Úspěšné pátrání po „neznámém“ autorovi mozaiky Sputnik vedlo do Itálie

Jeden z uživatelů této sociální sítě tam totiž sdílel Československý filmový týdeník z roku 1972. Na videu byla nejen mozaika známá jako Sputnik, ale také její autor Bedřich Šimon při práci v tehdejším kině Jas, dnes Bio Central. Nadšení z tohoto objevu odstartovalo několik měsíců trvající bádání, které pracovníky kina zavedlo dokonce až do jižní Itálie, kde v současné době žije rodina autora zmíněné mozaiky.

A právě nyní jsou výsledky této detektivní práce k vidění na výstavě v kavárně kina, kde je tajemný Bedřich Šimon představený veřejnosti. „Radost nad zjištěním, že máme konečně jméno autora, byla veliká. Netušil jsem ale, že se po několika měsících od příspěvku na Facebooku, přes matriku a LinkedIn dostaneme až k autorově rodině do Itálie i k jeho pozůstalosti,“ uvedl Slanina, který se s objevem pochlubil své bývalé kolegyni Iloně Mach. Ta po autorovi mozaiky, která byla dlouho skrytá pod červeným závěsem, pátrala už dříve, ale bez výsledku.

Na autora se ptala znalců umění z Hradce Králové i několika dalších odborníků. Nikdo však o autorství neměl ani potuchy. Po zhlédnutí Týdeníku bylo najednou prozrazeno jméno umělce i název mozaiky. Té se sice někdy dříve říkalo Sputnik, avšak její pravý název je Oko do celého světa. Dílo má neuvěřitelných 50 metrů čtverečních a je jednou z největších realizací Bedřicha Šimona. Podle Slaniny pátrání po materiálech z doby, kdy mozaika vznikla, tedy z let 1969 až 1972, nebylo vůbec jednoduché. Badatelé začali na matrice s myšlenkou, že by autor mohl mít v Hradci nějaké potomky. Tato první informace byla pro pátrání naprosto klíčová.

„Zápis o panu Šimonovi, který se narodil v roce 1902, nebyl úplný. Důležitou informací bylo, že umělec měl dvě dcery a že jeho pravnučka zřejmě žije v Itálii. Tu se podařilo vyhledat na profesní síti LinkedIn,“ sdělil Slanina, který s ní navázal kontakt. Právě to odstartovalo sled událostí zahrnující červnovou návštěvu její maminky, která si na dědečka ještě pamatovala a poté poslala další shrnutí, v níž badatelé našli indicie pro další hledání. Nakonec došlo i na návštěvu u rodiny umělce na jihu Itálie.

„Zuzana, vnučka pana Šimona, byla velice vstřícná. Přijali jsme proto její pozvání a vypravili se za ní. Během několika dnů, které jsme s ní strávili, jsme pořídili množství fotografií a skenů děl pana Šimona. Bylo mezi nimi mnoho obrazů, skic, plastik, reliéfů a fotografií děl ve veřejném prostoru. Byli jsme překvapeni, že některé jeho realizace v Hradci Králové stále stojí a denně se kolem nich chodí, ale jméno autora nikdo nezná,“ konstatoval Slanina. Jde například o fasádu bývalého obchodního domu Prior, dnes Atrium, dále nepřístupná skleněná mozaika s dominantami Hradce v bývalé jídelně tamtéž, sgrafito na průčelí Dětské kliniky ve Fakultní nemocnici, keramická mozaika u recepce na Poliklinice II či torzo kovové fontány u bývalé koželužské, dnes Střední průmyslové školy a možná i další.

Pátrání vyvrcholilo přípravou aktuální výstavy v kavárně Bia Central, kdy zástupci kina oslovili s žádostí o pomoc muzea, galerie, matriky a archiv. „Pracovníci Státního okresního archivu v Hradci Králové i muzea nám pomohli najít potřebné složky a zmínky v dobovém tisku. V galeriích jsme ale paradoxně velký úspěch neměli. Podle hesla ve Slovníku výtvarných umělců jsme oslovili, ale v podstatě bez výsledku,“ popisuje dobrodružnou cestu Ilona Mach, jež hledala určitý vodítek strávila desítky hodin. V životopisu umělce je i přesto mnoho slepých uliček a prázdných míst. Radost má ale z jednoho konkrétního objevu.

Šimon měl totiž ve své pozůstalosti exkluzivního modelu klavíru Petrof. Nikde ale nebyl jasný důkaz, že byl jeho autorem. Klavír přitom získal prestižní medaili na slavné mezinárodní výstavě EXPO 58 v Bruselu. Potvrzení autorství nepřineslo ani oslovení hradeckého výrobce klavírů. „Důkaz o tom, že byl pan Šimon skutečně autorem návrhu klavíru, nakonec byl můj kamarád, který je historik a má přístup do některých databází, jež jsem dosud neznala. Teď jsem na stopě jednomu konkrétnímu nástroji, který zhruba před 25 lety hrál na letním hudebním festivalu v jižních Čechách,“ doplňuje Mach.

Bedřich Šimon působil také na Slovensku nebo v Chotěboři. Jeho díla jsou dosud k vidění iv Ústí nad Orlicí, Třinci a dalších městech. Badatelé ale zatím neměli čas objet všechna města, kam je vedou další stopy. Výstavu o pátrání po Bedřichu Šimonovi, jehož listopadové vernisáže se zúčastnily vnučky i pravé umělce, budou moci navštívit během celého měsíce prosince.

Bedřich Šimon (1902-1988)

Rodák z Hradce Králové studoval krátce na Akademii výtvarných umění v Praze. Po smrti svého otce se ale vrátil zpět a studium nedokončil. Později se přestěhoval na Slovensko, kde promoval na vysokou školu a vyučoval. Byl také textilním výtvarníkem, pracoval pro státní podnik Detva. Odtud vedly jeho kroky do Chotěboře, kde se mu narodila první dcera. Zde také vyučoval na gymnáziu. Po 2. světové válce se opět přestěhoval is rodinou do Hradce Králové, kde vyučoval deskriptivní geometrii na střední škole. Zde tvořil až do své smrti v roce 1988. Šimon se věnoval především malbě, keramické i skleněné mozaice a nástěnné malbě.

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: archiv Bio Central