U bigbítu se nestárne, říká frontman padesátileté hradecké kapely Spektrum

Pět dekád na rockové scéně moc nevnímá, protože mu připadá, že to není zase tak dlouho. „Padesát let uteklo, energie se naštěstí neztrácí, na hraní se stále těšíme a máme ho rádi, jinak bychom určitě nepokračovali. A navíc, v muzice se toho za tu dobu tolik nezměnilo. Přestože přišla nová vlna a další styly, pořád se hrají Hendrix, Cream a končí to u kytar. Ať máš jakoukoli kytaru, stejně skončíš u Fendera,“ směje se zakladatel hradecké kapely, kterého k hraní přivedla tehdejší doba.

Podle něj to ani jinak nešlo. Stačilo prý, aby se o někom vědělo, že má doma elektrickou kytaru. V té době Jiří bydlel v Dukelské ulici a v bytě o patro výš na ni soused hrál. Kromě toho si vyrobil zesilovač a hlavně booster, kterým vytvářel různé zkreslené tóny. „Jednou jsem šel domů ze školy, bylo mně asi tak dvanáct let, a slyšel jsem to na schodech. Bylo to tak magické, že jsem si řekl: Tohle budu dělat. Byl to možná takový iniciační okamžik. Každopádně v té době jsme hodně sháněli desky, muzika nás brala a často jsme o ní mluvili,“ vzpomíná kytarista. Už tehdy přes o pět let staršího bratra, rovněž kytaristy, vnímal hradeckou hudební scénu a tamní muzikanty z druhé poloviny 60. let. „My jsme už nastupovali jako další vlna, zahajovali jsme sedmdesátá léta a vykrádali jsme ta šedesátá,“ vrací se do dávné minulosti.

A za jakých okolností vznikla skupinu Spektrum a proč má tento název? Kluci se dali dohromady v osmé třídě základní školy a hrál s nimi kamarád Karel Kratěna, který měl doma zesilovač a repro bedny. Kromě toho měli dobrého učitele na hudební výchovu, jenž jim nabídl, že hodinu před vyučováním mohou ve škole zkoušet. Na konci osmé třídy tam měli první vystoupení. Později, v roce 1972, udělali přehrávky. Název Spektrum měl základ ve fyzice, kdy viděli barevnou fotografii znázorňující rozklad světla hranolem. Podobný snímek použila na obal své desky The Dark Side of the Moon skupina Pink Floyd. „To spektrum barev se nám líbilo a název naší kapely byl na světě,“ vysvětlil Jiří.

Na samém začátku v první přehrávkové kapele hrálo pěti lidí. Na baskytaru Olda Kopecký, na varhany Petr Štěpánek, na bicí Robert Keller a na kytary Jiří Kubát a Karel Kratěna. Za celou dobu existence se v kapele vystřídalo asi dvacet lidí. Hradečtí rockeři zkoušeli se svolením pana faráře v místnosti nad sakristií v kostele na Pražském Předměstí, potom ve škole v ulici U Koruny a taky doma. Nějaký čas mohli zkoušet i v domě na Střelnici, kde později pravidelně hráli. Kapela se zaměřila na interpretaci skladeb tehdejších ikon, jako Beatles, Deep Purple, Carlos Santana či Jimi Hendrix. V té době se naplno rozjížděla normalizace a Hradec byl hodně „rudé“ město. Přesto Spektrum naštěstí nepostihly žádné vážnější problémy nebo obvyklé zákazy.

Jak vzpomíná kytarista Spektra, ředitelem Střeláku byl tenkrát jistý pan Krebs, který byl komunista a jak známo, komunisti slyšeli na peníze. Ředitel viděl, že na koncerty kapely chodí velké množství lidí, každý týden jich přišlo i dvanáct set, a to bylo pro něj podstatné. „Potřebovali jsme si koupit aparaturu a vybavení, proto jsme se rozhodli, že budeme hrát v kulturáku v Černožicích, kde nám za hraní nabízeli 1000 korun, kdežto na Střeláku jen čtyři stovky. Řekli jsme to Krebsovi a on nám oznámil, že nám ty peníze dá taky. Tak jsme tam zůstali,“ připomíná Kubát. Spektrum už byla hradecká značka a kapela začala vyjíždět mimo město.

Hrála například v brněnském Semilasu, ale také třeba v Chebu a na mnoha dalších místech. Tenkrát se nic moc nedělo, takže když přijela kapela, o diváky nebyla nouze a fanoušci byli natěšení. Nedlouho po jejím vzniku docházelo k personálním změnám a dokonce ke změně názvu, když musel Kubát narukovat na vojnu. „Kluci hráli ve třech bez kytary a nazvali kapelu Fragment, patrně proto, že jsem byl na vojně, takže jakýsi fragment toho původního Spektra. Hráli hodně vlastní věci, kapela fungovala dál a nespadl řemen. Když jsem se vrátil, hráli jsme zase společně pod názvem Spektrum,“ řekl. Ani pozdější „personální“ změny Spektrem neotřásly a nenastalo nikdy žádné období nečinnosti.

