Zahradu si majitel může navrhnout sám, říká zahradnice Radka Votavová

Radka Votavová, neboli Nezkrotná zahradnice začala s online podnikáním v roce 2018. Pomocí online kurzů pomáhá lidem s vytvářením permakulturních zahrad. „Když lidem navrhnu zahradu a oni si to nechají od klasického zahradníka, tak se na jejich zahradě a v jejich životě nic nezmění“ řekla v rozhovoru pro Salonky.

Jaký je rozdíl mezi vámi a obyčejnou zahradnicí?
Jsem permakulturní zahradnice. Je v tom je veliký rozdíl, protože klasické zahradničení je více o ničení zahrady než jejím tvoření. Jsou to dva rozdílné vesmíry. Tvořím zahrady plné jedlých stromů, keřů a bylin. Krása se kloubí s užitkem pro lidi stejně jako pro zvířata, která se tam nastěhují.

Co se vám nelíbí na obyčejných zahradách?
Klasické zahrady jsou zahrady, které jsou běžně dělané na klíč. Zahradnická firma zahradu navrhne a zrealizuje tak, aby ji mohla předat za pár týdnů jako hotové dílo. Používá folii, ta je zakryta kůrou nebo štěrkem a zahrada se předá zákazníkovi s tím, že se zahradou nemá žádnou práci. Nasmlouvá se údržba firmou jednou nebo dvakrát ročně. Firma v domluvený čas přijede s roundupem, plotostřihy, sekačkami, vertikulátory a další kůrou a udělá údržbu. Zákazník nemusí mít k zahradě žádný vztah, chodí se do ní procházet a častokrát na ní kouká jen z okna nebo terasy. Nezkrotné zahrady jsou zahrady odrážející duši majitele, ladí s domem a hlavně jsou plné jídla a zdraví, které jdou ruku v ruce s krásou. Majitel je sám tvůrcem zahrady, nikam nespěchá a sám je její součástí.

Co vás nejvíce baví na této práci?
Nejvíce mě baví přetvářet takové to nudné, zelené a nezáživné v krásné, kypící životem plné barev, vůní a chutí.

Máte nějaké rostliny nebo stromy, které by neměly chybět na žádné permakulturní zahradě?
Miluji ořešáky, pokud to jenom trochu jde, navrhuji je jako domovní strom nebo na severní stranu zahrady jako ochránce. Z ořešáku získáváme spousta jídla a zároveň je pod ním krásný stín, akorát potřebuje větší zahradu. Vždy vysázím nejdříve všechny druhy ovocných stromů a keřů, teprve pak přijdou na řadu ty okrasné.

Jak vznikl název projektu Nezkrotná zahradnice, kterým se prezentujete na internetu?
Sedla jsem si a začala psát názvy, které se mnou rezonují, vystihují můj přístup, a to co dělám. A tak vznikla Nezkrotná zahradnice a Džungloidní zahrady. A tak vznikl název pro fanpage na facebooku a mou uzavřenou skupinu, kde lidé sdílejí své nádherné jedlé zahrady. Ještě mám skupinu ryze designérskou pod názvem Nezkrotné zahrady. Vtipné bylo, že můj nejstarší syn říkal že to zní, jako kdybych poskytovala nějaké sexuální služby (směje se). A druhý syn si zas pochvaloval, jak hezky jsem  vystihla, co dělám. Že udělám krásným vše, co mi přijde do cesty a ani dálnice mě nezastaví. Musím říct, že se název fakt vydařil.

Na internetu často používáte výraz „džungloidní“ zahrady, co to přesně znamená?
Džungloidní zahrada, je zahrada, která si hospodaří v duchu svých zákonů. Když něco roste, tak to nechám růst, nic tam není plevelem. Je to tedy zahrada, ve které jsou plně respektovány přírodní zákony a používají se principy permakultury s velkým důrazem na naturel majitele. Ale není to zase zahrada, do které se chodí mačetou, to ne. K tomu se píše příběh 15 let starý. Moje kamarádka byla na moji zahradu zvědavá, chtěla se přijet podívat. Představila jsem si ji, jak tam cupitá mezi těmi dvoumetrovými kopřivami ve své bílé soupravě Nike a s perfektním make-upem. Rozmluvila jsem jí to s vysvětlením: „Víš, Lucko, ona je má zahrada taková lesní až džungloidní, ta by se ti nelíbila.“ Uvědomila jsem si, že pro nezasvěcence má zahrada není.

