Trocha nostalgie Hradečáky určitě nezabije – 6. díl

Hotel Černigov – 2. díl

Velice oblíbená a populární byla kavárna ve 14. poschodí, kde se pravidelně hrálo a kam se chodilo tancovat. Zde šéfoval téměř celou dobu vrchní číšník pan František Zadrobílek, stará škola a naprostý profesionál. Tato kavárna měla vždy úroveň a noblesu a velkou měrou k ní přispíval právě pan František Zadrobílek, který přišel do Černigova z Alessandrie na Slezském Předměstí. V kavárně též působili číšníci Josef Pochobradský, dále Mirek Urbánek, Mojmír Benedykt, Luděk Starzy a opět ke spokojenosti hostů ve čtrnáctém, jak se tomu tenkrát říkalo. Tradičně zde hrály kvalitní kapely a bývalí návštěvníci si určitě vzpomenou na některé hradecké muzikanty, kteří zde tenkrát hráli. Byl to např. skvělý muzikant, kytarista a zpěvák Tonda Vejběra (hodně potom účinkoval v hotelu Pupp v Karlových Varech i po celé Evropě) a Jarda Semerák bicí, zpěv. Pamětníci určitě rádi vzpomínají na příjemně strávené večery v tomto prostředí.

K Černigovu patřila kvalita a právě o těch výrazných osobnostech bych se chtěl ještě zmínit. O řediteli panu Josefu Ulíkovi již tady byla řeč, a přestože se v tehdejších letech ještě nepoužíval termín manažer, pan Josef Ulík byl takový profesionál a odborník, který tyto parametry splňoval již tehdy na 100 %. Dalším výrazným mužem na svém místě byl dnes již hradecká legenda gastronomie a hotelnictví pan Petr Holata, který šéfoval jídelně a prožil tam (s dvouletou pauzou, kdy kolem roku 1980 odešel pracovat do Rakouska) krásných a pro něho nezapomenutelných 20 let. Když potom dostal lákavou nabídku od pana Vladimíra Durana do jeho restaurantu Duran, odešel tam a zůstal tam nakonec 12 let. Na Černigov, který byl jeho životní a srdeční záležitostí, však nikdy nezapomněl a vzpomíná na něho dodnes. Petr Holata byl ve svém oboru odborník par excellence a výrazně přispíval svojí přirozenou noblesou, inteligencí, elegancí i svým celkovým vystupováním k velice pozitivnímu dojmu tohoto hotelu. Závěr své velice úspěšné kariéry v pohostinství prožil ve svém Penzionu Holata v Třebši a splnil si svůj velký sen. Dnes jako důchodce již odpočívá a vzpomíná na krásná léta, která prožil v těch nejlepších restauracích.

Bývalí návštěvníci vinárny v Černigově si také určitě pamatují a vzpomínají na bratry Rudolfa a Stanislava Hamrlovy. Oba bratři spolu pracovali dříve v různých podnicích mimo Hradec Králové a zde získali cenné zkušenosti pro své další pokračování úspěšné kariéry v pohostinství. Po příchodu do našeho města zde začínali v denní vinárně U Cechu, která tenkrát patřila Jednotě v Novém Bydžově. Protože to byli oba výrazné osobnosti, neunikli pozornosti vedení hotelu Černigov a na dlouhá léta tam odešli pracovat do vinárny. Tam potom doslova kralovali a dávali této vinárně neskutečné kouzlo, noblesu a úroveň svým profesionálním a příjemným vystupováním ke každému hostu. Starší Rudolf se vždy pohyboval za barem a Stanislav se věnoval na place hostům této vyhlášené noční vinárny. Pozorovat tyto pány při práci a jejich kontaktu s hosty bylo velice hezkým zážitkem při návštěvě tohoto podniku. Bydlím v Malšovicích, stejně jako tito dva úžasní pánové, a bylo mi vždy ctí a potěšením je potkávat a pohovořit si s nimi. Bratři Hamrlovi byli i v soukromí vždy velice slušní a na úrovni. Pan Rudolf Hamrle, starší z bratrů, bohužel již mezi námi není.