Na začátku 80. let se kapela hrála ve třech a bylo to velmi šťastné období. Zaměřila se na interpretaci tehdy v Československu se rozjíždějícího jižanského rocku, který ve světě proslavily kapely ZZ Top, Steve Miller Band nebo také skvělý a legendární americký bluesman Johnny Winter. Aby to nebylo všechno, ve skupině se objevil hradecký jazzový flétnista, saxofonista a zpěvák Martin Brunner, což mělo také vliv na hudební směřování Spektra. „Orientovali jsme se na vlastní věci a s flétnou to bylo hodně zajímavé. Martin je sice jazzový hráč, ale má bigbítovou duši. Naše muzika byla velmi nabitá a měla spoustu neuvěřitelné energie,“ prozradil Kubát.

Hudební scéna se v průběhu dalších let proměňovala. Přišla nová vlna, která se v tvorbě kapely v náznacích objevovala, ale punk ji zcela minul. I velké plochy a roviny à la Yes nebo King Crimson je nechaly chladnými. Hradečtí rockeři šli stále svou vlastní cestou mimo probíhající trendy a přišly také zasloužené úspěchy. Kapela Spektrum obsadila druhé místo na přehlídce Broumovská kytara, zvítězila na soutěžních rockových přehlídkách v Příbrami a Ústí nad Orlicí.

„S příbramskou přehlídkou je spojená úsměvná historka, kdy po cestě tam jsme dostali smyk a na silnici udělali hodiny, naštěstí se nic nestalo. Když jsme tím úsekem později opakovaně projížděli, vždycky někdo řekl: Nevíš, kolik je hodin?“ směje se Kubát. Kapela hrála také na celorepublikovém Beat Salonu, kde skončila druhá, a zúčastnila se i Rockového maratonu v Praze. „Musím říci, že to všechno šlo samo a nebylo nijak namáhavé těchto výsledků dosáhnout,“ myslí si kytarista.

Spektrum nehrálo jen převzaté fláky, ale věnovalo se i vlastním skladbám s texty o životě. Ty pro ně psal Honza Bílek, který hrál v Divadle Drak a dnes je členem Klicperova divadla. V této souvislosti dal Kubát k lepšímu kousek textu ze skladby Elektrický kovboj. „Jsem vojetej auťák, jsem zaseknutej kolt, pelíchám jak kůže pod postelí, kde to jde, tak tam mě bolí…“ Když začalo tak zvané tání, přestože pád komunistického režimu byl ještě v nedohlednu, probojovalo se Spektrum na pražský Rockfest 87, kde hrála řada známých českých kapel. Na Rockfestu vyšel vinyl, kde bylo dvanáct skladeb. Každá kapela včetně Spektra tam měl jednu. Přehlídky se sice konaly, ale pro kapelu bylo vždy důležitější živé hraní a kontakt s publikem, než konfrontace s ostatními kapelami na festivalech. Soutěživost v tomto směru Kubátovi připadá stejně zbytečná, jako posuzování poroty, kdo je lepší.

Rockfest bylo do určité míry účelový fesťák, kdy bolševik sice umožnil spoustě kapel z celé republiky si oficiálně zahrát na jednom místě, ale zároveň opět zavřel dveře před nepohodlnými kapelami, jako třeba The Plastic People of the Universe. „Samozřejmě, je to pravda. Nebudu hledat nějaké výmluvy, asi jsme to v té době tolik nevnímali. Nikdy jsme ale nehráli žádné skladby oslavující režim, nejezdili na festivaly Politické písně a podobně,“ upozorňuje hradecký muzikant, který poznamenal, že kapela až do dneška hraje stejným stylem a repertoár má složený ze skladeb, k nimž mají členové vztah. „Naplnit sál není zas tak obtížné, ale naplnit ho dobrou a kvalitní muzikou, je fakt těžké,“ tvrdí Jiří a věří, že i přes padesátiny ještě něco přijde.

Muzikanti zkoušejí každou středu, hrají, chodí na pivo a pořád mají o čem diskutovat. Spektrum je aktivní a v dalších padesáti letech je hlavním plánem vydržet. „Manželka mého kamaráda mu jednou řekla: Až ti ta puberta skončí, tak tě odvezu do Kuklen (hřbitov, pozn. redakce).Tím chci říct, že u bigbítu se nestárne, je tam stále plno energie,“ usmívá se Kubát. Spektrum pochází z „provinčního“ Hradce Králové, což mu tak trochu znemožnilo úspěšný celorepublikový rozlet na rozdíl třeba od pražských kapel Blue Effect či Pražský výběr. Kubát se však domnívá, že jim nemají co závidět.

Podstatné pro něj jako muzikanta je, že cítí nějakou odezvu. Jestli mu ji dá pět nebo pět tisíc lidí, je mu jedno, a neví, zda by byl šťastnější. „Ani bych nemohl vylézt na ulici, protože bych neměl klid a o to moc nestojím. Prostě, jak kdysi řekl americký filmový režisér Woody Allen, všichni dělají všechno pro to, aby byli slavní, a když slavní jsou, tak dělají všechno pro to, aby je nikdo nepoznal,“ dodal kytarista Jiří Kubát, který v rámci půl století hudební činnosti hradeckého Spektra vzkazuje fanouškům, aby na kapelu nezapomněli, drželi se a přišli na její koncert. Spektrum totiž stále hraje a hodlá v tom pokračovat!

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: archiv Jiřího Kubáta