V hlavě mi stále zní nějaká hudba, říká klavírista Matyáš Novák

Zájemci o toto mimořádné vystoupení, při němž zazní skladby renomovaných autorů, si mohou už dnes zajistit vstupenky na hkpoint.cz nebo fyzicky v Infocentru na Eliščině nábřeží či v Knihovně města Hradce Králové.

Jak jako hradecký rodák vnímáte letošní 800. výročí první písemné zmínky o městě?
Samozřejmě je to úžasné výročí a hodně dlouhá doba, která se ve vývoji města těžko představuje. Jsem moc rád, že i já můžu být nějakým způsobem součástí těchto oslav a něčím k nim přispět.

Jste velmi známý klavírista. Neuvažoval jste o složení hudební skladby k této příležitosti?
Já se úplně nepovažuji za skladatele, takže jsem o tom neuvažoval. Nicméně je to dobrá myšlenka, možná mě v průběhu roku něco napadne a skladba třeba vznikne.

Připravil jste ale koncert v sále Filharmonie Hradec Králové a nazval ho Ve znamení osmiček. Je to jen kvůli zmíněnému jubileu, nebo to má ještě další významy?
Významů, které má osmička, je mnoho. Je to moje šťastné číslo, protože jsem se narodil v roce 1998 a vždy, když se někde číslo osm vyskytne, vím, že to dobře dopadne. Osmička je osudovým číslem a rád bych tedy tuto číslovku vztáhnul také k významným událostem v historii naší republiky, protože mnohé z nich se odehrály v letopočtech nesoucích osmičku. Kromě toho má klavír osmdesát osm kláves a koncert ve filharmonii se koná 28. dubna. Lze v tom tedy spatřovat určitou symboliku.

Na co se mohou posluchači těšit?
Osmička se prolíná celým koncertem a všechny skladby, které zazní, s číslem osm nějak souvisejí. Zároveň jde o kompozice světového klavírního repertoáru, které jsem vybíral s tou největší pečlivostí a s důrazem na kontrast programu. Posluchači uslyší díla z období romantismu až po 20. století, které zastupují například George Gershwin nebo Leoš Janáček. Na závěr v mém provedení zazní dvě symfonické básně z nádherného cyklu Má vlast od Bedřicha Smetany. Ten byl jako transkripce vytvořen klavírním virtuosem Jindřichem Kàanem z Albestů, což je také téma mé disertační práce, jíž se věnuji v rámci doktorského studia na pražské Hudební akademii múzických umění.

Která skladba je vám nejbližší a proč?
Mojí srdeční záležitostí je právě Má vlast, jsem jí naprosto fascinován. Právě v tom vidím určitou symboliku, že v roce, kdy Hradec Králové slaví významné výročí, zahraji skladbu, která je s touto zemí tak úžasně propojená. I z tohoto důvodu je zařazena na závěr jako vyvrcholení celého koncertu.

V hradecké filharmonii určitě nevystupujete poprvé. Jak se vám v tom prostředí hraje?
Sál filharmonie, který se mi moc líbí, disponuje úžasnou akustikou a myslím, že i vhodnou velikostí. Vždy se tam nejen na pódiu, ale i v hledišti cítím velmi příjemně. Když jsem přemýšlel o tom, kde recitál uspořádám, Filharmonie Hradec Králové byla jasnou volbou, protože je to akusticky nejlepší koncertní síň, která se ve městě nachází.

Na kterou značku klavíru budete hrát?
Budu hrát na vlajkovou loď firmy Petrof, 275 centimetrů dlouhý model Antonín Petrof, který je ve filharmonii stabilním nástrojem.

Jaký je to pocit představit se divákům ve vlastním rodišti právě při příležitosti jubilea města?
V Hradci vystupuji poměrně pravidelně, takže si nemyslím, že by to v tomto směru byla až tak velkolepá událost. Na druhou stranu se samozřejmě na každý koncert připravuji s velkou pokorou a s vědomím, že se chci posluchačům vždycky představit v té nejlepší formě. Tím, že mnoho posluchačů osobně znám, všechny koncerty v Hradci získávají osobní rozměr, což je velký rozdíl oproti vystoupením v jiných částech republiky nebo v zahraničí.

Jeden rozhovor s vámi vznikl pro březnové Salonky už v roce 2021. Co se od té doby ve vašem hudebním životě odehrálo?
Nesmírně si vážím rozmanitých vystoupení, zejména v zahraničí. Vystoupil jsem za tu dobu v mnoha státech Evropy i v Americe. Představil jsem se například v Národní galerii umění ve Washingtonu, velký úspěch jsem slavil na soutěži ve španělském Santanderu.

Došlo také k nějaké novince?
Ano a považuji to za svůj další velký úspěch uplynulého období. Jde o úspěšné složení přijímací zkoušky v oblasti dirigování, kterému se budu od října letošního roku intenzívně věnovat na pražské Akademii múzických umění. K tomuto rozhodnutí došlo někdy v průběhu minulého roku, kdy jsem si říkal, že je nejvyšší čas si tento svůj sen konečně splnit.