Další kvalitní obsluhou této vinárny zde byli vrchní Vláďa Štefl a Miroslav Brož, o kterých je možno říct, že také oni zde hráli prim, a i na ně pamětníci a stálí návštěvníci tohoto oblíbeného podniku velice rádi vzpomínají. Hrály tam vždy špičkové kapely a bývaly tam i různé zábavné programy. Na začátku 80. let zde měl roční angažmá náš první diskžokej Pavel Černocký z Prahy. Hradec Králové tak měl dvě kvalitní a na úrovni noční vinárny, když Hradní vinárna pana Hese na Starém městě skvěle Černigovu konkurovala, a bylo to jenom dobře. Pokud by si v dnešní době někdo z vás chtěl zajít se společností do nočního podniku na živou muziku, napít se kvalitního vína, zatancovat si, u nás v Hradci Králové nemá absolutně nárok. Velká škoda, bohužel nic takového, jako byl Černigov a další podniky se živou hudbou, u nás v Hradci už neexistuje. Na to už generace, která to zažila, jenom vzpomíná.

A na závěr vzpomínky pamětníků a stálých návštěvníků hotelu.

Vladimíra Doleželová: „Černigov, to byla ve své době chlouba našeho města. Nejraději jsem chodila na dobrou muziku a na taneček do kavárny ve 14. poschodí a moc jsem si vážila pana ředitele Josefa Ulíka. Byl to odborník na svém místě a měl největší zásluhu na velice kvalitním chodu tohoto hotelu. Moc ráda na tuto dobu vzpomínám.“

Ing. Petr Nekola: „Hotel Černigov byl v době svého dokončení ikonickou stavbou minulého století, už jenom pro svých 14 pater. Tento hotel se dočkal i mezinárodního ocenění v období, kdy vedl tento podnik špičkový ředitel pan Josef Ulík. Bohužel cenu tenkrát za něho přebíral ve Španělsku někdo úplně jiný, právě kvůli tehdejším politickým poměrům. Pan Ulík byl totiž nestraník. Vzpomínám, že v jídelně kralovala špičková hvězda gastronomie Petr Holata, dole ve vinárně bratři Hamrlové a v nejvyšším patře František Zadrobílek, kam jsem tak rád chodil na živou muziku, na tanec a na výborné espresso.“

Bohuslav Zábrodský: „Byla tam dole kavárna, bar, jídelna, noční vinárna a nahoře skvělá taneční kavárna. Všechny tyto podniky měly patřičnou úroveň a splňovaly ty nejpřísnější parametry kvalitního prostředí a obsluhy. Chodila tam dobrá společnost a jedním slovem, bylo tam dobře.“

Ing. Miloš Kubelka: „V roce 1980 jsem se v Hradci Králové oženil a v hotelu Černigov jsme měli svatební oběd v salonku č. 1 – mimochodem perfektní menu, nápoje a obsluha – ostatně to bylo v Černigově pokaždé. Svatební noc jsme strávili také v tomto příjemném prostředí. Později jsme chodili i s kamarády často do Černigova na posezení při vínečku – v přízemí do pohodlných plyšových křesel, do restaurace na perfektní a chutné obědy, nebo také do 14. patra na diskotéku s nočním výhledem na Hradec Králové. Pokaždé na nás kdekoliv v hotelu čekala vynikající, profesionální a vždy slušná obsluha, např. číšníci Jan
Pacák, Petr Holata, František Zadrobílek, Rudolf a Stanislav Hamrle a další. Zkrátka hotel Černigov byl ve své době pojem a všichni, kteří jsme tam velice rádi a často s kamarády chodili, vzpomínáme, jaké to tam bylo hezké povídání při dobrém víně.“

Slávek Trávníček