Trnitý příběh České mše vánoční

Hej, mistře, vstaň bystře,
vzhlédni na jasnost, nebes na švarnost,
krásu uhlídáš
v tento noční čas.
(Kyrie)

Jiskřivé a líbezné dílo Missa pastoralis bohemica neboli Česká mše vánoční má za sebou pohnutou historii. Jeho autor však skončil ještě hůř – spáchal totiž sebevraždu a tehdejší společnost jej vyvrhla ze svých řad. Příběh této světoznámé skladby, která se o Vánocích pravidelně hraje i v exotických zemích až na druhém konci světa, připomíná pomyslnou kamenitou cestu plnou překážek a ústrků. Stejně dramatický byl život a osud jejího autora, obecního učitele v Rožmitále pod Třemšínem – Jakuba Jana Ryby.

Ryba se narodil 26. října 1765 v Přešticích. Jeho otec, spisovatel, skladatel a hudebník, zasvětil Jakuba do základů harmonie a hry na varhany. Mladý Jakub Jan brzy začal sám komponovat, čehož si všiml i jeho strýc Jan Vaněček a navrhl Rybovým rodičům, že si nadějného mladého hudebníka vezme s sebou do Prahy.

V kosmopolitním centru českého království Jakub Jan studoval v bezplatném piaristickém semináři, komponoval kvartety a serenády a hojně navštěvoval hudební produkce tehdejších hudebních mistrů. V té době byl na vrcholu své slávy mimo jiné Wolfgang Amadeus Mozart, jehož díla byla v Praze přijímána mnohdy s větším nadšením než v císařské Vídni. Díla salcburského génia, především v oblasti duchovní hudby, pak zanechala svůj otisk i v Rybově tvorbě. Ryba Mozartovu hudbu detailně studoval po celý svůj život a tento vliv se projevil i v jeho vlastních skladbách. Mezi dalšími hudebními velikány, kteří Rybu ovlivnili, nechyběl mimo jiné Johann Sebastian Bach, Joseph Haydn či Leopold Koželuh.

Konec vzdušných zámků
V roce 1788 však nastal zlom. V Rožmitále se hledal nástupce za starého a nemocného učitele. Jakub Jan Ryba se musel na důraznou otcovu výzvu rozloučit se „svými vzdušnými zámky“ v Praze a místo přijal.

Po dvou letech se oženil, čímž vtiskl svému životu nový rozměr. Jak napsal: „a tímto uklidněn, pak jsem přemýšlel o povinnostech učitelových a shledal, že jsou velmi vznešené – také v malém městě můžeš něco dobrého dokázati.“

Rybovým představeným byl farář Zachar, který byl odpůrce všech novot ve školní výuce. Jemu stačilo, že děti znají náboženskou nauku a chodí do kostela ministrovat, a proto se s ním poměrně záhy dostal Ryba do sporu. Celý spor se brzy odrazil i na učitelových příjmech. Ryba si kromě desátků od rodin a z fary vydělával hraním na pohřbech, svatbách a při společenských příležitostech. Farář však záměrně posouval časy pohřbů do dopoledních hodin, kdy musel Ryba plnit své kantorské povinnosti. Vzhledem k vypjaté mezinárodní situaci nastupujících napoleonských válek se cena peněz výrazně znehodnocovala, což přimělo Jakuba Jana, aby zrušil odpustky na školné některým rodinám a omezil financování svého pomocníka a pořizování nových titulů do své školní knihovny.

Vypjaté vztahy mezi Rybou a farářem Zacharem barvitě popisuje film Noc pastýřů, v němž herecky excelují Josef Abrhám a Radovan Lukavský a jenž se pravidelně v televizi vysílá během vánočních svátků. Kvůli dostavujícím se pocitům hmotné nouze svůj veškerý volný čas věnoval komponování. Jako muzikant, který se hraním částečně živil, potřeboval mít velký repertoár skladeb, většinou církevního druhu. V pozdějších letech se čím dál víc přikláněl k tvorbě v českém jazyce. Když v prvních letech 19. století posílal do Prahy pro připravovaný slovník soupis svých skladeb, bylo jich 1 416. O tom, kolik jich napsal celkem, se vedou spory. Koneckonců Ryba měl před sebou ještě více než deset let života.

