Votroci v lize: Příjemné překvapení, hodnotí podzim trenér Koubek

Fotbalisté Hradce Králové na podzim odehráli v nejvyšší soutěži 19 utkání s bilancí 6 výher, 7 remíz a 6 porážek při skóre 24:26. V tabulce FORTUNA:LIGY jsou na sedmé pozici s náskokem 9 bodů na 14. místo, tedy na první barážovou příčku, a dokonce 20 bodů na sestupovou pozici. Votroci tak mají výbornou výchozí pozici do jarní části, kterou ligový nováček zahájí 5. února v Plzni. „Vyhráno ještě nemáme, ale je pravda, že máme poměrně solidní bodový polštář,“ ohlíží se za podzimní částí Miroslav Koubek, v sedmdesáti letech nejstarší trenér v české lize, který tým dlouhou dobu držel v nejlepší šestce nejvyšší soutěže. „Ukazatele nám říkají, buďme pokorní, važme si našeho velmi dobrého mužstva, ale ta absolutní úroveň je pořád někde jinde," upozorňuje Koubek. 

Skončila podzimní část. Jste sám překvapený z toho, jak se týmu zatím v lize daří?
Máme za sebou odehrané už čtvrté kolo jarní části. A jestli je to překvapení? Musím přiznat, že jsme úplně nečekali, že se nám podaří být na pozicích, na nichž se nacházíme. To by bylo asi troufalé prohlašovat něco takového před začátkem soutěže. Řekl bych tedy, že je to příjemné překvapení z pohledu práce a výsledku mužstva, o kterém jsem už od začátku věděl, že je dobré.

Jaký obrázek jste si o týmu udělal po svém letním příchodu?
Mužstvo má v sobě určitou zkušenost, velmi slušnou hráčskou kvalitu a především týmovou chemii. To bylo cítit hned na začátku, co jsem do Hradce přišel, že hráči jsou dobrá parta a dá se s nimi pracovat jako s konstantním, pevným a disciplinovaným tělesem. A na podzim se všechno tohle potvrdilo. Kluci pracují naprosto zodpovědně a profesionálně, svědomitě a na plné pecky celý půlrok. To jsou základní atributy úspěchu.

Mužstvo má kvalitu zejména v útočné fázi. Souhlasíte?
Dovednost v mužstvu je, to nepochybně a především v útočných formacích, kde máme hráče, jako jsou Dan Vašulín, Pavel Dvořák, Adam Vlkanova, ale i Erik Prekop. Někdy zaskakoval i Filip Kubala. Díky nim mužstvo dokáže udeřit.

V tabulce jste sedmí s náskokem 9 bodů na první barážovou příčku a dokonce 20 bodů na přímý sestup. To je skvělá výchozí pozici do jara, nemyslíte?  
Vyhráno rozhodně ještě nemáme. V závěru podzimu se nám body už sbíraly hůř a pomaloučku se propadáme. Bylo by dobré, kdyby se nám podařilo udržet prostřední skupinu, což nebude lehké, protože tam jsou samé renomované značky - Mladá Boleslav, Liberec, Olomouc, dnes tam patří i České Budějovice. Kdybychom se propadli do té poslední skupiny, která hraje o záchranu, tak je dobré, že máme poměrně solidní bodový polštář. Čekají nás těžké zápasy, hned zkraje v Plzni, doma už moc zápasů nemáme, navíc přivítáme soupeře jako jsou Slavia, nebo Mladá Boleslav, která tam je doma. Zároveň vyrazíme do „zahraničních“ destinací jako jsou Teplice a Pardubice. Já proto zvedám varovný prst. Ještě není vyhráno.

Na výsledcích se podepsala i výborná taktická příprava, kterou jste pověstný. Kladete na to důraz?
To je můj styl práce, i mého asistenta Standy Hejkala, který si také na tomto způsobu práce zakládá. On je můj první pomocník, který dbá hodně na detaily a rozboru hry soupeře. Celé to je významná součást mého know how při přípravě. A mužstvo se nám podařilo takticky dobře nastavit. Tým je ukázněný, disciplinovaný a dobře vstřebal v obranné fázi náš, řekl bych, pionýrský herní systém, který v lize nikdo nehraje a já jsem ho zvolil. Myslím si, že právě i z té slušné defenzivy se zrodil náš výsledek. Těžko se na nás soupeři dostávají. Hlavně aby nám to vydrželo, z toho mám obavy.

