Zlato z olympiády? Dojde mi to až po sezóně

Nabažila jste se už dostatečně olympijské medaile?
Řekla bych, že to ještě nezačalo, protože u tenisu je to těžké, každý týden se hraje jiný turnaj. Rovnou z olympiády jsem letěla do Ameriky a tam se hrály další turnaje. Už mám ve vzpomínkách spíše americké turnaje a teprve teď se mi zpětně vrací úspěch na olympiádě a to, co jsme dokázaly. Největší oslavy, až mně to celé dojde, budou až po sezóně.

Na stupních vítězů v Tokiu jste si do zlaté medaile kousla. Jaký to byl pocit?
Určitě nezapomenutelný! Bylo to skvělé, měla jsem obrovskou radost, že se nám to povedlo. Když jsme na olympiádu jely, byl to náš cíl. A povedlo se to.

Když jste doma, kolikrát denně se na ni podíváte?
Nedávno jsem byla týden doma a musím říct, že ani jednou. Vytáhla jsem ji, když jsem ji někomu ukazovala, jinak na to nebyl čas. Mám ale v plánu, že si ji postavím mezi grandslamové trofeje. Trofejí je hodně, ale chci, aby ty nejcennější byly vidět.

Všiml jsem si, že z jedné strany je na medaili zobrazena antická bohyně Niké, z druhé je nápis Tokio s olympijskými kruhy. Z které strany se vám líbí víc?
Všimla jsem si, že při posledních třech olympiádách byla jedna strana vždycky stejná a každý státsi mění tu druhou. Pro mě je ta klasika o hodně lepší, a proto se s ní více fotím. Celkově ale pro mě ta medaile hodně znamená.

Jak vypadala bezprostřední oslava tokijského zlata?
V olympijské vesnici bylo super přivítání. Všichni sportovci se sešli a s velkým pokřikem a potleskem nás vítali. Byl to skvělý pocit, protože v tenise se to moc nevidí. Celých čtrnáct dní na olympiádě bylo skvělých, protože jsme se navzájem povzbuzovali. Pak jsme všichni seděli a bavili se o tom, jaké to bylo, při tom trochu popíjeli. Já ani nešla spát, protože jsem brzy ráno odlétala a říkala si, že to nemá cenu. Panovala tam výborná atmosféra, byli tam i další sportovci a celý tým. Bylo to super.

Jak hodně ovlivnil olympijské prostředí covid?
Samozřejmě byla škoda, že se olympiáda konala bez fanoušků, protože s nimi by to mělo ještě větší grády. Fanoušci dělají hodně, o to víc mě to mrzí. Aspoň tam byl realizační tým, který nás podporoval, a bylo to slyšet.

Novináři psali, že cestují jen mezi hotelem a sportovištěm. Měli jste to podobně?
Ano, pohybovali jsme se jen mezi olympijskou vesnicí a sportovištěm. Nikam jinam se bohužel jít nedalo.

Vadila vám ta opatření?
Vadila, protože k olympiádě patří možnost podívat se na jiná sportoviště, fandit jiným sportovcům, to mě hrozně mrzelo a chybělo. Byl by to takový bonus, protože olympiáda je právě o tom, že se tam sejdou nejlepší sportovci světa.

Cíl získat medaili jste vyhlásily dopředu. Jak se měnily vaše cíle s postupem do dalších kol olympijského turnaje?
Moc jsme to neřešily. Já hrála každý zápas s tím, že ho chci vyhrát, a o medaili jsem při tom nepřemýšlela. Chtěly jsme v každém zápase nechat všechno a to jsme také dělaly. Teprve až ve finále jsem byla nervózní, protože se už hrálo o zlato. Když jsme ho získaly, řekly jsme si, že jsme to dokázaly. Byl to ten nejlepší pocit!

Na olympiádě chyběli diváci. Bylo to horší, nebo lepší na soustředění?
Diváci pomáhají k nabuzení, dodávají energii a pocit, že chcete zvítězit. Neřekla bych, že nějak přímo ovlivňují koncentraci, to musí hráč zvládat sám.

Na co myslíte, když soupeřka servíruje?
Je to různé. Každý zápas se vyvíjí jinak. Záleží, s kým hraju, jestli předpokládám, kam soupeřka bude hrát, také na aktuálním stavu zápasu. Hodně se soustředím na očekávání, kam soupeřka bude hrát a co bych měla hrát já.

