Trocha nostalgie Hradečáky určitě nezabije – 27. díl

Eda se narodil 8. října 1943 ve Velké Čermné poblíž Hronova, ale u hranic na polské straně. Je křtěný Edmund, avšak nikdo ho takto nenazývá a pro všechny to byl vždy Eda. S fotbalem začínal jako žák v Hronově a tam vydržel až do dorosteneckých let. Hned poté se ocitnul v Náchodě, kde se v té době hrával dobrý fotbal, a na podzim roku 1961 ve svých osmnácti letech přišel jako velký talent do mimořádného mužstva mužů Spartak Hradec Králové, kteří v roce 1960 vyhráli mistrovský titul. Do Hradce přišel za trenéra Zástěry a mladý Eda se najednou ocitl mezi takovými fotbalovými velikány, jako byli např. Jiří Hledík, Zdeněk Pičman, Jindřich Jindra, Milouš Kvaček, Ladislav Pokorný, Zdeněk Krejčí a Zdeněk Zikán. Postupně se začal prosazovat do základní sestavy jako pravé křídlo, kde se nejdříve střídal s Jožkou Buránským.

V sezóně 1962/63 odešel Schmidt na vojenskou prezenční službu do Dukly Tachov, kde strávil dva roky. Do Spartaku se potom vrátil v roce 1964 jako téměř hotový fotbalista a postupně se z něho stával tahoun, který byl pro hradecké fotbalisty v té době naprosto nenahraditelný. Právě tehdy skončil v Hradci Králové trenér Pepi Bican, kterého nahradil František Havránek, a hradečtí fotbalisté včetně Edy Schmidta okamžitě vybojovali postup do první ligy. O Edu dlouho usilovala pražská Slávia, on ale vždy zůstal věrný černobílému mužstvu hradeckých Votroků a na malšovickém stadionu zůstal až do konce své úspěšné fotbalové kariéry.

Vrcholem jeho kariéry byly v roce 1966 dva starty za reprezentační mužstvo Československa, kdy první zápas odehrál v Bělehradě proti Jugoslávii a druhý zápas ve Wembley proti novopečeným mistrům světa Angličanům. Naši reprezentanti s tímto vynikajícím týmem sehráli kvalitní zápas s výsledkem 0:0. V sestavě domácího týmu hráli tenkrát mimo jiné bratři Bobby a Jackie Charltonovi, Moore, Stiles, Hunt, Banks, Hurst a další vynikající fotbalisté. Za naše mužstvo v té době hráli takoví borci jako skvělý Viktor v brance, dále Lála, Popluhár, Kvašňák, Adamec, František Veselý, Jokl a další. Bohužel další zápasy za národní mužstvo již nepřišly a jedním z důvodů byl zajisté fakt, že tento technický, gólový a výbušný fotbalista to měl do národního týmu z Hradce Králové přece jenom dál, než kdyby působil v některém z pražských ligových týmů.

Eda Schmidt byl na hřišti i v soukromí velký elegán, a protože byl vždy slušný a velice skromný, je stále i po letech v Hradci Králové oblíbeným fotbalistou, na kterého s úctou vzpomínají pamětníci, kteří v té době chodili na zápasy hradeckých fotbalistů. Tito diváci mají určitě stále v paměti tu jeho nenapodobitelnou kličku – koloběžku –, kterou dosti často používal na obránce soupeře, kterým většinou unikal po pravé straně hřiště, a svými centry potom vytvářel střelecké pozice pro své spoluhráče. Velice rádi na něho vzpomínají jeho mladší spoluhráči jako třeba Hůlka, Rolko, Hrůša nebo Mudruňka a společnou řečí říkají, že spolupráce na hřišti s ním byla na úrovni, když jeho přihrávky, tlumení míče a fotbalové myšlení byly pro ostatní spoluhráče vždy vzorem, a velice rádi sbírali jeho bohaté zkušenosti.