A co musíte udělat pro to, abyste na jaře udrželi herní i výsledkovou euforii?
Musíme pracovat dál. Víme, co funguje, víme, jak jsme se k tomu dopracovali, tak z té cesty nesmíme uhnout.

V minulosti si hradečtí trenéři často stěžovali na to, že v týmu chybí typ vůdce bojovníka, který také umí všechny kolem sebe zdravě seřvat. Nejstarší hráči v týmu Jakub Rada (34) a Pavel Dvořák (32) takové povahy nejsou. Nechybí vám v týmu taková postava?
Nechybí, na lavičce řvu já. (smích)

Ale typ bojovníka - motivátora v mužstvu není, že?
Souhlasím s tím, že razantní vůdce, lépe řečeno motivátor, myšleno v pozitivním slova smyslu i z pohledu seřvání a vyhecování ostatních, tady není. To je pravda. Ale tohle má víc mužstev, dneska jsou ti hráči spíš introvertní, jak to pozoruji. Tohle přináší doba. Typičtí lídři, jakým byl třeba Tomáš Řepka ve Spartě, ti už nejsou. Takové my nemáme, to je pravda. Jsem si toho vědom, a proto využívám nižšího hluku v zápase, a snažím se mužstvu takhle pomoct. Tím, že v Mladé Boleslavi nechodí tolik diváků, tak člověk může být s mužstvem ve větší komunikaci. V aréně na Spartě nebo na Slavii to nejde, pokud tedy lidé mohou na stadion v plném počtu a zrovna neplatí opatření proti koronaviru.

Z týmu jste ale dokázal vyřvat více agresivity, protože hráči jsou v soubojích daleko důraznější, než tomu bylo v minulosti. Jak se vám to povedlo?
Hrajeme agresivně, ale na moje gusto moc faulujeme. Jsme nejvíc faulujícím týmem ligy. Je to dané taktickou nevyzrálostí, protože hráči jsou v souboji pozdě a pak přicházejí fauly. Těch máme poměrně dost, musíme to redukovat. Za druhé je to o běhání, být v situacích včas a také umět předvídat. Rozlišuju agresivitu a faulování. A tady máme rezervu. Každopádně určitě jsme pro soupeře nepříjemné mužstvo, pokud jde o souboje. A to já vyžaduji. Po hráčích chci nasazení a maximální zaujetí pro soubojovou stránku věci. Je to můj požadavek, který hráči musejí plnit. Znovu ale opakuji, nelíbí se mi, že faulů je příliš. Nejsem trenér, který by hráčům nakazoval: Řezejte to hlava nehlava. To v žádném případě.

Mají pro vás zmínění nejzkušenější hráči Rada a Dvořák nezastupitelnou roli v týmu?
Nepochybně. Zkušení hráči jsou významní a nezastupitelní v každém týmu. V profesionálním mužstvu určitě musí být nějaká zkušenost, nemůžete hrát ligu s klukama, kterým je 20 či 21 roků, aby tvořili devadesát procent sestavy. To nefunguje, to je zkušenost z praxe, kterou mám už osmatřicet let, trénuji od roku 1983. Rozvrstvení generací je vždy důležité. A pokud jde o Hradec, oba jmenovaní dávají mužstvu právě tu zkušenost, potřebný klid, ale zároveň i nezbytné vedení.

Dalším přínosem je jejich působení na mladší spoluhráče…  
V kabině mají velké slovo. Myslím si, že na prvním místě je hlavně Kuba Rada. Já si jich vážím, byť někdy neodehrají celý zápas, ale ono to není jen o devadesáti minutách na hřišti. I ve Spartě si třeba Bořek Dočkal sedne na lavičku. Stavíte mužstvo podle soupeře, podle očekávaného průběhu hry a člověk přitom musí zohlednit i jiné atributy, běhavost, soubojovost a podobně a starší hráči prostě někdy nehrají.  Proto říkám, u těchto hráčů to není o plné zátěži, ale jejich role v týmu je naprosto nezastupitelná.

Už jste se postupem věku zklidnil, nebo pořád ve vás emoce pracují, že máte chuť vletět mezi ty kluky na trávník?
Myslím si, že jsem se moc nezměnil, ale že bych měl nálepku nějakého přílišného bouřliváka, to ne. Já ani takový nejsem. Dokážu vybouchnout, to určitě ano, ale každý člověk se mění. V mládí jsem asi byl bouřlivější, ale to neznamená, že ve stáří jsem úplná pěnička, to teda nejsem.