S jakou pravděpodobností to dokážete odhadnout?
Naštěstí jsou jenom dva směry, takže se to dá uhodnout. Plán dopředu tam je a je to lepší, když tam je. Top hráči se liší v tom, že když nastane jiná situace, než očekávali, dokážou to zvládnout lépe a míček zahrají tak, jak chtěli. Snažím se říkat si dopředu, co budu hrát. Když je to na poslední chvíli, není to tak přesné.

Co si říkáte, když míček neodehrajete dobře?
Určitě nejsem spokojená. Všichni ale kazíme, takže víme, že ne vždy to je podle našich představ. Jsem ale perfekcionistka, jsem na sebe přísná a snažím se na sobě pracovat. Výhodou tenisu je, že máme čas chybu opravit. Hráč se během zápasu snaží najít tu nejlepší variantu, jak to může zahrát.

Proti kterým soupeřkám nehrajete ráda?
Jsou hráčky, které mně méně vyhovují, myslím tím ty, které hodně liftují míček, běhají, vrací a opravdu si s tím míčkem hrají. Jmenovitě asi ani nedokážu říct, o koho jde, protože vždy, když jdu na zápas, snažím se hlavně soustředit na sebe.

Vadí vám ženské hekání při tenisových úderech?
Při zápase to nevnímám a neřeším to. Myslím ale, že chlapi začali hekat víc než ženské. Mně to nevadí, říkám si, že to prostě k tomu patří, ale občas je sranda to sledovat, protože někdy je to už trochu moc. Je to ale v zápalu emocí.

I do tenisu promlouvají módní trendy. Podle jakých kritérií si vybíráte zápasové oblečení?
Moc to neřeším. Používám sportovní značku Loto a hraji v tom, co dostanu. Že bych ale hlídala nebo koukala na to, jestli mi to sluší nebo jak v tom vypadám, to asi úplně ne. Jde mi spíš o můj výkon. Jsou samozřejmě outfity, které se mně líbí více, protože některé barvy mám ráda.

Která se vám líbí?
Modrá.

Při zápase míváte vlasy stažené. Jaký účes vám vyhovuje mimo kurty?
Ráda nosím rozpuštěné vlasy, ale málokdy se to stane, protože jak skoro pořád hraju tenis nebo sportuju, mám je stažené v culíku. Tím, že mám kudrnaté vlasy a něco s nimi ledabyle udělám, lidi říkají, že je to super. V tom mám asi výhodu.

Máte krásné vlasy. Jak se o ně staráte?
Při sportu je to trochu těžké, ale nechci si mýt vlasy každý den, protože si je další den dám zase do culíku a zase se zpotím. Dělám to podle pocitu. Když začínám turnaje, mám takový rituál, že si před ním umyju vlasy a cítím se lépe.

Bavilo by vás spolupracovat například na vývoji vlasové kosmetiky?
Vůbec jsem o tom nepřemýšlela, ale myslím si, že bych nebyla proti. Vážím si toho, jaké mám vlasy, a určitě by se na tom dalo ještě hodně pracovat. Hledala jsem už nějaké značky, které by mně vyhovovaly. Když sportuji a jsem často na sluníčku, snažím se, aby vlasy co nejvíce vydržely.

Zpět k tenisu. Největší úspěchy máte ve čtyřhře, v žebříčku jste na čtvrtém místě, zatímco ve dvouhře „až 53.“. Proč?
Z mého pohledu se to liší, protože ve dvouhře je člověk sám a hra se hraje jinak. Dvouhra je pro mě priorita, chtěla bych se v žebříčku vytáhnout výš a mít výsledky jako ve čtyřhře. Myslím, že dobře hraju čtyřhru, mám pro ni cit a občas mi pomůže parťačka, což při singlu nejde, tam si musím poradit sama. Ve čtyřhře máte možnost se na někoho spolehnout. Nikdy jsem nevěřila, že budu tak vysoko ve čtyřhře nebo dvouhře, vždy jsem o tom jen snila, byl to můj cíl a opravdu se mi to daří. Chtěla bych, aby to pokračovalo a i v singlu se to zvedalo.

