulého století se otevřely hranice. Do ciziny a konkrétně do zaslíbené Francie vyrazil i Pavel Vítek. „Ve Francii jsem si také zajezdil na výborných koních. Byl jsem tam jeden z prvních. Tehdy o mně tamní média psala, že jsem průkopník z východu, to bylo v nějakém devadesátém čtvrtém,“ vzpomíná Vítek.
Cestu do Francie si zajistil sám tehdy přes chovatelský svaz. „Byl tam pan Mičar, uměl francouzsky, měl kontakty ve Francii, tak jsem mu napsal. On mi domluvil tříměsíční stáž s tím, že nejdříve budu měsíc a půl v tréninkovém středisku v Paříži a potom pojedu na hřebčín. Nakonec jsem ve Francii zůstal pět let,“ říká.
Ve Francii se chytil. „Začal jsem tam jezdit i dostihy a nechtěl jsem se vrátit. Najednou jsem viděl věci, které tady nebyly. Ve Francii to bylo o několik desítek let dál. Teď už se to nějak postupně dohání, ale pořád je to velký rozdíl. Dostihový sport tam funguje velice dobře, je také velmi dobře financovaný,“ popisuje Pavel Vítek.
Dostihový sport ve Francii funguje jako skvěle prosperující firma, plyne do něho dostatek finančních prostředků. „Každý den se ve Francii běhají dostihy. Sponzorem je sázková kancelář, která sice vydělá velké peníze, ale podstatnou část zase vrací zpátky, což se samozřejmě projeví na podmínkách a zázemí. I průměrný kůň si na sebe vydělá,“ podotýká Pavel Vítek.
Návrat do Puchlovic a nový začátek
Českého jezdce a trenéra ovšem po pěti letech ve Francii začal lákat návrat zpět. „Postupně jsem přicházel na to, že bych sám tam nemohl nic začít. Oni také mají jedno přísloví: Je lepší být malý ve svém než být ve zlaté kleci u někoho velkého, nebo tak nějak v tomto duchu to říkají, proto jsem se rozhodl k návratu domů. Zažil jsem spoustu trenérů, kteří někde odvedli dobrou práci a pak je kopli do zadku,“ objasnil.
Vrátil se do Puchlovic, kde se narodil jeho otec a kde po prarodičích zůstaly pozemky. Tedy místo jako stvořené pro vybudování stájí a tréninkového centra pro koně.
„Babička s dědou zemřeli, několik let to tady bylo prázdné, bylo to samozřejmě už zastaralé a v ruinách. Mně se to v hlavě všechno pospojovalo a rozhodl jsem se začít tady. Mezitím už jsem měl nabídky, kdy mě oslovili trenéři a profíci a postupně se to rozjelo,“ poukázal.
Jako tomu je všude jinde, také u Pavla Vítka platilo, že začátky nebyly lehké. „Ze začátku se mi smáli, ale mezitím, co jsem to tady začal budovat, tak někteří trenéři už vystřídali pět stanovišť,“ uvedl.
Stát na vlastních nohou je mnohdy těžší, ale léta ve Francii Pavlovi Vítkovi však pomohla. „Získal jsem rozhled a důležité kontakty,“ potvrzuje.
Sám si musí zajistit úplně všechno. „Od krmení, ošetřování, provoz, opravy budov až po vyvezení hnoje,“ usmívá se Pavel Vítek, který se o vše stará s manželkou Olinkou a dětmi Pavlíkem a Natálkou, která už také závodí. Nejstarší dcera Eliška žije ve Francii a působí také u koní, ve velké překážkové stáji. „Ještě tady máme dva pomocníky,“ dodává.
Třetí ve Velké pardubické
Zaměřený je pochopitelně na koně z Francie. V Puchlovicích mu za tu dobu prošlo rukama téměř 800 koní, nyní jich má ve stáji 25, z toho je i Chicname de Cotte, desetiletý hnědák, který letos v říjnu startoval ve Velké pardubické, Vítek koně připravil pro majitele Quartis-Zámecký Vrch. V roce 2019 byl Chicname de Cotte v této slavné steeplechase dokonce třetí.
„Přivezl jsem ho na jaře v dubnu. Měl za sebou dobrou kariéru ve Francii, kde ukázal svoji kvalitu. V dubnu 2019 jsme šli hned do kvalifikace, kde Chicname De Cotte byl dvakrát pátý a potom bojoval o vítězství ve Velké Pardubické,“ vrací se o tři roky zpět Pavel Vítek.