Kde jsou počátky tohoto směřování?
Dirigentem jsem chtěl být už od čtyř let. Klavír jsem k tomu bral jako naprostou nutnost, protože každý dirigent na tento nástroj musí hrát velmi dobře. Deset let jsem se též věnoval hře na housle. Jako dítě jsem si totiž myslel, že dirigent musí ovládat všechny nástroje v orchestru.

Už jste měl příležitost vyzkoušet si dirigování v praxi?
Několikrát jsem dirigoval klavírní koncert od klavíru. Probíhalo to tak, že jsem dirigoval předehru, poté usedl k nástroji, pak zase vstal a dirigoval mezihru. Dirigování symfonického orchestru v pravém slova smyslu jsem si vyzkoušel pouze jednou. Bylo to v rámci výchovného koncertu České filharmonie, kdy jsem dirigoval jeden slovanský tanec, což byla spíše taková zábava pro děti, ale moc rád na to vzpomínám.

Jde hra na klavír skloubit s dirigováním?
Určitě. Chtěl bych se věnovat oběma disciplínám, kromě toho bych je rád, pokud to bude možné, i vyučoval.

Nosíte v hlavě nějaké plány?
V souvislosti s mým doktorským studiem na hudební akademii se zabývám již zmíněnou osobností Jindřicha Kàana z Albestů, na němž mě fascinuje, že provedl mnoho transkripcí významných děl českých autorů. Mezi ně patří již zmiňovaná Má vlast. Pro příští rok mám velký cíl uvést všech šest symfonických básní tohoto díla v rámci jednoho večera na sólový klavír, což pravděpodobně bude světová premiéra. Rád bych s tímto dílem objel nejen celou republiku, ale také Evropu a plánuji sólové koncerty i ve Spojených státech amerických. To je takový můj velký plán do budoucna, protože nastudovat toto dílo je nesmírně náročné a vyžaduje to hodně času. Stejně tak bych Mou vlast rád nahrál na CD. Zároveň bych chtěl ještě zmínit jednu milou záležitost. Tou je příležitost natočit CD s orchestrem Filharmonie Hradec Králové. Nahrávat budeme dva koncerty Ference Liszta. To by se mělo uskutečnit v červnu letošního roku s tím, že CD by mělo být vydáno příští rok.

Jaké vlastnosti musí mít hudebník vašeho formátu?
U hry na klavír na té nejvyšší úrovni se musí sejít mnoho věcí dohromady. Nezbytný je talent a dobrá paměť, je třeba být skromný, cílevědomý a pečlivý. V neposlední řadě musíte mít od přírody vhodné rozměry rukou. Je toho zkrátka hodně.

Kolik času věnujete klavíru?
Je to spíše nárazové. Vzhledem k tomu, že hodně cestuji v rámci tuzemska i zahraničí, nemám možnost dostat se ke klavíru každý den. Je tedy důležité cvičit mentálně a skladby si představovat, což dělám velmi často, takže mi v hlavě neustále zní nějaká hudba. Fyzická přítomnost u klavíru na mé úrovni už není tolik důležitá, i když se to nesmí podcenit. I tak u klavíru trávím hodiny.

Jste členem PETROF Art Family, což je volné sdružení profesionálních pianistů a významných světových umělců sympatizujících s touto proslulou světovou značkou z Hradce Králové. Kam tato spolupráce aktuálně dospěla?
Jako reprezentant firmy Petrof se například letos v září chystám do Singapuru, kde provedu recitál v nádherném a velmi prestižním koncertním sále. Spolupracujeme tedy napříč celým světem. Když se naskytne příležitost jet propagovat nástroje Petrof, velmi rád ji využiji a firmě tímto způsobem pomůžu. Zároveň společnost Petrof pomáhá i mně, za což jsem vděčný. Každý rok v období adventu ve svých prostorách organizuje můj recitál s názvem Kouzelné Vánoce. Letos se uskuteční 16. prosince a chtěl bych na něj všechny čtenáře Salonek pozvat.

Spolupracujete stále také s hrabětem Františkem Kinským z Kostelce nad Orlicí? Pokud ano, na čem?
V dubnu se odehraje několik společných komponovaných pořadů, z nichž jeden je zaměřený na velikonoční svátky, kdy František Kinský vypráví o zvycích, které se vážou k Velikonocím, a já k tomu hraji tematicky zaměřené skladby. Potom máme ještě jeden komponovaný pořad s názvem Milí moji. Jde o korespondenci Antonína Dvořáka s významnými osobnostmi jeho doby, kterou čte František Kinský, a já hraji skladby skladatelů, s nimiž si Dvořák dopisoval. Už se při tom neomezujeme pouze na Nový zámek v Kostelci, ale vyjíždíme do různých koutů republiky.

Musím se ještě zeptat. Jak známo, vaším velkým nehudebním koníčkem je chov slepic. Kam jste se v této oblasti posunul?
V současné době drůbež nemám, protože jsem ve Vojicích mezi Hořicemi a Jičínem zakoupil staré stavení, které opravuji, a v budoucnu, až se tam přestěhuji, bych tam chtěl chov přesunout.

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: Lenka Hatašová