Trocha nostalgie Hradečáky určitě nezabije – 26. díl

V roce 1963 přijel do Hradce Králové na Střelnici poprvé západní a velice kvalitní anglický dixieland Chris Barber a všichni milovníci této muziky a hlavně všichni hradečtí muzikanti tento mimořádný koncert navštívili. Pamětníci, kteří si tenkrát přišli poslechnout tuto vynikající kapelu, na tento večer vzpomínají do dnešních dnů. Samozřejmě tam nemohl chybět ani Ota Štantejský, který byl výkonem muzikantů nadšený a naprosto ho ovlivnili v jeho budoucí jazzové kariéře. I jeho kamarád a hudební kolega saxofonista Mirek Pacholíček si i po šedesáti letech vzpomíná na detaily z koncertu a i na něm zanechal tento večer v dobrém slova smyslu následky pro jeho další hraní tohoto repertoáru v hradeckých kapelách.

Dixieland Chris Barber zahrál i skladbu Cizinec na pobřeží, kterou ihned Ota Štantejský převzal do svého repertoáru, a právě tato melodie ho potom provázela celý jeho muzikantský život. Od roku 1963 hrál klarinetista Štantejský tuto skladbu pravidelně při téměř všech svých vystoupeních. Pokud ji návštěvníci na různých akcích, čajích a plesech neslyšeli hrát, téměř vždy si ji vyžádali a Ota si tento jazzový klenot rád zahrál. Skladbu Cizinec na pobřeží ve světě proslavil výborný klarinetista Bernard Stanley Bilk známý jako Mr. Acker Bilk a kdo potom slyšel hrát v rozhlase Cizince na pobřeží v podání Oty Štantejského, říkal, že prý nebylo k rozeznání, který z klarinetistů tuto světovou skladbu hraje. Oba muzikanti se narodili ve stejném roce, oba to byli samoukové, kteří toho potom ve svém životě na hudebním poli hodně dokázali. Ota se díky své píli vše naučil sám, vždyť ve svých začátcích vůbec neznal noty. Jako mladý začal v dixielandu a tam žádné noty nepotřeboval. V pozdějších letech, když začal hrát v Big Bandu, vše dohonil, protože, jak je všeobecně známo, v Big Bandu se hraje zásadně podle not.

Hradecký saxofonista a klarinetista Ota Štantejský se narodil 19. 10. 1929 v Řetůvce v okresu Ústí nad Orlicí, ale celý svůj plodný hudební život strávil ve svém milovaném Hradci Králové. Již jako šestnáctiletý kluk se zajímal o muziku a v těchto mladých letech inklinoval k swingové a jazzové hudbě. Po druhé světové válce založil novohradecký rodák Ladislav Bareš u nás v Hradci Králové swingovou kapelu Alfa klub, a právě na koncertech této kapely byl mladý Ota častým návštěvníkem. Do úžasných swingových skladeb éry kapel Ellingtona a Basieho se mladý začínající muzikant naprosto zamiloval a již mu to zůstalo. (Ladislav Bareš ale bohužel pro hradecké příznivce této muziky odešel krátce nato do Liberce a právě tam hned po svém příchodu založil výbornou kapelu, která patřila k těm nejlepším v tehdejším Československu. V pozdějších letech si pro své mimořádné úspěchy vysloužil přezdívku Král severu.)

Pan Štantejský začínal v Hradci Králové hrát v roce 1947 v kapele Dixieland a postupně v našem městě vystřídal spoustu dalších uskupení. Byly to např. velký orchestr Zdeňka Slabého a hned po něm Mirka Mužíka. Další v řadě orchestrů, které hrály na Střelnici ve velkém sále, byl Swing club Oty Petra a Combo D Jiřího Dvořáka, které účinkovalo dole v malém sále. Zahrál si i v orchestru Fontána v PKO a dlouhá léta působil jako stabilní hráč v saxofonové sekci Big Bandu, který vedl Mirek Mužík. Dále to byl Big Band Aldis Jiřího Beneše a Jiřího Pavlíka, který se později přejmenoval na dnešní Big Band Jiřího Pavlíka. Jeho srdeční záležitostí se také stala kapela, která hraje ještě dodnes ryzí jazz, Art Jazz Band Josefa Strnada. Zde se cítil velice dobře a repertoár, který zde hráli, mu naprosto vyhovoval. Navíc zde hrál na bicí jeho velký životní přítel Roland Stolz, a když později přišel do této kapely jeho další kamarád Mirek Pacholíček, úroveň této populární kapely se ještě zvýšila.

Za zmínku stojí i vzpomínka na šedesátá léta, na tehdejší odpolední čaje na Střeláku, kam chodilo pravidelně až 1200 návštěvníků. Byla to doba, kdy mladí pánové chodili na taneční zábavy zásadně v obleku a kravatě. Na Střeláku byl hlavním pořadatelem pan Titl a v Palmové zahradě to byl jistý přísný pán, kterému jsme říkali Prezident. A právě tito pánové dbali, aby se do sálu nedostal nikdo, kdo by nebyl slušně a na úrovni oblečen. Konkrétně v kapele Mirka Mužíka se v té době sešli muzikanti, kteří ctili svého kapelníka, hráli srdcem a právě podle toho se zde taneční zábava odvíjela. Ke všemu samozřejmě přispíval i klarinetista a saxofonista Ota Štantejský, který byl vždy postavou ze všech nejvyšší, a byl proto ze všech muzikantů na jevišti nejvíce vidět. Zažilo se tam spoustu legrace a Ota měl na Střelák jen ty nejlepší vzpomínky. Právě podle jeho vyprávění by se toho dalo hodně napsat pro pobavení lidí, kteří tam tenkrát chodili poslouchat muziku, ale hlavně si zatancovat twist a později oblíbeného holanďana.