Při trénincích většinou stojíte v pozadí jako supervizor a v akci jsou vaši asistenti Stanislav Hejkal a Adrian Rolko. Máte to rozdělené?
Já určuji, co se bude dít, beru si hlavně technickou stránku herního procesu, nácviky, a to kvůli detailům. A doplňková cvičení dělají asistenti, to nechám na nich. Oni mají ze své studnice velmi pestrou škálu cvičení. Ve fotbale to vnímám tak, že v tréninkovém procesu jsou obecná cvičení, která se dělají vždycky, rychlostní cvičení, kondiční… To nesouvisí s tím, jestli vedu Hradec nebo jiné mužstvo. To jsou věci, které platí a musí se aplikovat na každé mužstvo. Ale taktická cvičení jsou velice specifická. A průpravné hry, které chci hrát, ty si vymýšlím sám. A sleduju výkonnost hráčů, jak se k tomu staví. Je prostě ideální v tu chvíli mít klid a soustředit se na každého jedince, jak pracuje, jak se pohybuje. I při těchto obyčejných cvičení vidím, že ten vypadá líp, ten zase hůř, ten je unavený… A mnohdy zde vzniká i základní sestava.

Baví vás sledovat moderní trendy využívat různá data a informace?
Snažím se moderní metody zachytávat. To je součást vývoje, člověk musí vědět, co se s hráčem děje a moderní technologie to umožňují, tak proč je nevyužít. A vůbec, když si vzpomenu na svoji kariéru v začátcích, tak dneska pracuju úplně jinak. To je ten vývoj, jak jsem říkal. Pousměju se, když si vzpomenu, co jsem dělal s mužstvem před třiceti lety. Člověk se učil celý život a furt se učí. To není nikdy dokončený proces.

Hradečtí fanoušci rádi vzpomínají na tým z roku 2010, který pod vedením Václava Kotala postoupil po sedmi letech do ligy. A hned v prvním kole doma porazil Spartu 2:1. Opíral se o hráče jako Václav Pilař, nyní tady je Adam Vlkanova, v týmu také byl Pavel Dvořák. Mužstvo také zvládlo plynulý přechod z druhé ligy do první. Lze v tom najít paralely?
Na hru Vaška Kotala si pamatuji. Tehdy byla účinná a možná se to dá takhle částečně srovnávat. Určitá paralela se v tom dá najít, i když my hrajeme v trochu jiném postavení, než hrál Vašek, on preferoval systém 3-5-2 s dvěma útočníky, my sázíme na 3-4-3 z hlediska obrazce do ofenzivy. Z hlediska defenzivy to je někdy 5-4-1, podle toho, jak je potřeba. Po odborné stránce to musíme rozlišit vždy z pohledu útočného vzorce a obraného. Tam se to mění, přesouvá se.

Samozřejmě nebylo to úplně stejné, ale podobnost je v tom, že trenér Kotal byl také pedant na organizaci hry především v defenzivě, taktickou přípravu či kompaktnost. Dbáte na podobné prvky?
Defenziva to je základ. Já tvrdím, že máme dobré mužstvo, ale ne špičkové. Máme statistické údaje z určitých serverů. Nebudu říkat konkrétní čísla, ale z údajů vidím, že mužstvo máme dobré, ale špičkové ne. Po herní stránce vidím u týmu deficity, spousta deficitů. Uvedu například jenom v držení míče – to máme nejnižší v lize. Ale to není to nejpodstatnější, jelikož my hrajeme efektivní fotbal, vertikální, snažíme se hrát velmi rychle dopředu. Na držení míče nehrajeme, ale svědčí to o hernosti mužstva. Tím chci říct, že tyhle různé pomůcky, ukazatele nám říkají, buďme pokorní, važme si našeho velmi dobrého mužstva, ale ta absolutní úroveň je pořád někde jinde.

S Václavem Kotalem jste byli na přelomu 70. a 80. let spoluhráči ve Spartě, vy jste byl brankář. Jak na tuhle éru vzpomínáte?
Ano, Vašek Kotal byl součástí týmu, v němž měl významnou roli. Měli jsme špičkové mužstvo, byli tam vynikající spoluhráči, ale v letech 1978 až 1982, kdy jsem tam byl, tak jsme nesbírali tituly. Získávaly je týmy jako Dukla Praha, nebo Baník Ostrava, my jsme vždy končili za nimi. Jako hráč jsem ve Spartě vyhrál Československý pohár, ale v lize jsme špička nebyli, byť hráči tam byli vynikající, kromě Vaška to byl na prvním místě Pepa Chovanec, dokonce tam byl i Franta Chovanec a další kluci. Byla to vlastně podobná éra jako dnes, kdy Sparta taky pořád nevyhrává a už dlouho nebyla mistrem.