Jak náročné je startovat na turnaji současně v singlu i v deblu?
Měla jsem to tak od začátku, takže jsem nepřemýšlela, jestli to je náročné. Můj tenis je stavěný na fyzické kondici, proto jsem to naštěstí zvládala dobře. Také mě hodně bavilo hrát singla i debla a zvládám to najednou. Program se ale občas obtížně koordinuje a jak jsem spadla v singlovém žebříčku, musela jsem hrát kvalifikace. Výsledky v deblu mám dobré a nechci se toho vzdát, i když prioritou je stále singl.

Můžete si vybírat, s kým budete hrát čtyřhru?
Určitě můžeme. Parťačku si vždycky volíme samy, každá hráčka si může zvolit, s kým chce hrát. 

Mnohdy spolu nehrají holky z jedné země. Vy jste měla prioritu hrát s parťačkou z Česka?
Priorita to nebyla. Myslím si, že prioritou každé hráčky je, aby si s parťačkou sedly, aby se jim dařilo a vítězily. Nám se to dobře sešlo, s Bárou jsme si sedly a jako pár můžeme být nejlepší.

Kdo vás přivedl k tenisu?
Byla to iniciativa rodičů, jsme sportovní rodina.

Šlo to automaticky, nebo vás museli přemlouvat?
Dělala jsem více sportů najednou, kromě tenisu ještě plavání a cyklistiku. Rodiče chtěli, abych byla sportovně založená, a přechod k tenisu začal, když mně bylo dvanáct. V mladších žákyních jsem vyhrála všechny turnaje ve své kategorii. V té době se objevil můj sen, že bych chtěla dělat tenis profesionálně. Od té doby to postupovalo, dařilo se, ale nečekala jsem, že se to tak dobře povede, ale obětovala jsem tomu všechno.

Vzpomenete si ještě na svůj první vyhraný turnaj?
To asi ne, protože je to už hodně dávno. Už od dětství jsem ale chtěla vyhrávat.

Kdo byl váš první klíčový trenér?
Moc bych chtěla poděkovat taťkovi, protože ten je po celou moji kariéru se mnou a hrozně moc toho obětoval. Ať už se mi daří, nebo ne, stojí při mně. Celou juniorskou šňůru až do začátku ženské kategorie jsem trénovala s panem Filiem a v Hradci Králové s panem Volejníkem. Hodně mi pomohla Helena Suková. Období s ní mě hodně posunulo, naučilo a dalo mi jiný pohled na tenis. Byla pro mě čest, že taková legenda se mnou spolupracovala. Velký dík patří také Heleně Fuchsové, která mně pomohla ve fyzické a mentální kondici.

Pro řadu sportovců je zlato z olympiády vrchol. Je to vrchol vaší kariéry?
Pro mě je zlatá medaile obrovský úspěch a moc si toho vážím. Je to bonus k tenisové kariéře. Nedá se to porovnávat s grandslamovými turnaji. Mám ráda týmové akce, které se v tenisu málokdy uskuteční. Vážím si toho, že jsem mohla na olympiádě reprezentovat Českou republiku.

Je třeba Wimbledon vaší další metou?
Řekla bych, že grandslamové turnaje vyjdou na stejno, každý hráč má k nějakému turnaji z nějakých důvodů blíže. Pro nás jsou grandslamy a turnaje mistryň top, co se dá v tenise zažít.

Co třeba titul v deblu s bratrem Danielem? Uvažujete o tom?
Je to určitě sen zahrát si smíšenou čtyřhru s mým bráchou, ale je to ještě asi daleko. Myslím si ale, že bychom to oba dva moc chtěli, a uvidíme, jestli se nám to povede.

Jak vidíte bratrovu kariéru?
Slibně. Určitě na to má herně, fyzicky i mentálně, je jen otázka, jak s tím naloží. Dostat se na špici je velmi těžké, u kluků možná ještě těžší než u holek. Konkurence je tam obrovská. Když zpětně koukám na sebe, jak jsem postupovala, u chlapů to prostě takhle nejde.

Jak naložíte vy se závěrem roku? Co máte v plánu?
Mám před sebou turnaj v Indian Wells, který je přesunutý z března. Pak je tam ještě Turnaj mistryň BJK Cup. Všechno, co jste zmínila, by bylo dobré vyhrát. To by bylo nejlepší. Vždycky, když hráč jede na turnaj, chce ho vyhrát. Takže cíl je jasný.