Úterý

17. září 2024

Nyní

15.2ºC

Zítra

23.3ºC

Svátek má

Naděžda

Zapomínat se nevyplácí

21. srpna 2023

Když jsme na začátku července vyrazili na týdenní dovolenou na sever Polska do nádherného přístavního města Gdaňsk, věděl jsem, že toto místo je silně spojeno s neblahým obdobím druhé světové války. Právě v nedalekém Westerplatte, kam nyní jezdí za historickými připomínkami turistická plavidla, to tehdy všechno začalo.

Tuto tragickou etapu 20. století, kterou provázel teror okupace, genocida i odboj, podrobně mapuje také impozantně vyhlížející Muzeum druhé světové války na břehu gdaňské řeky Motławy. Poláci mají navíc v paměti i expanzivní sklony „velkého bratra“ Sovětského svazu, po jehož boku přesně 21. srpna před pětapadesáti lety vtrhli i na území Československa včetně města Hradce Králové.

Letošní dvě pětky ve výročí jsou symbolem nejen okupace, ale také dvacetileté normalizace pod bičem komunistických vládců. Vzhledem k tomu, co se děje na Ukrajině, je třeba toto výročí připomínat, protože je stále aktuální vzhledem k rozpínavosti Ruska směrem na západ. Když tehdy v roce 1968 okupanti vtrhli do Hradce Králové, obyvatelé města, dokud do jeho centra nevjela těžká technika, reagovali s určitým humorem, mnozí, ti optimističtější, se utěšovali, že vojska zase rychle odjedou.

Vše podstatné se odehrávalo před bývalým rozhlasem ve Vrchlického ulici, na Gočárově třídě, tehdejší Leninově ulici, která byla rozkopaná, a nedalo se tam vojenskou technikou projet. Potom také u kina Central, kde byly vývěsky s letáky, plakáty a podobně. Protestní akce proti vojenskému okupaci se podle pamětníků většinou zúčastnili mladí lidé.

„Převažovala samozřejmě naštvanost. Ulicí projíždělo auto a z amplionu se linuly výzvy, aby se lidé zdrželi něčeho, co by vedlo k násilí. Hradečáci ale dál provolávali hesla a psali vzkazy na silnice,“ vzpomíná pamětník a hradecký fotograf Josef Krejsa, který vše podstatné z té doby zachytil na svůj fotoaparát.

Poslední vzepětí odporu se prý odehrálo k výročí republiky v říjnu 1968, o které se postaral rozhlas. Pak už to postupně směřovalo k neblahé normalizaci. Lidé začali být opatrnější, báli se represí či ztráty zaměstnání. „Přesně vím, co u nás speciálně Sovětský svaz zapříčinil. Hned po válce u nás podporoval a ovládal komunistický režim. Okupace, normalizace, v tom všem mají Rusové prsty, proto by se na to nemělo nikdy zapomenout a stále to připomínat,“ domnívá se Krejsa a má pravdu. Protože tato agresivní země to má jaksi v krvi a je proto potřeba, abychom byli stále obezřetní a nezapomínali. Protože se to nevyplácí!

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: Josef Krejsa