Vzhůru, bratři, jenom čerstvě vstávejte!
K Betlému se se mnou honem vydejte!
Pospíchám teď zvěstovat velikou radost,
nelenujte jen vstávat, spatříte jasnost,
která Betlém osvěcuje,
celé nebe okrášluje,
vstaňte s rychlostí, pojďte k Betlému,
k Neviňátku dnes narozenému.
(Graduale)

Poraněná skladba
Jelikož Jakub Jan složil desítky mší, považoval Českou mši vánoční, která mu právě zajistila nesmrtelnost, za jakousi „poraněnou skladbu“. A to především kvůli tomu, že byla postupně prostřednictvím opisů přizpůsobována podmínkám v daném kostele.
Úpravy se týkaly jak vedení zpěvu, tak i četných míst v kompozici. Mnohdy tak došlo k poranění harmonie, což ubíralo dílu na hodnotě. Nejznámější úpravy se dostaly do tisku v letech 1930, 1961 a pak v roce 1973. Podle této poslední úpravy se skladba hraje nejčastěji. Proto je dnes možné slyšet „Rybovku“ hned v několika verzích.

O úpravách vlastního díla ještě za svého života se Jakub Jan Ryba zlostně vyjádřil: „Byl jsem nanejvýš pohněván, jak mnohdy domýšlivý učitel ostudně přetváří mistrovská díla tím, že je drze zkracuje anebo nevhodně přidává.“ Je svým způsobem paradoxní, že se nikdy neuchoval originál partitury, takže dnes můžeme jen spekulovat, jak mše zněla poprvé, když ji Ryba se svými přáteli na rožmitálském kostelním kůru na Štědrý večer roku 1796 představil.

Jesličková hra z českého prostředí
Česká mše vánoční se skládá z devíti částí, má důsledně pastorální charakter a je svým způsobem jakousi jesličkovou hrou. Svým veselým pojetím a zasazením do domáckého českého prostředí byla srozumitelná prostému lidu. Je instrumentálně poměrně náročná, nicméně první Rybovi hudebníci tato přísná kritéria byli schopni naplnit.
Skladbu uvozuje chytlavý dialog varhan a smyčců, do kterého vstupuje dialog pastýřů, kdy mladší svému mistrovi sděluje zvěst o zrození Mesiáše. Na úvodní část Kyrie plynule navazuje Gloria, do které se už zapojuje sbor, a pak se již dále prolíná se čtyřmi sólisty. V následujících částech Graduale, Credo, Offertorium, Sanctus, Benedictus a Agnus Dei se text již váže více k liturgii. Závěrečné Communio uvozuje slavnostní varhanní předehra, po níž všichni halasně oslavují narození Spasitele.

V nepřízni mocných
Rybova skladba neměla vždy na růžích ustláno a do vánoční církevní liturgie se v 19. století prosadila mnohdy i přes odpor samotné církve. Její posluchači si ji však vždy vyžádali. Stejné nelibosti se „těšila“ i u komunistů. Traduje se, že za normalizace Státní bezpečnost každoročně nastavovala světlomet na dveře rožmitálského kostela a zapisovala si jména lidí, kteří mířili na půlnoční mši.

A jaký byl konec slavného skladatele? Sužován hmotným nedostatkem, ale i spory s vrchností Ryba usilovně pracoval a komponoval, což zanechalo následky na jeho zdraví. Trpěl depresemi a některé lékařské zprávy hovoří i o jaterní chorobě.
V sobotu 8. dubna 1815 časně ráno vstal a zamířil jako obvykle na ranní mši do kostela Povýšení svatého Kříže. Zpátky se už nevrátil. Po dvou dnech bylo jeho tělo nalezeno v houštině u lesa. Měl podřezané zápěstí a hrdlo, vedle něj ležela břitva a Senecovo pojednání De tranquillitate animi (O klidu duše), na jehož poslední straně bylo sepsáno rozloučení s rodinou.

Jakub Jan Ryba odešel z pozemského světa jako zlomený člověk, zanechal však po sobě hudbu plnou radosti, která lidi oslovuje i po více než dvou stech letech.

S radostí, s plesáním, s veselostí,
srdcem spokojeným.
Od Betléma kráčíme,
radost velkou cítíme.
Radujme se, veselme se,
že jsme viděli Ježíše,
který se dnes narodil,
celý svět vysvobodil.
(Communio)

Jiří Štefek
jiri@vrchlabinky.cz
Foto: Internet