Máte jako bývalý brankář slabost pro gólmany?
Nemám slabost, mám pro ně přísnost. Vyžaduju od nich hodně. Mám na ně velmi přísné oko, a když jsem nespokojený, tak to dám najevo, ale samozřejmě také řeším, co se dá zlepšit. Asi to nemají se mnou úplně lehké, protože přečtu, kde udělali chybu. Já ji vidím.

Shodujete se s trenérem brankářů Tomášem Poštulkou na výkony gólmanů?
Na tyto věci máme úplně stejný názor, máme stejné cítění v herních situacích brankáře. Pořád si pamatuju, jak to člověk vnímá, i když doba, kdy jsem chytal, to je už tak dlouho, že tomu ani nechci věřit. Na hřišti se orientuji na hráče, celkově na mužstvo, na způsob hry, ale u výkonu brankáře mi hned naskočí do povědomí pocity gólmana a vím, tohle provedl dobře, tohle udělal hůř.

V čem to mají dnešní gólmani odlišné?
Styl už je jiný. Dnešní brankáři hlavně musejí umět dobře nohama, aby mužstvu pomohli. Když to gólman neumí, je to hendikep. Důležitá je především bystrost v řešení, ne podržet míč a nechat soupeře zformovat. Gólman, který má dobré herní myšlení, tak zrychluje hru.

Jak nahlížíte na současnou mladou generaci hráčů? Objevují se hlasy, že je línější či má řadu jiných zájmů než fotbal.
Nepozoruju, že by to bylo jiné ve smyslu, že by byli línější, to vůbec ne. Když je člověk v nastaveném mužstvu, tak musí pracovat, protože jinak se vyřadí sám. Samozřejmě mladí jsou ovlivněni technologiemi, moderním světem. Zdá se mi, že jsou víc uzavřenější, ale že by nepracovali, to ne. Naopak si myslím, že mají dobré informace o životosprávě a různé pomocné věci, jako jsou psychologové, kondiční trenéři, tak je využívají, chodí k nim i soukromě. Já si myslím, že naopak je to velmi zajímavá generace, která chce něco dokázat.

V souvislosti s Hradcem, který nemá vyhovující stadion, jste použil trefné označení „virtuální klub“. Jak to vnímáte?
Prožil jsem větší angažmá, než je Hradec a bylo to úžasné, pokud jde o diváckou kulisu - Viktorka Plzeň, Slavia, Ostrava… Člověk je zvyklý z jiných stadionů, že lidi jsou jako v úle, jsou všude okolo vás, po zápase to žije, baví se, dají si klobásu, pivo. A tady to člověk neprožívá. V Boleslavi vylezu z útrob a tam stojí jen náš autobus a nikdo. Mně vadí, že nemáme styk s fanoušky. Hrát se liga tady v Hradci, tak by chodilo pět šest tisíc diváků. To by bylo krásné. Věřím, že by přišli. Tohle je jako polévka bez koření, bez chuti. Je to smutné.

Domácí zápasy jste hráli v Mladé Boleslavi. Pro fanoušky i hráče to bylo náročné na cestování. Jak jste to zvládali?
Jednak musím říct, že příznivců, kteří jezdí do Mladé Boleslavi, si strašně moc vážím. Jsou jich tři čtyři stovky. Ale ten kontakt mně jako trenérovi chybí. Jinak my jsme každý týden na cestách. Den před domácími zápasy jezdíme na soustředění poblíž Boleslavi, protože vyrážet v den utkání není profesionální, když je to sto kilometrů. Takže jsme na hotelu a neustále cestujeme. To je zatěžující a bere mně to fyzickou energii, i když ne nějak významně. Člověk to zvládne, ale nic příjemného to není ani pro kluky.

Prý v létě po sezoně v Hradci skončíte. Je to pravda?
V tuto chvíli je to tak, je to dané. Taková byla dohoda a z mé strany to vnímám tak, že dohoda by se měla naplnit.

Tabulka FORTUNA:LIGY po podzimu:

Jiří Tůma
jiri.tuma@salonkyhk.cz
Foto: Luboš Lorinc/fchk.cz