Už šel rudoch od válu

Po nedávných parlamentních volbách totiž poprvé za celých sto let své existence komunisté utrpěli nebývalý debakl a v dalším čtyřletém období zmizeli z oficiálního života i se svým pseudoguru Vojtěchem Filipem, který sloužil ve funkci předsedy. Jejich 3,6 procenta hlasů KSČM vyřadily ze hry, což byla pro mě nejlepší zpráva těchto voleb a také satisfakce za to, co jsme museli s bolševiky prožívat před rokem 1989.

Byl to čas stagnace, zadrátovaného Československa, nesvobody ve všech směrech, strachu a perzekucí, cenzury, udávání... Samozřejmě se najde řada pamětníků, komunistických voličů zejména starší generace, kteří na dobu před Listopadem vzpomínají s nostalgií a slzou v oku. Většinou argumentují tím, že tehdy byla práce pro všechny, bylo kde bydlet a při troše skromnosti se v zemi dalo docela pohodlně žít a proplouvat.
Samosebou to bylo vykoupeno poslušností, konvenčností či stádností, ať už v podobě vstupu do komunistické strany, Socialistického svazu mládeže, lidových milicí, nebo jiných podobných organizací či pravidelnou docházkou k volebním urnám s předem jasným výsledkem.

Za to lidem v šedé zóně byly dávány v souladu s loajalitou různé prebendy, jako například občasné výlety na západ, protekce pro přijetí potomků do škol, auto mimo pořadník, dovolené v chatách Revolučního odborového hnutí a tak tomu podobně. Kdo však čeřil vodu, chtěl být svobodný a dával to veřejně najevo, dočkal se pronásledování prodlouženou rukou KSČ, proslulou StB, tedy Státní bezpečností.

Přestože v naší demokratické společnosti není všechno ideální, když letos komunisté padli, byl to zcela jistě důvod k oslavě. I když však v letošních volbách šel „rudoch od válu“, není vyloučeno, že se v budoucnosti může v nějaké totalitní podobě zase vrátit na scénu. Buďme proto i nadále přiměřeně ostražití. Člověk nikdy neví, odkud nějaký komunista zase vystrčí hlavu, aby se chopil moci v zemi.