I samotný Eda Schmidt si vybavuje, jak ještě v dorosteneckém věku přišel do mužstva, které patřilo mezi elitu československého fotbalu. K této době se vrací, když říká: „Bylo pro mě veliké štěstí hrát v takovém mužstvu a s takovými fotbalisty, se kterými jsem se po mém příchodu do Hradce Králové sešel, a od každého z nich jsem se něco dobrého naučil. Vždyť třeba reprezentanti Hledík, Pičman, Jindra nebo Zikán byli ve své době v československém fotbalu velice uznávanými fotbalisty.“

K jeho největším fotbalovým zážitkům v dresu Spartaku Hradec Králové patřil určitě zápas s pražskou Spartou, který se odehrál 12. srpna 1972 před vyprodaným fotbalovým stadionem v Malšovicích, kam se údajně natěsnalo 36 000 nadšených diváků. Domácí fotbalisté tenkrát vyhráli nad velkým favoritem v poměru 3:2, když právě Eda Schmidt dával v tomto památném zápase třetí rozhodující branku. Ještě v této době se na tento zápas v Hradci Králové vzpomíná a po hradeckých hospodách se hradečtí fanouškové přou a sázejí, kolik tam přišlo diváků. Stoper Honza Rolko říká: „Když jsme před tímto zápasem přijeli na stadion, tak jsme tomu ani nechtěli věřit a ochozy už byly doslova našlapané.“ Tento úžasný zápas se zapsal do dějin hradeckého fotbalu a kdo tam tenkrát byl, nikdy nezapomene na tu fotbalovou atmosféru a vítězství nad favorizovanou Spartou Praha.

Svoji bohatou fotbalovou kariéru v Hradci Králové Schmidt ukončil v roce 1976 vzhledem k jeho častým zraněním ve svých třiatřiceti letech. Za mužstvo Spartaku sehrál 257 mistrovských zápasů a nastřílel 68 branek. V letech 1976–1980 si ještě zahrál v Týništi nad Orlicí a potom odehrál čtyři roky v Sokole Praskačka. Eda však sportu nezanechal a pravidelně dvakrát týdně chodil hrát tenis na kurty vedle starého hřiště k bývalému známému hradeckému hokejistovi, správci kurtů Vaškovi Čergeťovi, který o něm vždy říkal, že je jako víno a každým rokem se zlepšuje. A takto na něho vzpomínají jeho bývalí dva spoluhráči ze Spartaku Hradec Králové, stoper Jan Rolko a záložník Jaroslav Hůlka.

Jan Rolko: „Eda Schmidt byl pan fotbalista a patřil mezi tu elitu, se kterou jsem hrával, jako např. Ruda Tauchen nebo Zdeněk Zikán. Mám na něho moc pěkné vzpomínky, jak fotbalové, tak i soukromé. Eda měl velkou smůlu v tom, že byl dosti často zraněn, a tím jeho kariéra určitě trpěla. Nás mladší právě tito fotbalisté herně usměrňovali, dávali tomu na hřišti rozum a my jsme makali. S Edou se nám hrálo vždy dobře, a když nebyl s námi na hřišti, už jsme netrpělivě čekali, až zase nastoupí k příštímu zápasu.“

Jaroslav Hůlka: „O tom, že byl Eda borec, nemá ani cenu nic říkat, to ví v Hradci každý, kdo v té době chodil na zápasy hradeckého Spartaku. Jeho útočná klička byla pověstná a já jsem dodnes nepochopil, jak to ten Eda vůbec dělal. On s tou nohou tak zvláštně zakvedlal, že soupeř zůstal stát a Eda ho pohodlně obešel. Úžasné a nikdy ve své kariéře jsem se s něčím podobným nesetkal. Eda byl prostě fotbalový bourák. Když jsem přišel do Hradce, tak mě vzali do party ti největší hráči mariáše, ke kterým právě Eda patřil. Když jsme třeba vyjeli po zápase z nějakého slovenského města, hráli jsme karty až do Hradce Králové. Další velký karbaník byl Vašek Kuchař a MUDr. Štětina, který tehdy s námi jezdil jako sportovní lékař.“

Slávek Trávníček