Tehdy ve 129. ročníku Velké pardubické Chicname De Cotte v sedle s žokejem Jordanem Duchenem naháněl v cílové rovince v čele cválajícího a pozdějšího vítěze Theophila s žokejem Josefem Bartošem,
třetím do party byl nakonec druhý Stretton s Thomasem Garnerem. Třetí místo je pro Pavla Vítka dosud největší úspěch ve Velké pardubické.
V současnosti Pavel Vítek chystá a vyhledává koně pro majitele, třetina ze zmíněných pětadvaceti koní je z Francie. A to z toho také plyne hlavní příjem. „Majitelé svěří koně do tréninku, nebo to funguje opačně, kdy nabídnete výborného koně. Ve Francii mám spoustu kontaktů, kamarádů, kteří mi už někdy volají sami. S koňmi je to jako v jiných sportech, mezi mladými musíte najít ty výjimečné,“ zdůraznil hlavní umění a náplň práce trenéra. Pak je to samozřejmě kvalitní příprava.
Pavel Vítek má svůj sen. „Rádi bychom vyhráli Velkou pardubickou a chtěli bychom sem přivést do závodu i majitele z Francie,“ nastínil své plány.
Objevil Orphee des Blins, královnu slavné steeplechaseTrenér Pavel Vítek je také podepsán pod vítězstvím dnes již legendární klisny Orphee des Blins ve Velké pardubické. Královna překážkových dostihů vyhrála s žokejem Janem Faltejskem slavný závod hned třikrát v letech 2012, 2013 a 2014. Hattrick docílila způsobem málo vídaným, byla rychlá jako blesk. „Byla to tryskokobyla,“ komentoval v minulosti rychlost koně Faltejsek. Pavel Vítek kobylu objevil a přivedl z Francie pro Jiřího Trávníčka, majitele velké stáje DS Pegas Zhoř. Na závody ji pak připravoval trenér Grzegorz Wroblewski. „Na sto procent jsem přesvědčen, že koně z tohoto polokrevného plemena mají skokové vlohy, tvrdost, vytrvalost a podobně. Navíc mají skvělou průpravu koní z Francie a zkušenosti z místních drah. Když koně převezeme sem, tak už jde jen o adaptaci, ale oni si tím těžkým prošli už tam,“ uvedl Pavel Vítek. Přitom ve Francii už Orphee des Blins měla po kariéře. „Ve Francii je většinou nejvíc peněz v závodech tříletých až čtyřletých koní, to jsou nejsilnější ročníky. Kdežto Velká pardubická je pro šestileté a starší koně,“ vysvětlil Pavel Vítek. Podobně na tom byl i Chicname de Cotte, třetí ve Velké pardubické v roce 2019. „Výborný byl ještě Usockem,“ doplnil Vítek jméno dalšího koně, kterého rovněž přivezl z Francie. „Všichni měli ve Francii kariéru za sebou, ale ukázali kvalitu, protože jako čtyřletí vyhráli,“ doplnil Vítek. S Orphee des Blins to bylo zpočátku složité. „Orphee trvalo rok, než se tady dokázala prosadit,“ zmínil. Nakonec klisna, která má ve stájích ve Zhoři poblíž Jihlavy i svoji bronzovou sochu, napsala velký příběh. „Ze začátku ji to nešlo, zjistili, že nebude ani do chovu, tak si pan majitel Trávníček myslel, že si z Orphee udělá rekreačního koně, že s ní bude chodit na vycházky. Jenže ho tak zlobila, že ji vrátil zpátky na dráhu,“ usmívá se Pavel Vítek. Osudové pak bylo spojení rychlé, ale svéhlavé klisny, s žokejem Janem Faltejskem. „Z osmdesáti procent to byla zásluha Honzíka Faltejska, který ji nechal pracovat, zatímco předchozí žokejové se s ní tak trochu prali,“ poukázal Pavel Vítek. Však také Jan Faltejsek po prvním triumfu, kdy Orphee porazila všechny o parník, počínání kobyly glosoval vtipně. „Stačilo jí ukázat směr, zbytek si řešila sama," povídal žokej a dodal: „Vezla mě jak špinavé prádlo.“ I na tomhle příběhu má podíl Pavel Vítek. |
Jiří Tůma
jiri.tuma@salonkyhk.cz
Foto: Lubomír Douděra