Trocha nostalgie Hradečáky určitě nezabije – 28. díl

Hradecký fotbalový plejer sedmdesátých až osmdesátých let Jaroslav Hůlka, technický fotbalista a mozek mužstva Spartaku Hradec Králové se narodil 1. července 1951. Celou svoji bohatou kariéru prožil v černobílém dresu FC Hradec Králové. Po skončení aktivního kariéry ještě působil postupně od roku 1985 v oddílech: Ústí nad Orlicí, Sokol Kunvald, Sokol Hořiněves, Jiskra Hořice, Sokol Smiřice, Sokol Rasošky a nakonec v týmu okresního přeboru Malšova Lhota. Příznivci černobílých barev mají zcela jistě v paměti tohoto technického tvořivého záložníka, který vynikal perfektním zpracováním míče a přesnou přihrávkou pravou, ale i levou nohou. To u něho nikdy nehrálo žádnou roli.

Přestože Jaroslav Hůlka nebyl klasickým střelcem, fanoušci si určitě pamatují na ročník 1972/73, kdy dal nádhernou branku ze třiceti metrů v ligovém zápase s VSS Košice, při kterém vymetl šibenici v brance, tenkrát výborného Švajlena. Tímto utkáním se v hradeckém ligovém týmu chytnul a od té doby nastupoval pravidelně v základní sestavě. Pro osvěžení paměti s ním v Hradci Králové hráli tito známí fotbalisté: Votruba, Rolko, Schmidt, Fišer, Finger, Pečenka, Mráz, Mudruňka, Šmolka, Mejtský, Macháček, Černý, Polák a mnoho dalších. Z trenérů vzpomíná nejraději na Krejčího, Uhrína a Škorpila, naopak s úsměvem dnes již hodnotí práci trenéra Pouby. Podle Hůlkových slov si nejvíce fotbalově rozuměl s Rolkem a Pečenkou. Dobrá byla i spolupráce s Janem Michálkem (dnes funkcionářem) a Fingerem, kteří těžili v útoku právě z jeho přihrávek. Vyhlášená byla ale i jeho souhra s Péčou (Pečenkou), na kterou si určitě všichni, kteří navštěvovali zápasy v Malšovicích, vzpomínají. Jarda Hůlka znal Péču dokonale a věděl vždy, jestli se pokusí na lajně o „koloběžku“ nebo nasadí soupeři housle nebo mu vrátí míč nazpět. Diváci se vždy náramně bavili a na stadionu a na hřišti byla pohoda.

Jaroslav Hůlka působil v Hradci Králové v letech 1972–1985 a je určitě namístě připomenout jeho fotbalové začátky. Narodil se v Pardubicích a s fotbalem začínal v deseti letech v tehdejší Rudé hvězdě Pardubice, kde byl jeho otec fotbalovým předsedou a velkým příznivcem této krásné hry. V jejím dresu hrál pod vedením trenéra Jaroslava Bolka dorosteneckou ligu, vojnu odehrál v Dukle Písek. Po skončení vojenské služby se chtěl vrátit do Pardubic (VCHZ), ale tam o tohoto talentovaného hráče neměli zájem, a tak nadějný fotbalista přijal nabídku trenéra Zdeňka Krejčího a zamířil v roce 1972 do sousedního Hradce, i když mu nabízeli angažmá v Plzni a Chomutově.

V Hradci začal nejdříve v divizním B týmu, ale postupně se začínal prosazovat i v A týmu a hradečtí získali na dlouho velice kvalitního fotbalistu. Debut v nejvyšší soutěži si odbyl na slavné Spartě, kde nastoupil v nezvyklé roli stopera společně s novicem Zemanem. Právě v té době byli oba stopeři Cerman s Rolkem zraněni a trenér Krejčí jinou volbu neměl. Zápas skončil těsnou prohrou Hradce a Hůlkův výkon v tomto zápase ukázal, že je tento mladý fotbalista určitě příslibem. V dalších zápasech se již přesunul do zálohy a dodnes vzpomíná na výborné fotbalisty Rudu Tauchena a Edu Schmidta, od kterých se mnoho naučil. Po dobu svého působení v hradeckém dresu uvažoval tento skromný fotbalista jen jednou o přestupu, odchod do sousedních Pardubic si však na poslední chvíli rozmyslel. V hradeckých barvách působil celkem třináct sezón, z toho dvě sezóny v I. lize v ročnících 1972/73 a 1980/81. V I. lize vstřelil 6 branek a odehrál 44 zápasů. V Hradci Králové odehrál celkem 276 mistrovských zápasů a vstřelil 35 branek.

Velice rád vzpomíná i na dobu, kdy pracoval na údržbě Všesportovního stadiónu pod vedením Františka Volta společně s Mílou Pávem, Jirkou Jiříkem, bývalým ligovým pomezním rozhodčím a dnes vedoucím mužstva mužů FC Hradec Králové. Nyní působí Jarda Hůlka na fotbalovém hřišti Sokola Nového Hradce Králové jako správce, kde s ním je vedení klubu určitě spokojeno pro jeho preciznost a bohaté zkušenosti s přípravou a údržbou travnaté plochy. Takovou trávu, jakou mají dnes novohradečtí fotbalisté, nemají ani na některých hřištích, kde se hraje I. liga.

Jeho velkým koníčkem je krásná chalupa v Kunvaldu v Orlických horách, kam odjíždí pravidelně každý týden se svojí ženou Martou pracovat a rekreovat se. Dnes jsou již Hůlkovi nedílnou součástí Kunvaldu. K jeho dalším velkým zájmům patří i chov papoušků, kterému se věnoval už v době, kdy hrával aktivně kopanou. A do třetice je to jeho oblíbený mariáš, který chodí dlouhá léta vždy v pondělí hrát s kamarády do hospůdky. Jaroslav Hůlka patří mezi ty fotbalisty, na které se nezapomíná, a ještě po mnoho dalších let se bude v Hradci vzpomínat na jeho fotbalové umění i skromnost, která ho provází celým jeho fotbalovým a soukromým životem.

Slávek Trávníček