Nikdy jsem si nemyslel, když jsem jako sedmnáctiletý kluk chodil právě na Střelák na čaje, že Ota se jednou stane mým dobrým kamarádem. Byl to výborný vypravěč, slušný člověk, mimořádný klarinetista a saxofonista a setkání s ním bylo vždy velice příjemné. Jeden čas jsme chodili pravidelně na kus řeči a čtvrtku vína do denní vinárny U Černých v Chelčického ulici a Ota tam měl samozřejmě jako vždy hlavní slovo.

Dalšími pravidelnými hosty tohoto sezení byli bubeník Roland Stolz, saxofonista a kapelník Jirka Beneš, uznávaný hradecký expert na jazzovou muziku Olda Žaloudek a karikaturista a milovník jazzové a swingové muziky Standa Rejchrt. Páni muzikanti vzpomínali na své hudební zážitky, kdy třeba jezdili na různá vystoupení, např. s Evou Olmerovou, Milanem Chladilem a dalšími tenkrát známými hudebními osobnostmi. Těch vzpomínek bylo tolik, že jsme se vždy těšili na další posezení u dobrého vína. Vše však jednou skončí a konec našeho pánského pravidelného setkání nastal, když se na nás začali nabalovat další milovníci muziky a vína. Právě Ota byl tím vyhledávaným a oblíbeným terčem, kolem nějž se vytvořila skvělá parta lidí, kteří se každý pátek dopoledne přišli pobavit k Černým. Bývalo tam veselo, hrálo se tam a přišla spousta natěšených kamarádů a kamarádek. Hodně k tomu přispívali i majitelé Zdeněk a Květa Černých, kteří vytvářeli pro tyto páteční hosty naprosto domácí a kamarádské prostředí. Tradice pátečního dopoledne ve vinárně U Černých trvá dodnes, ale bohužel již v jiném složení, protože lidé přicházejí, ale také odcházejí.

Hradecký Cizinec na pobřeží prožil celý svůj život s paní Květou, výbornou kuchařkou a hospodyní, která se o něho po celé jejich manželství vzorně starala. Hodně často se o ní vyjadřoval, že si vzal nejkrásnější ženu. Květuška, jak jí říkal, je ročník 1923, pochází z Holic u Hradce Králové a v loňském roce oslavila 101. narozeniny stále v plné svěžesti. Jednou, ještě jako mladý muž, jel Ota na Moravu za příbuznými právě přes Holice a během zastávky v tomto městečku se tam náhodně s paní Květou potkal. Byla to z jeho strany asi láska na první pohled a už to pohledné děvče z Holic nepustil. Později se konala svatba a celé manželství potom strávili v Hradci, kde Ota pracoval v Městském stavebním podniku nejdříve jako malíř a později jako mistr malířů. Postavil pro sebe a paní Květu krásný dům s otevřeným schodištěm, které vedlo do jeho pokoje. Tam měl své hudební království, ve stojanu tenor saxofon, soprán saxofon a svůj oblíbený klarinet.

Ota byl křtěný jako Otto, ale ke dvěma t se nikdy moc nehlásil. Byl to velký vtipálek a téměř nikoho nenechal na pokoji. Naopak si velmi vážil většiny lidí kolem sebe, uznával ty, kteří něčeho dosáhli v kterémkoliv oboru. Po Hradci ve své době běžela také tato fáma: Jednou šli kolem hospody U Karla dva kamarádi a zevnitř se ozývala nádherná muzika. Ten jeden povídá: „Pouštějí si tam určitě na CD Cizince na pobřeží s Acker Bilkem.“ A ten druhý odpovídá: „To není Acker Bilk, ale Ota Štantejský, dnes tady hraje ART Jazz Band Josefa Strnada.“ I já mohu potvrdit, že když hrál Ota Cizince, bylo to k nerozeznání, úžasné tóny, kdy jeho klarinet dozníval s tím charakteristickým dechem, kdy některý tón zní z nástroje už jenom jako výdech.

I když měl Ota žigulíka, a to bylo v té době kvalitní auto, skoro vůbec s ním nejezdil. Později myslím přešel na toyotu, ale ani v tomto autě si moc nepojezdil. Nejraději měl své oblíbené kolo a na tom si mohl zajet po celém Hradci někam na dobré pivo. Ota byl vášnivý rybář. Na levém břehu Orlice u Malšovic měl chatu, kde rád trávil svůj volný a často tam i přespával. Jeho dalším velkým koníčkem byly houby a nejvíce chodil na Černou stráň a svoje místa měl i za hájovnou U Dvou Šraňků. Miloval fotbal a pravidelně navštěvoval se svým kamarádem Rolandem Stolzem zápasy svého FC Hradec Králové. Tak to byl Ota Štantejský, vynikající člověk, kamarád a muzikant. Ota Štantejský zemřel po krátké nemoci 22. září roku 2021 ve věku nedožitých 92 let.

Slávek Trávníček