Pro své studenty jste připravila online kurzy, jak to vypadá v praxi?
Jsou to kurzy pro lidi, kteří si chtějí navrhovat a tvořit své zahrady sami. Online kurz otvírám vždy na podzim a na jaře. Kurz je rozložen na dva měsíce, postupně se jim otevírají jednotlivé lekce. Součástí kurzu je uzavřená skupina na Facebooku, kde mohou studenti sdílet své pokroky, ptát se, kde řešíme jejich zahrady, jsme designérský tým a díky vzájemné pomoci si dokážou navrhnout zahradu sami.

Stalo se někdy, že někdo odstoupil z kurzu?
Někdy lidi musí k obsahu kurzu dozrát. Jsou zvyklí dostávat na netu instantní řešení. Nadšeně do kurzu naskočí a v průběhu zjistí, že musí vzít do ruky metr a jsou zaskočeni z reálné praxe.

Objevují se někdy i technické problémy? Přeci jen ne každý může zvládat online, zvláště starší lidé.
Tím, že to prezentuji a prodávám přes Facebook, Instagram a web, tak předpokládám, že
s počítačem umí. Občas nějaké technické problémy musím řešit. Vždycky to ale zvládneme.

Už někdo vzdal online kurz?
Momentálně mám v kurzu 140 lidí a pouze jedna paní se odhlásila. Ano, stane se, že se klient přihlásí, a pak to vzdá , když zjistí, že je to pro něj moc obsáhlé nebo složité. Nebo naopak, že už to všechno zná.

Přispěl k tomu i covid, že jste začala s online kurzy?
Ne, do online podnikání jsem naskočila už v roce 2018. Mohu takhle svůj způsob zahrad přinést více lidem. Ti jsou pak ve svém tvoření aktivní a já jim s návrhem zahrady nemusím dodávat rychlokurz jejich tvoření. Když ode mne dostanou projekt a nechají si zahradu zrealizovat, tak se v jejich životě a na jejich zahradě nic nezmění. Jde mi o změnu přístupu lidí k přírodě a zahradám. Myslím, že se mi to díky Nezkrotné zahradě opravdu daří.

Co děláte přes zimu, když není na čem pracovat?
Jak jste na to přišel? Pro mě neexistuje mimosezóna, do konce listopadu běží online kurz, na Vánoce se všichni nadechneme a v lednu začíná kampaň k jarnímu běhu. Mezitím natáčím další online kurz o realizaci nezkrotné zahrady a připravuji podcast. Na zahradě jinak vyhrnuji sníh, děláme dřevo, staráme se o cesty a píšu svou první knihu. Stále je co dělat.

Co si myslíte o dovážené zelenině a ovoci?
Z mého pohledu, je tohle všechno úplně špatně. Člověk by nad tím brečel, jak se chováme k téhle planetě a jak z druhé časti zeměkoule dovážíme úplné nesmysly. Ovoce je nadopované chemií, aby neplesnivělo a vydrželo co nejdéle a my to pak jíme v šílených koktejlech a přitom jablka, hrušky, švestky a ořechy a všechno sezónní ovoce jsme schopni vypěstovat tady. Jenže i tady je ovoce až 15krát stříkané, než se dostane na náš stůl. Přitom každý, kdo má jen malou zahrádku, může mít ovocné stromy a keře. Inspiruji lidi k tomu, aby byli částečně soběstační a měli tu cestu ze stromu na stůl co nejkratší.

Je ještě nějaká věc, která vás v zahradničení trápí?
Když na jaře otevřete nějaký zahradnický časopis, hned na vás vyskočí, že musíte stříhat, vertikutovat trávník, kupovat hnojivo, přesazovat. Celé je to jen agrobyznys. Na všechno mašinky a postřikovače. přesto pokud zahradu dobře vymyslíte, tak v ní nemusíte stříhat a řezat nic a chemii vůbec nepotřebujete! Permakulturní zahrady cílené na částečnou soběstačnost jsou cestou k udržitelnému a zdravému způsobu života. Pro všechny, protože jak začít něco pěstovat, máte přebytky a můžete se rozdělit, změnit. Zdravá hojnost je tu pro nás, pro všechny. Stačí zpomalit a začít dělat věci jednoduše. Nepotřebujete žádné školy, jsme správci planet.

Matyáš Bartoníček
redakce@salonkyhk.cz
Foto: Radka Votavová